26 Cdo 1617/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Ing. M. P., zastoupeného JUDr. Vlastimilem Staňkem, advokátem se sídlem Jablonec nad Nisou, Komenského 21a, proti žalované Ing. D. P., zastoupené JUDr. Jaroslavem Beldou, advokátem se sídlem Jablonec nad Nisou, Lipová 1581/7, o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu manžely, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp.zn. 5 C 99/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. ledna 2013, č.j. 30 Co 568/2012-69, takto:
I. Dovolání se odmítá
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč, k rukám JUDr. Vlastimila Staňka, advokáta se sídlem Jablonec nad Nisou, Komenského 21a, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Dovolání žalované proti rozsudku ze dne 18. 1. 2013, č.j. 30 Co 568/2012-69, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci potvrdil rozsudek ze dne 13. 9. 2012, č.j. 5 C 99/2011-49, kterým Okresní soud v Jablonci nad Nisou zrušil právo společného nájmu účastníků ke zde specifikovanému družstevnímu bytu, určil, že jeho dalším nájemcem bude žalovaná jako členka družstva a rozhodl o nákladech řízení, není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění od 1.
1. 2013 (srovnej článek II., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb.), neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná se ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Žalobkyní nastolená právní otázka výkladu ustanovení § 703 odst. 2 obč. zák. ve spojení s ustanovením § 143 odst. 1 písm. a) obč.zák. již byla dovolacím soudem vyřešena a odvolací soud se od ustálené praxe Nejvyšší soudu neodchýlil – srovnej např. jeho usnesení z 16.
5. 2006, sp.zn. 20 Cdo 2115/2005 (ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu České republiky z 28. 1. 2006, sp.zn. I. ÚS 586/06), a z 22. 7. 2004, dále rozsudek z 8. 6. 2011, sp.zn. 26 Cdo 98/2011, a rozsudek z 23. 8. 2012, sp.zn. 26 Cdo 2858/2011 (ústavní stížnost proti tomuto rozsudku byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu České republiky z 29. 11. 2012, sp.zn. II. ÚS 3976/12 /na něž odkázal i odvolací soud/), a rozsudek z 20. 9.2012, sp.zn. 26 Cdo 3621/2011.
Dovolací soud zde formuloval a odůvodnil názor, podle něhož společné členství manželů v bytovém družstvu je zvláštní a specifický institut, který vzniká ex lege bez ohledu na vůli manželů, jeho vznik, existenci a zánik upravují kogentní ustanovení občanského zákoníku a nelze jej smluvně ovlivnit; v dané věci není důvod, aby bylo rozhodováno jinak.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 27. listopadu 2013
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc. předsedkyně senátu