26 Cdo 1986/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Roberta Waltra a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Miroslava
Feráka ve věci žalobkyně L. T., zastoupené advokátkou, proti žalované I. P.,
zastoupené advokátkou, o návrhu žalované na povolení obnovy řízení, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 97/2002, o dovolání žalované proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. března 2004, č. j. 19 Co
96/2004-53, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů
dovolacího řízení částku 1.200,- Kč k rukám její zástupkyně, advokátky, a to do
tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 18. 11.
2003, č.j. 10 C 97/2002-35, zamítl návrh na povolení obnovy řízení vedeného u
téhož soudu pod sp.zn. 10 C 288/2000, v němž soud přivolil k výpovědi z nájmu
bytu 1+1, I. kategorie s příslušenstvím ve 2. patře domu čp. 1578 v P., z
důvodu uvedeného § 711 odst. 1 písm. d/ občanského zákoníku (dále jen „obč.
zák.“) a rozhodl o nákladech řízení. Žalovaná se domáhala povolení obnovy
řízení podle § 228 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále jen
„o.s.ř.“) a svůj návrh opřela o tvrzení, že na jednání soudu se nedostavila z
tohoto důvodu, že nemohla chodit a jednat před soudy pro svůj psychický stav.
Žalovanou namítané skutečnosti však byly dokazováním vyvráceny, případně podle
soudu nemají žádný význam pro rozhodnutí ve věci, a nemohou tak přinést pro ni
příznivější rozhodnutí. Soud prvního stupně v řízení zjistil, že žalovaná podle
lékařských zpráv z doby probíhajícího původního řízení skutečně měla zdravotní
problémy, které jí však nebránily v jednání s úřady. Jestliže žalovaná v řízení
o povolení obnovy ani neprokázala, že by v původním řízení objektivně
existovaly skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být provedeny a mohly by pro
ni přinést příznivější rozhodnutí ve věci, nezbylo soudu než návrh zamítnout.
K odvolání žalované Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze
dne 15. 3. 2004, č.j. 19 Co 96/2004-53, napadené usnesení potvrdil a rozhodl o
nákladech odvolacího řízení. Tvrzení žalované, že za rozhodné období řádně
platila po dobu trvání nájemního vztahu nájemné (i když neplatila řádně služby)
a že jí neprávem byly předepisovány služby za dvě osoby, nepovažoval za důvod
pro povolení obnovy řízení s tím, že nejde o novou skutečnost či důkaz, které
nemohla žalovaná použít v původním řízení. Důkazy týkající se těchto
skutečností bylo nepochybně možno provést v původním řízení za předpokladu, že
by žalovaná nebyla procesně nečinná a navrhla provedení důkazů v tomto směru. V
případě žalované však nelze uzavřít, že by o tvrzených skutečnostech nevěděla
nebo z procesního hlediska sama nezavinila (nesplněním povinnosti tvrzení a
důkazní), že nemohly být použity v původním řízení. V projednávané věci ani
nelze dovodit pravděpodobnost, že by skutečnosti týkající se zdravotního stavu
tvrzeného žalovanou mohly pro ni přivodit příznivější rozhodnutí, když v
případě splnění dalších podmínek by tento důvod mohl být relevantní pouze ve
vztahu k žalobě pro zmatečnost ve smyslu § 229 odst. 3 o.s.ř. Pouhé tvrzení
žalované, že v době předchozího řízení jí její zdravotní stav bránil realizovat
procesní práva a před soudem se účinně hájit, rovněž není dle závěru odvolacího
soudu důvodem pro povolení obnovy řízení ve smyslu § 228 odst. 1 písm. a/ a b/
o.s.ř., když v tomto směru nenaplňuje objektivně podmínku nových skutečností
neexistujících v době původního rozhodnutí či skutečností existujících, avšak
neuplatnitelných žalovanou v době předchozího rozhodování.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož
přípustnost dovozovala z ustanovení § 238 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. a uplatněný
dovolací důvod podřadila ustanovení § 241 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (ve
skutečnosti měla zřejmě na mysli § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., jež za
dovolací důvod označuje vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci). Žalovaná v dovolání popisuje důvody, pro které neprováděla
úhradu nájemného a záloh na služby podle vyúčtování a vyjadřuje přesvědčení, že
kdyby tyto skutečnosti uplatnila v původním řízení, mohlo dojít k tomu, že by k
výpovědi z nájmu nebylo přivoleno s odkazem na § 3 obč. zák. Důvod, pro který
se dovolatelka neúčastnila jednání a tyto skutečnosti neuplatnila, spočíval v
jejím tehdejším psychickém a fyzickém stavu, který jí objektivně bránil chránit
její zájmy. Přestože touto okolností opakovaně odůvodňovala návrh na povolení
obnovy a svá tvrzení dokládala lékařskými zprávami, na něž v dovolání znovu
poukazuje, soud zamítl provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru psychiatrie
ohledně její způsobilosti k právním úkonům. Bylo-li by zjištěno, že žalovaná v
době rozhodné pro naplnění uplatněného výpovědního důvodu nebyla pro případnou
duševní poruchu způsobilá jednat před soudem, byla by to podle jejího názoru
nová skutečnost, kterou bez své viny nemohla v původním řízení uplatnit a která
mohla přivodit příznivější rozhodnutí ve věci ve smyslu § 228 odst. 1 písm. a/
o.s.ř. Ve světle prokázaných skutečností považuje dovolatelka za nesprávné, že
soud tento důkaz jako nepotřebný zamítl, neboť do doby jeho provedení není
dovolatelka schopna prokázat uvedenou skutečnost. Z těchto důvodů dovolatelka
navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc byla vrácena
odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření uvedla, že žalovaná v dovolání jen opakuje svou
dřívější argumentaci, s níž se soudy obou stupňů již vypořádaly. Dle jejího
názoru otázka způsobilosti žalované k právním úkonům, která by mohla mít vliv
na procesní způsobilost žalované, nemůže být důvodem pro povolení obnovy
řízení. Žalovanou vymezené důvody by mohly mít význam z hlediska žaloby pro
zmatečnost ve smyslu ustanovení § 229 odst. 1 písm. b/, c/ o.s.ř. Tato
skutečnost pak ve svých důsledcích zakládá nepřípustnost žaloby na obnovu
řízení ve smyslu § 230 odst. 2 o.s.ř., neboť je nesporné, že žalovaná se mohla
domoci zrušení rozsudku právě podáním žaloby pro zmatečnost, což však
neučinila. Proto žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 243b
odst. 1 o.s.ř. odmítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) posoudil
dovolání podle § 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4 a § 241a odst. 1 o.s.ř. a
shledal, že dovolaní bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje stanovené
náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátkou a jí bylo dovolání též
sepsáno.
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z
podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného
rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jestliže napadeným rozhodnutím je usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na
obnovu řízení, je dovolání ve smyslu § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné za
podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238 odst.
2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. nepřipadá v
úvahu, neboť usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh na obnovu
řízení, nepředcházelo dřívější - odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož
soudu, lze o přípustnosti dovolání uvažovat jen z pohledu ustanovení § 237
odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s § 238 odst. 1
písm. a/, odst. 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení, jímž odvolací
soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu
řízení, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve
věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud
vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (srov. § 237
odst. 3 ve spojení s § 238 odst. 2 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je
spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že
dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým
dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tudíž výlučně důvod podle §
241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., prostřednictvím kterého je možno namítat, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Není
jím naopak důvod, jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s.
ř.), či důvod, kterým je možno vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a
odst. 3 o. s. ř.).
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc
posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji nesprávně
aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry
o právech a povinnostech účastníků).
Vzhledem k obsahu dovolání a při vázanosti uplatněným dovolacím důvodem
podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (včetně jeho obsahového vymezení), by bylo
možno zásadní právní význam napadeného usnesení spojovat s otázkou, zda postup
soudu v původním řízení, kdy nepřihlédl k žalovanou namítanému zdravotnímu
stavu, jenž jí neumožňoval řádně hájit její zájmy, zakládá důvod obnovy řízení
ve smyslu § 228 odst. 1 o.s.ř. Avšak vzhledem k tomu, že tato otázka byla již v
rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, nelze ve vztahu k ní shledat
dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. l písm. c/ o.s.ř. (ve spojení s § 238
odst. 2 o.s.ř.) přípustným.
Podle ustanovení § 228 odst. 1 o.s.ř. může účastník návrhem na obnovu
řízení napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo
rozhodnuto ve věci samé, a/ jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí a důkazy, které
bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za
podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud
mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci; b/ lze-li provést
důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního
stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím
soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
Výklad uvedeného ustanovení je v právní teorii i praxi (srov. Občanský
soudní řád, Komentář, C.H.Beck, 6. vydání 2003, II. díl, str. 997 a 998;
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2004, sp. zn. 26 Cdo 645/2003) ustálen
v tom, že žaloba na obnovu řízení je právním institutem, pomocí kterého lze
dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn
úplně nebo správně. Žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy
případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad.
Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 31. 8. 1999, sp.zn. 20 Cdo
1574/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 4/2000 pod č. 45, zaujal
právní názor, podle něhož důvodem obnovy řízení nemůže být nesprávný procesní
postup soudu (zde ustanovení opatrovníka bez náležitého vyšetření rozhodných
okolností) v řízení, o jehož obnovu se žádá. V této souvislosti lze poukázat i
na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2003, sp.zn. 20 Cdo 1948/2002,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura 2/2004 pod č. 27, v němž se uvádí, že
skutečnostmi, jakožto důvody obnovy řízení, jest rozumět to, co bylo významné
pro řízení původní ve vztahu ke skutkovému základu sporu (viz kupř. § 79 odst.
1, § 101 odst. 1, § 120, § 153 odst. 1 o.s.ř.), že musí jít o okolnosti, jež
kdyby byly v původním řízení známy, byly by způsobilou základnou
odpovídajícího tvrzení (účastníka), jakož i označení příslušného důkazu a že od
1.1.1992 „odnětí možnosti jednat před soudem“ důvodem obnovy řízení není a ani
předtím o „skutečnost\" podle § 228 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. nešlo.
Závěry shora vyjádřené, byť se týkají výkladu ustanovení § 228 odst. 1
písm. a/ občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2000, jsou
použitelné i za současné právní úpravy, tj. podle úpravy uvedeného důvodu
obnovy řízení obsažené v občanském soudního řádu ve znění po novele provedené
zákonem č. 30/2000 Sb., neboť znění ustanovení § 228 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. je
- s výjimkou, týkající se odvolacího řízení (o níž v dané věci nejde) -
obsahově shodné s ustanovením § 228 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu
ve znění účinném do 31. 12. 2000.
Namítá-li žalovaná, že v původním řízení nebyla pro svůj zdravotní stav
způsobilá hájit své zájmy, popřípadě zpochybňuje svou schopnost samostatně
jednat před soudem, ve skutečnosti tak uplatňuje vadu řízení spočívající v
tom, že jí byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem,
popřípadě neměla procesní způsobilost a nebyla řádně zastoupena. Jde o vadu
řízení, která dle § 229 odst. 3, popřípadě § 229 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
zakládá důvod žaloby pro zmatečnost. Obnova řízení však není určena k nápravě
zmatečnostních vad, k tomu slouží právě žaloba pro zmatečnost (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 33 Odo 290/2005).
Dospěl-li tedy v souzené věci odvolací soud k závěru, že důvod obnovy
řízení ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř., není dán, je
tento jeho závěr v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
Vady uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3
o.s.ř., jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení, přípustnost dovolání nezakládají a lze k
nim přihlédnout – i kdyby jimi bylo řízení o povolení obnovy vskutku postiženo
- pouze v případě přípustného dovolání (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Proto
dovolací soud nemohl přihlédnout k námitce dovolatelky, že soudy obou stupňů
odmítly provést důkazy, které považovala za významné.
Argumenty, jimiž žalovaná v dovolání polemizuje s věcnou správností rozhodnutí
ve věci vydaného v řízení, jehož obnovy se domáhá, jsou pro rozhodnutí o
dovolání zjevně bez právního významu, neboť nejsou způsobilé zpochybnit
správnost dovoláním napadeného rozhodnutí, jež je založeno (výlučně) na
posouzení otázky, zda jsou splněny zákonné předpoklady pro povolení obnovy
řízení.
Se zřetelem k uvedenému dovolací soud dovolání žalované jako
nepřípustné podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a
zavázal žalovanou k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly
v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto
náklady sestávají z odměny advokátky v částce 1.125,- Kč (§ 2 odst. 1, § 10
odst. 1 a 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000
Sb. ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve
výši 75,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění
pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může
oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 30. června 2005
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu