USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou ve věci
žalobce Okresního stavebního bytového družstva Teplice, se sídlem v Teplicích,
Střední ulice 1057/11, IČO 00227692, zastoupeného Mgr. Olgou Růžičkovou,
advokátkou se sídlem v Teplicích, Dubská 390/4, proti žalovanému J. H., o
vyklizení bytu, v řízení o žalobě žalovaného na obnovu řízení, vedené u
Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 10 C 291/2015, o dovolání žalovaného
proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 3. 2021, č. j. 9 Co
36/2021-231, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podáním ze dne 13. 5. 2019 podal žalovaný žalobu na obnovu řízení a
pro zmatečnost proti usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 1.
2019, č. j. 9 Co 17/2019-176 a č. j. 9 Co 19/2019-182.
2. Okresní soud v Teplicích (soud prvního stupně) usnesením ze dne 14.
10. 2019, č. j. 10 C 291/2015-200, podání žalovaného ze dne 13. 5. 2019 odmítl
podle § 232 odst. 1 a § 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), neboť žalovaný jako
navrhovatel žaloby na obnovu řízení neodstranil vady tohoto podání ve lhůtě
stanovené usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 8. 8. 2019, č. j. 10 C
291/2015-192, které mu bylo doručeno dne 15. 8. 2019, a podání ze dne 13. 5.
2019 má tak nadále nedostatky, pro něž nelze v řízení dále pokračovat (výrok I)
a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
3. Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) k odvolání žalovaného
usnesením ze dne 2. 3. 2021, č. j. 9 Co 36/2021-231, usnesení soudu prvního
stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
4. Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný (nezastoupen advokátem)
dovoláním (podaným faxem, doplněným v zákonné lhůtě podáním téhož znění v
listinné podobě), v němž navrhl i odklad vykonatelnosti a právní moci
napadeného usnesení, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
5. Dovolání žalovaného neobsahuje obligatorní obsahové náležitosti
vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 ve spojení s § 42 odst. 4 o. s. ř., neboť
jej žalovaný vlastnoručně nepodepsal (dovolání včetně podpisu je pouhým
výstupem barevného tisku). V řízení o dovolání, coby mimořádném opravném
prostředku, se vady podání z iniciativy soudu neodstraňují (srov. § 243b část
věty za středníkem o. s. ř.). Protože žalovaný nedoplnil podané dovolání svým
vlastnoručním podpisem v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.),
odmítl ho Nejvyšší soud po marném uplynutí lhůty pro vady (§ 243c odst. 1 o. s.
ř.), aniž by se mohl zabývat věcnou správností usnesení odvolacího soudu.
6. Jen pro úplnost lze dodat, že dovolatel také nebyl v dovolacím řízení
zastoupen advokátem nebo notářem (§ 241 odst. 1 věta první o. s. ř.),
neprokázal ani netvrdil, že má sám právnické vzdělání. Nesplnil tedy zákonem
stanovenou podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení; i kdyby tedy nebyl
důvod pro odmítnutí dovolání, musel by Nejvyšší soud dovolací řízení podle §
241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavit.
7. Dovolací soud rovněž nepřehlédl, že podáním ze dne 10. 2. 2025 vznesl
dovolatel námitku podjatosti vůči soudcům senátu č. 26 Nejvyššího soudu, kterou
odůvodnil tím, že „se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům a jejich
zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti“. Neuvádí konkrétní
důvody, pro které by měli být soudci senátu č. 26 vyloučeni z projednávání
věci, a s ohledem na to, že takto nekonkretizované námitky podjatosti podává v
řízení opakovaně, Nejvyšší soud považuje vznesenou námitku podjatosti za zjevné
zneužití tohoto procesního institutu (§ 2 o. s. ř.), a proto k této námitce
nepřihlížel (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sen.
zn. 29 NSČR 81/2018, ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017, ze dne 6.
9. 2023, sp. zn. 26 Cdo 2145/2023).
8. K žádosti dovolatele o ustanovení zástupce z řad advokátů a
osvobození od soudních poplatků ze dne 10. 2. 2025, Nejvyšší soud nepřihlížel,
neboť ji považuje za zjevné zneužití procesního práva dle § 2 o. s. ř. (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3181/2022, nebo ze
dne 24. 5. 2023, sp. zn. 21 Cdo 3738/2022). Uvedené plyne z dosavadního postupu
dovolatele v projednávané věci (v níž opakovaně, mechanicky, na každé
rozhodnutí soudu reaguje odvoláním, žalobou pro zmatečnost, na obnovu řízení a
dovoláním, včetně námitek podjatosti a podává tytéž žádosti a tatáž podání),
jakož i z obsahu samotného podání (dovolatel v zásadě stále dokola s drobnými
úpravami kopíruje svá podání, v žádosti neuvádí žádné konkrétní okolnosti, jež
by dokládaly její důvodnost). Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že
obdobně postupuje též v mnoha dalších řízeních (např. ve věcech, jež byly u
Nejvyššího soudu vedeny pod sp. zn. 26 Cdo 3181/2022, sp. zn. 24 Cdo 208/2023,
sp. zn. 29 Cdo 458/2023, sp. zn. 24 Cdo 869/2023, 26 Cdo 2145/2023 atd.).
Jednání dovolatele lze považovat za obstrukční, a nikoli vedené snahou účinně
bránit svá práva, do nichž bylo podle jeho názoru neoprávněně zasaženo.
9. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne
23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval
o návrhu na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí za
situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě.
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f
odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 3. 2025
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu