26 Cdo 2384/2025-155
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobkyň a) J. K., a b) L. J., obou zastoupených JUDr. Filipem Chytrým, advokátem se sídlem v Praze 5, Malátova 461/17, proti žalované D. K., zastoupené Mgr. Martinem Trojanem, advokátem se sídlem v Doubí 98, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 37 C 58/2024, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2025, č. j. 72 Co 19/2025-100, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5 554 Kč k rukám JUDr. Filipa Chytrého, advokáta se sídlem v Praze 5, Malátova 461/17, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
2. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 5. 3. 2025, č. j. 72 Co 19/2025-100, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé I pouze co do lhůty k vyklizení, jinak tento výrok i nákladový výrok II potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
3. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle kterých žalobkyně uzavřely se žalovanou dne 24. 11. 2022 nájemní smlouvu k bytu na dobu určitou, a to od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023 s tím, že podle článku II. odst. 1 této smlouvy smluvní strany vyloučily aplikaci § 2285 zákona č. 82/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). V článku VIII. odstavce 5 se dále dohodly, že veškeré změny a dodatky této smlouvy lze platně činit pouze formou písemného jednání a zároveň s odkazem na 564 o. z. výslovně vyloučily provedení změny obsahu této smlouvy, respektive jejího dodatku, v jiné než písemné formě. Dne 1. 8. 2023 žalobkyně informovaly žalovanou, že nájemní smlouva nebude prodloužena, a výzvami ze dne 24. 1. 2024 a 26. 2. 2024 po ní žádaly, aby byt vyklidila a vyklizený předala, což doposud neučinila. K námitkám žalované zdůraznil, že bylo-li zřejmé, že právo žalované užívat byt žalobkyň po uplynutí smlouvou sjednané doby nájmu (tj. pod dni 31. 12. 2023) neexistovalo, bylo nadbytečné doplňovat dokazování výpovědí žalovanou navrženého spoluvlastníka nemovitosti (který ani nebyl účastníkem nájemní smlouvy) nebo listinnými důkazy (které se týkaly sporu účastnic o správnosti vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 2022). Za správný považoval také závěr soudu prvního stupně, že informace o praxi zavedené právním předchůdcem žalobkyň a žalovanou v předchozí době, by byly relevantní pouze v případě, pokud by byly dány pochybnosti o výkladu vůle žalobkyň. O takový případ však v dané věci nejde, protože vůle žalobkyň nepokračovat v nájemním vztahu se žalovanou byla bez jakýchkoliv pochybností prokázána. Proto uzavřel, že skončil-li nájemní vztah žalované k bytu dne 31. 12. 2023, kdy uplynula doba, na kterou byl sjednán, je povinnost žalované vyklidit byt a vyklizený jej předat žalobkyním zcela adekvátní okolnostem a nejde o zneužití práva.
4. Dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) – dílem pro vady, jež nebyly v dovolací lhůtě odstraněny, a dílem pro nepřípustnost.
5. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), resp. jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje, nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Přitom předkládá-li dovolatel k dovolacímu přezkumu více otázek, ať již hmotného či procesního práva, musí ve vztahu ke každé z nich uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014, či ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1167/2019).
6. Dovolatelka předkládala k dovolacímu přezkumu mimo jiné otázky „zneužití práva a konfliktu základních práv“, „práva na spravedlivý proces“ a sjednání „konkludentní smlouvy“, k přípustnosti dovolání pouze obecně uvedla, že „odvolací soud nereflektoval ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího a Ústavního soudu“. V dovolání však není specifikována žádná „ustálená judikatura“, od níž se měly soudy nižších stupňů při řešení uvedených otázek (některé či některých z nich) odchýlit. V této části je proto dovolání vadné.
7. K dovolací výtce, již učinila dovolatelka s odkazem na ustanovení § 8 o. z., lze jen pro úplnost dodat, že otázkou, zda v této věci (ne)jde ze strany žalobkyň o zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany, se odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí zabýval, přihlédl přitom ke všem zjištěným rozhodným okolnostem a své závěry odůvodnil. Zejména zohlednil, že žalobkyně uzavřely se žalovanou smlouvu o nájmu na dobu určitou, dohodly se v ní na vyloučení možnosti konkludentního prodloužení nájmu a opakovaně žalovanou informovaly, že nemají zájem o obnovení či prodloužení nájemního vztahu. Jeho úvaha přitom (s ohledem na provedené dokazování a učiněná skutková zjištění) není zjevně nepřiměřená. A právě jen v případě její zjevné nepřiměřenosti by ji bylo možné v dovolacím řízení zpochybnit – viz např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 29. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 652/2013, uveřejněného pod č. 7/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
8. Dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky „nájmu bytu jako spotřebitelské smlouvy“. Tvrzení o tom, že žalobkyně (pronajímatelky) uzavřely smlouvu o nájmu bytu jako podnikatelky, totiž poprvé zmínila až v dovolání, čímž zároveň uplatnila tzv. skutkové novoty; v dovolacím řízení však platí zákaz skutkových novot (srov. § 241a odst. 6 o. s. ř.). Pouhý odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 34/09, (zabývající se v obecné rovině kolizí základních práv) bez jakékoli vazby na konkrétní závěry odvolacího soudu, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, a jedno ze čtyř hledisek přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. – nelze pokládat za údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
9. Rekapituluje-li dále dovolatelka obsáhle k otázce správnosti vyúčtování služeb za rok 2022, pak takové námitky nejsou relevantní s ohledem na to, že správnost vyúčtovaní nebyla předmětem tohoto řízení a odvolací soud (soud prvního stupně) na takto postavené otázce svoje rozhodnutí nezaložil (neměl důvod se jí zabývat).
10. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně
nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Ostatně nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení [§ 243 písm. a) o. s. ř.] – srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, či ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017. 11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, mohou oprávněné podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 9. 12. 2025
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu