USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobkyně České dráhy, a. s., se sídlem v Praze 1, Nábřeží L. Svobody 1222, IČO 70994226, zastoupené JUDr. Milošem Fiedlerem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Rohanské nábřeží 721/39, proti žalované TRANSFRUKT spol. s r. o., se sídlem v Praze 3 – Žižkově, Jana Želivského 2726/2, IČO 18629890, zastoupené Mgr. Pavlem Kropáčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 667/78, o vyklizení pozemku a odstranění stavby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 12 C 153/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2024, č. j. 53 Co 241/2023-281, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč k rukám JUDr. Miloše Fiedlera, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze, Rohanské nábřeží 721/39, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. 4. 2023, č. j. 12 C 153/2022-133, uložil žalované vyklidit pozemek parc. č. 4450/12 o výměře 2327 m2 v k. ú. Žižkov (dále též jen „předmětný pozemek“) a odevzdat jej žalobkyni do šesti měsíců od právní moci rozsudku, odstranit stavbu č. p. 2726 (jiná stavba), dále též jen „stavba“, stojící na předmětném pozemku do šesti měsíců od právní moci rozsudku, zamítl vzájemný návrh žalované na zřízení věcného břemene stavby a rozhodl o nákladech řízení.
2. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 7. 3. 2024, č.
j. 53 Co 241/2023-281, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
3. Nejvyšší soud dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu, kterým potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se vyklizení předmětného pozemku a odstranění stavby, odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), neboť není podle § 237 o. s. ř. přípustné.
4. Předně je třeba zdůraznit, že dovozuje-li dovolatelka z provedených důkazů jiná skutková zjištění ohledně vůle účastníků při uzavírání nájemní smlouvy, je dovolání v této části polemikou se skutkovými zjištěními a hodnocením důkazů; skutkový základ sporu se však v dovolacím řízení nemůže měnit. Námitkami, jimiž zpochybňuje správnost skutkových zjištění, zpochybňuje
právní posouzení věci odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Ostatně skutková zjištění nevykazují jakýkoliv nesoulad a odpovídají provedenému dokazování, odvolací soud provedl všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry řádně odůvodnil, nejde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů). Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). 5. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 18. 10. 2022, sp. zn. 26 Cdo 498/2022, ve skutkově obdobné věci poukázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, z níž vyplývá, že zřídil-li stavebník, který byl v době výstavby vlastníkem pozemku, na tomto pozemku nemovitou stavbu, a šlo tak o stavbu oprávněnou, nepřichází do úvahy odstranění stavby ani tehdy, jestliže po vybudování stavby dojde k oddělení vlastnického režimu pozemku a stavby. Vlastník pozemku se proto nemůže domáhat odstranění stavby; přesto je nutno vzájemný vztah mezi vlastníkem stavby a vlastníkem pozemku vypořádat, protože stavba objektivně stojí na cizím pozemku a vlastník stavby užívá pozemek bez právního důvodu. Tento vztah mezi nimi se vypořádá podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 828/2017, uveřejněný pod číslem 54/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1226/2015). 6. Zdůraznil však také, že to neplatí bezvýjimečně, neboť princip autonomie vůle umožňuje smluvním stranám nahradit formou privativní novace právo opravňující k vybudování a umístění časově neomezené stavby jiným právním vztahem (typicky nájemní vztah), a naopak. Není tak vyloučeno, aby účastníci řízení nahradili určité právo za právo jiné s odlišným obsahem a povahou, které může být pro některého účastníka právního vztahu méně výhodné. Jestliže smluvní strany přistoupily k privativní novaci, v jejímž rámci došlo k nahrazení dosavadního závazku závazkem novým, je zřejmé, že po zániku nového závazku se nemůže obnovit předchozí právní režim založený právním vztahem, jenž byl zrušen právě závazkem vyplývajícím z privativní novace. To znamená, že po zániku práv a povinností vyplývajících z uzavřeného nájemního poměru by se další právní režim neřídil právním poměrem existujícím před uzavřením nájemní smlouvy právě proto, že tento poměr by byl nahrazen závazkem novým při současném zrušení původního právního vztahu. Po zániku nájemního vztahu by tak bylo nutno vycházet z právního stavu, jenž by nastal po skončení nájemního poměru (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2013, sp. zn. 22 Cdo 4707/2010, ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2698/2012, či usnesení téhož soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4884/2015). K těmto závěrům se Nejvyšší soud přihlásil také v rozsudku ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2653/2012, zde však upozornil, že v praxi mohou nastat situace, kdy uzavření nájemní smlouvy nebude ve skutečnosti představovat dohodu o dočasném užívání pozemku za úplatu (a neuplatní se tak bez dalšího závěr uvedený výše), nýbrž půjde výlučně o způsob sjednání úplaty za užívání pozemku, avšak bez vlivu na právní důvod jeho užívání. Jinými slovy řečeno, vůlí smluvních stran bude jedině sjednat úplatu k již existujícímu právu časově neomezeného užívání pozemku, zvolí však neodpovídající smluvní typ, resp. nesprávné označení smlouvy. V takovém případě nebude možné ze samotného uzavření nájemní smlouvy usuzovat na zánik původního práva stavby trvalého charakteru. Zjištění těchto skutečností je nicméně otázkou skutečné vůle účastníků smlouvy, tedy otázkou skutkovou, která nepodléhá dovolacímu přezkumu. 7. V napadeném rozsudku odvolací soud uzavřel, že dříve trvalé právo k pozemku se uzavřením nájemních smluv změnilo na právo dočasné, a v odůvodnění vysvětlil, jaké úvahy jej vedly k závěru, že vůlí smluvních stran skutečně bylo sjednat dočasné právo užívání. 8. Dovolání není přípustné ani pro otázku, zda jednání žalobkyně odporuje dobrým mravům, případně, zda je zjevným zneužitím práva. Odvolací soud se zabýval i touto otázkou, poukázal na závěry učiněné Nejvyšším soudem v již citovaném usnesení sp. zn. 26 Cdo 498/2022 v typově obdobné věci a jeho úvaha není zjevně nepřiměřená. 9. Dovolatelkou namítané vady řízení (že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, že se nevypořádal se všemi vznesenými námitkami, nebo že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces) samy o sobě nemohou vést k přípustnosti dovolání. Dovolatelka totiž nevymezuje žádnou otázku procesního práva, na níž by z hlediska právního posouzení věci napadené rozhodnutí záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, ale ve skutečnosti mu jen vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§ 237–238a o. s. ř.). 10. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání, již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. 11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 13. 2. 2025
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu