26 Cdo 2207/2025-445
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobců a) M. B., b) J.O.S. Praha s. r. o., se sídlem v Praze, Nad Spádem 641/20, IČO 24145947, c) P. M., d) M. Š., e) J. D., f) V. K., a S. K., g) M. S., h) J. T., i) J. J., a M. J., j) Z. L., k) B. P, a l) Společenství vlastníků XY, všech zastoupených JUDr. Zbyňkem Zachou, advokátem se sídlem v Praze, Na Příkopě 857/18, proti žalované Green Cape International s. r. o., se sídlem v Praze, Budějovická 1550/15a, IČO 24705292, zastoupené Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem se sídlem v Praze, Milevská 2094/3, o zaplacení finančního plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 24 C 244/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2024, č. j. 39 Co 244/2022-402, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 2. 2022, č. j. 24 C 244/2020-309, uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobcům a), d), f), h) a j) částku 68 000 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výroky I, IV, VI, VIII a X), žalobcům b), c), e), g) a i) částku 200 000 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výroky II, III, V, VII a IX), žalobkyni k) částku 268 000 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok XI), žalobci l) - Společenství vlastníků jednotek XY (dále jen „Společenství“) částku 168 190 Kč s tam
2. K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 21. 9. 2022, č. j. 39 Co 244/2022-345, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I – XI a ve výroku XIII o náhradě nákladů řízení ve vztahu k žalobcům a) – k) v částce 984 146 Kč (výrok I), změnil ve výroku XII tak, že žalobu o zaplacení částky 168 190 Kč s příslušenstvím Společenství zamítl (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobci a) – k) a žalovanou (výrok III) a o nákladech řízení před soudy obou stupňů mezi Společenstvím a žalovanou (výrok IV).
3. Tento rozsudek napadlo dovoláním Společenství a Nejvyšší soud jej rozsudkem ze dne 6. 3. 2024, sp. zn. 26 Cdo 1137/2023, v měnícím výroku II a v nákladovém výroku IV zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení).
4. Městský soud v Praze následně rozhodl ve věci v pořadí druhým rozsudkem ze dne 20. 11. 2024, č. j. 39 Co 244/2022-402, a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku XII a ve výroku XIII o nákladech řízení ve vztahu mezi Společenstvím a žalovanou potvrdil (výrok I); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení mezi těmito účastníky (výrok II).
5. Odvolací soud rekapituloval, že žalovaná jako developer realizovala stavbu bytového domu (dále jen „dům“), užívání domu bylo povoleno kolaudačním rozhodnutím, jednotlivé bytové jednotky, které žalovaná v domě prohlášením vlastníka vyčlenila, následně prodala zájemcům, konkrétně také žalobcům a) – k). Společenství, jako právnická osoba způsobilá vykonávat práva a zavazovat se ve věcech spojených se správou, provozem a opravami společných částí domu, jednalo v průběhu let 2018–2019 se žalovanou o celkem 25 závadách domu; dne 30. 7. 2019 uzavřeli dohodu o narovnání týkající se 24 z nich s tím, že zbývající vada spočívající v přehřívání budovy v letních měsících byla ponechána otevřená k dalším diskusím. Znaleckými posudky bylo zjištěno, že 23 z vybraných 43 místností v domě nedodržují technickou normu ohledně letní tepelné stability budovy, přičemž možným řešením problému (přehřívání místností v bytových jednotkách v letních měsících) je instalace klimatizační jednotky. Proto byla dne 23. 6. 2020 žalované zaslána předžalobní upomínka na úhradu finanční částky odpovídající odhadovaným nákladům na napravení nezákonného stavu. Žalobci a) – k) se podanou žalobou domáhali finančního plnění jako přiměřené slevy z kupní ceny v souvislosti se zjištěnou vadou koupených bytových jednotek spočívající v přehřívání místností v letních měsících. Jejich žalobě bylo vyhověno. Předmětem řízení po nadepsaném zrušujícím rozhodnutí dovolacího soudu zůstal nárok Společenství na zaplacení částky 168 190 Kč s příslušenstvím, vynaložené na vyhotovení znaleckých posudků (odborných vyjádření) na posouzení tepelné stability domu.
6. Akcentoval, že Společenství při uplatňování práv, které vznikly vlastníkům jednotek vadou jednotky, jedná v souladu s § 1196 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), vlastním jménem a má věcnou aktivní legitimaci při soudním uplatňování těchto práv; přitom z uvedeného ustanovení neplyne, že by muselo jít pouze o vady společných částí domu. I pokud by přehřívání místností v bytových jednotkách nezpůsobovalo stavební provedení domu, ale bylo by vadou toliko jednotek samotných, mělo by Společenství právo nechat vyhotovit znalecké posudky za účelem posouzení tepelné stability domu a náklady na jejich zpracování vymáhat po žalované, přičemž vynaložení těchto nákladů bylo v řízení prokázáno. Společenství šetřilo náklady jednotlivých vlastníků jednotek, kteří by jinak byli nuceni si obstarat veškerý důkazní materiál samostatně, což by nepochybně vedlo k navýšení nákladů.
7. Dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítl podle § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst. 3 větou první) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
8. Dovolatelka vymezila v dovolání otázku, zda se při současném podání dvou žalobních návrhů o právu stejných účastníků a se stejnými skutkovými tvrzeními jedná o litispendenci ve smyslu ustanovení § 83 o. s. ř., při jejímž řešení se podle jejího mínění odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
9. Tato otázka přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť již byla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena a odvolací soud se od tohoto řešení neodchýlil.
10. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu překážka zahájeného řízení (litispendence) směřuje k procesnímu důsledku zamezit tomu, aby o stejné věci současně probíhala dvě nebo více soudních řízení; nastane-li uvedená situace, překážka litispendence brání tomu, aby se pokračovalo v řízení, které bylo zahájeno později (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 31 Cdo 365/2009, uveřejněné pod číslem 68/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O „stejnou“ věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o kterém již bylo zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Stejný předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení (ze stejného skutku), jimiž byl uplatněn (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1692/2009, ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 22 Cdo 4902/2008, nebo ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 22 Cdo 5032/2014). Judikatura dále upřesnila, že o totožné řízení nejde v případě, kdy účastníky řízení jsou sice tytéž subjekty, byť v jiném procesním postavení, jestliže jejich uplatněné nároky jsou rozdílné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 28 Cdo 5219/2007).
11. V posuzovaném případě bylo rozhodnuto o nárocích, kterými se jednak žalobci a) až k) domáhají zaplacení žalovaných částek představujících slevu z kupní ceny jednotky a odpovídají odhadovaným nákladům na napravení nezákonného stavu způsobeného vadou jednotek, a jednak Společenství požaduje uhrazení nákladů na zpracování znaleckých posudků (odborných vyjádření) pro posouzení tepelné stability budovy. Jednotlivá plnění uplatněná žalobci a) až k) na straně jedné a Společenstvím na straně druhé představují nároky se samostatným skutkovým základem, neboť jde o práva odvozená z odlišných skutkových tvrzení (jiných skutků). Nejde tak o stejný nárok, jak se snaží dovodit dovolatelka, a postup soudů nižších instancí je v souladu s právní úpravou a citovanou judikaturou.
12. Tvrdí-li dále dovolatelka, že odvolací soud nesprávně uzavřel, že Společenství nejedná jako nepřímý zástupce vlastníků jednotek, a nerespektuje tak právní závěry vyjádřené Nejvyšším soudem v jeho předchozím zrušujícím rozhodnutí a jeho judikaturu řešící otázku (ne)přímého zastoupení (na kterou
konkrétně poukazuje), nelze s ní souhlasit. Na takovém závěru totiž právní posouzení věci odvolacím soudem nespočívá, naopak je z výroku i odůvodnění napadeného rozsudku zřejmé, že uzavřel, že Společenství jedná ve shodě s § 1196 odst. 2 o. z. vlastním jménem na účet vlastníků jednotek, tedy že jde o nepřímé zastoupení. Není přitom rozhodné, že vady byly zjištěny jen u některých jednotek, jejichž vlastníci pak nárok na slevu z kupní ceny jednotek uplatnili vlastním jménem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2022, sp. zn. 26 ICdo 28/2022, uveřejněné pod č. 67/2023 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
13. Ani otázka „zda je přípustná duplicita účastníků řízení, neboť pokud ano, napříště může žalovat o vadu levé části instalace přímý účastník, zatímco o pravou stranu instalace bude žalovat nepřímý zástupce dle ustanovení § 1196 odst. 2 o. z.“, přípustnost dovolání nezakládá. Ve vztahu k této otázce totiž dovolatelka nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Takový údaj je však podle § 241a odst. 2 o. s. ř. i ustálené judikatury dovolacího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, sen. zn. 29 NSČR 46/2014) i Ústavního soudu (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů) obligatorní náležitostí dovolání. V této části je tak její dovolání vadné.
14. Namítá-li konečně dovolatelka v rozsáhlé argumentaci, že odvolací soud porušil její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (nedostatečným poučením o procesních právech či postupem při hodnocení důkazů), neformulovala žádnou právní otázku procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí, ve skutečnosti jen namítá, že řízení je postiženo vadou. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., však dovolací soud může přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 237–238a o. s. ř.). Samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle § 237 o. s. ř.) nezakládají.
15. Za tohoto stavu Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
16. Dovolatelka sice napadá rozsudek odvolacího soudu „v celém rozsahu“, proti výrokům o nákladech řízení (tedy části výroku I a výroku II) by však dovolání nebylo přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 17. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 11. 2025
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu