USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v
exekuční věci oprávněné městské části Praha 6, se sídlem v Praze 6, Čs. armády
601/23, IČO 00063703, zastoupené JUDr. Zdeňkem Veselým, advokátem se sídlem v
Praze 1, Panská 895/6, proti povinné J. V., bytem XY, zastoupené JUDr. Ondřejem
Kafkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Valentinská 92/3, vyklizením bytu, o
návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod
sp. zn. 34 EXE 118/2011, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 28. ledna 2019, č. j. 68 Co 410/2018-830, t a k t o :
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 28. 1. 2019, č. j. 68 Co
410/2018-830, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 (soud prvního
stupně) ze dne 5. 11. 2018, č. j. 34 EXE 118/2011-761, kterým zamítl návrh
povinné na zastavení exekuce ze dne 25. 7. 2018.
Dovolání povinné není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“, neboť
odvolací soud otázku materiální vykonatelnosti exekučního titulu (zejména
vymezení rozsahu a obsahu povinností, k jejichž splnění byla exekuce nařízena)
posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srovnej
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3386/2006,
ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5255/2007, ze dne 31. 3. 1999, sp. zn. 2
Cdon 1236/97, uveřejněné pod číslem 16/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, či ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2511/2017], a není důvod, aby
rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Napadené usnesení není ani v rozporu s rozhodnutími Nejvyššího soudu, na něž
poukazovala dovolatelka (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn.
20 Cdo 3989/2007 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 20
Cdo 3203/2006), neboť při řešení otázky materiální vykonatelnosti exekučního
titulu vycházejí ze stejných zásad jako výše citovaná judikatura.
Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první
o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 10. 2019
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu