Judikát 26 Cdo 22/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08.04.2026
Spisová značka:26 Cdo 22/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:26.CDO.22.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Žaloba pro zmatečnost
Zastoupení
Dotčené předpisy:§ 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E 26 Cdo 22/2026-366
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobce A. P. S., zastoupeného Mgr. Davidem Černým, advokátem se sídlem v Mělníku, Ve Vinicích 553/17, proti žalované V. A. S., zastoupené JUDr. Marcelou Ondřejovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Perucká 62/15, o vypořádání společného jmění manželů a o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 7 C 282/2021, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 28. 1. 2022, č. j. 7 C 282/2021-64, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2025, č. j. 28 Co 200/2025-309, takto: Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Žalovaná napadla žalobou pro zmatečnost a žalobou na obnovu řízení doručenými soudu dne 11. 3. 2024 rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 28. 1. 2022, č. j. 7 C 282/2021-64, kterým soud rozhodl o vypořádaní společného jmění manželů a o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků a který nabyl právní moci dne 11. 3. 2022 (dále též jen „napadené rozhodnutí“).
2. Okresní soud v Mělníku (soud prvního stupně) usnesením ze dne 12. 6. 2025, č. j. 7 C 282/2021-239, napadené rozhodnutí zrušil.
3. K odvolaní žalobce Krajský soud v Praze usnesením ze dne 1. 10. 2025, č. j. 28 Co 200/2025-309, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
4. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná byla v době původního řízení stižena duševní poruchou, která vedla k omezení jejích kognitivních schopností, v jehož důsledku nebyla schopna v řízení samostatně vystupovat, a vzhledem k tomu, že v této situaci nebyla zastoupena, byly naplněny předpoklady uvedené v § 229 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Dále uzavřel, že byla-li žaloba pro zmatečnost podaná 11. 3. 2024, byla podaná včas, neboť subjektivní lhůta k podání žaloby pro zmatečnost mohla započít běžet nejdříve od dne seznámení se zástupkyně žalované se spisem (tedy 11.
12. 2023), protože teprve v této chvíli mohla žalované její zástupkyně vysvětlit průběh řízení o vypořádání společného jmění účastníků a řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků, důsledky v něm vydaného rozhodnutí a další okolnosti (teprve v tento okamžik v důsledku poskytnutí dopomoci zástupkyní žalované mohla odpadnout překážka spočívající v nedostatku procesní způsobilosti žalované).
5. Nejvyšší soud dovolání žalobce (dovolatele) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu projednal a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř.), neboť odvolací soud posoudil rozhodnou otázku běhu subjektivní lhůty pro podání žaloby pro zmatečnost z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby tato právní otázka byla posouzena jinak.
6. Podle § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastník řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat (§ 29 odst. 2 o. s. ř.) a nebyl řádně zastoupen.
7. Podle § 234 odst. 2 o. s. ř. z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. c) lze žalobu podat ve lhůtě tří měsíců, která počíná běžet dnem, kdy účastníku byl ustanoven zástupce nebo kdy odpadla překážka, pro kterou nemohl před soudem samostatně jednat nebo pro kterou nemohl před soudem vystupovat, nejpozději však do tří let od právní moci napadeného rozhodnutí.
8. Dle ustálené judikatury dovolacího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1316/2008, ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2625/2010, ze dne 15. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 4119/2011, uveřejněné pod číslem 52/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.
Žaloba pro zmatečnost nespočívá na zásadě universality, která by umožňovala brojit proti kterémukoliv pravomocnému rozhodnutí soudu a z jakéhokoliv důvodu. Žalobu pro zmatečnost lze podat jen proti rozhodnutím uvedeným v § 229 o. s. ř. a jen z důvodů v tomto ustanovení uvedených; výčet důvodů zmatečnosti je taxativní.
9. Osoba, která podává žalobu pro zmatečnost z důvodu zmatečnostní vady uvedené v § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř., musí tvrdit (chce-li s takovou žalobou uspět), že jako účastník řízení neměla procesní způsobilost nebo nemohla před soudem vystupovat (§ 29 odst. 2 o. s. ř.) a (současně) nebyla řádně zastoupena. Jen v souvislosti s takovými tvrzeními dává smysl určení počátku běhu subjektivní tříměsíční lhůty k podání žaloby pro zmatečnost podle § 234 odst. 2 o. s. ř., tedy dne, kdy účastníku byl ustanoven zástupce nebo kdy odpadla překážka, pro kterou nemohl před soudem samostatně jednat nebo pro kterou nemohl před soudem vystupovat (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1503/2003, nebo jeho usnesení ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 29 ICdo 2/2019, uveřejněné pod číslem 49/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
10. Lhůty k žalobě pro zmatečnost představují – obdobně jako u jiných opravných prostředků – zákonné procesní lhůty, neboť jsou stanoveny právním předpisem (zákonem) upravujícím občanské soudní řízení a jsou určeny k uplatnění procesního úkonu u soudu. Znamená to mimo jiné, že lhůtu k žalobě předseda senátu nemůže postupem podle § 55 věty druhé o. s. ř.
prodloužit a že lhůta je zachována nejen tehdy, byla-li žaloba před jejím uplynutím podána u soudu, ale i v případě, že žaloba byla alespoň posledního dne lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost je soudu doručit (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1207/2009, či ze dne 16. 2. 2012, sp. zn. 21 Cdo 211/2011).
11. V poměrech projednávané věci byl uplatněn zmatečnostní důvod uvedený v § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť žalovaná v důsledku duševní poruchy nebyla v původním řízení schopna samostatně právně jednat a nebyla při tom náležitě zastoupena. Ze znaleckého posudku i výslechu znalce MUDr. Jakuba Šimka z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, bylo zjištěno, že žalovaná trpí chronickou duševní nemocí, která ovlivňuje její život i nadále. I když je medikací její stav stabilizován, není bez dopomoci zástupce schopna se zorientovat a plnohodnotně zúčastnit občanského soudního řízení.
Z toho plyne, že překážka, pro kterou nemohla před soudem samostatně jednat a vystupovat, zatím neodpadla. Pro počátek běhu subjektivní lhůty pro podání žaloby pro zmatečnost podle § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. tak bude ve smyslu § 234 odst. 2 o. s. ř. rozhodný den, kdy jí byl ustanoven zástupce, což lze v dané věci ztotožnit se dnem, kdy si zástupce (advokátku) zvolila a udělila jí procesní plnou moc k zastupování v řízení o žalobě pro zmatečnost ve smyslu § 25 o. s. ř., neboť reálné dopady jsou shodné.
K udělení procesní plné moci došlo dne 23. 2. 2024. Jelikož žaloba byla podána dne 11. 3. 2024, byla tříměsíční lhůta k jejímu podání (§ 234 odst. 2 o. s. ř.) zachována, jak v konečném důsledku uzavřel i odvolací soud.
12. Namítá-li dovolatel, že k udělení plné moci došlo již 9. 11. 2023, není tato námitka důvodná. Advokátu lze udělit jen procesní plnou moc, která opravňuje advokáta ke všem úkonům, jež může za řízení učinit sám účastník. Plná moc, která byla advokátu udělena jen pro určité úkony (prostá plná moc), neodpovídá znění § 25 o. s. ř. a platné zastoupení účastníka v občanském soudním řízení nezakládá (srovnej Občanský soudní řád I, II, 1. vydání, 2009, s. 147 - 155: J. Doležílek). To je i případ plné moci ze dne 9. 11. 2023, která byla udělena pouze pro nahlédnutí do spisů a pořízení fotokopií.
13. Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky, „zda lze vyvodit závěr o nezpůsobilosti účastníka samostatně právně jednat ze znaleckého posudku, který neobsahuje zcela jednoznačnou informaci o tom, zda měl účastník v rozhodném období snížené ovládací a rozpoznávací schopnosti“. Argumentací ve vztahu k této otázce dovolatel zpochybnil správnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování soudem (zejména znaleckého posudku vyhotoveného MUDr. Jakubem Šimkem). V podstatě se dovolatel domáhá přezkumu dokazování a skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí; nesprávnost právního posouzení odvozuje nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž on nesouhlasí. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř.
není zpochybnění samotného hodnocení důkazů soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládají (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 2037/17).
14. Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
15. Přistoupil-li Nejvyšší soud k odmítnutí dovolání v přiměřené lhůtě, nerozhodoval již samostatně o návrhu na odklad právní moci napadeného usnesení, jenž sdílí osud dovolání (k ústavní konformitě takového postupu srov. mimo jiné nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
16. Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 8. 4. 2026 JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu