26 Cdo 2475/2024-178
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně Aleny Keclíkové, se sídlem v Hranicích na Moravě, Hromůvka 1522, IČO 67690645, zastoupené Mgr. Katarínou Šulovou, advokátkou se sídlem v Brně, Černopolní 228/37a, proti žalované ALIMENTARE a. s., se sídlem v Přerově, Gen. Janouška 2854/2, IČO 60792817, zastoupené Mgr. Janem Mrázem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 776/10, o zaplacení 55.843,98 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 10 C 130/2022, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. 4. 2024, č. j. 75 Co 104/2024-140, takto:
Dovolání žalované se odmítá.
1. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (soud odvolací) usnesením ze dne 24. 8. 2023, č. j. 75 Co 93/2023-106, zrušil rozsudek Okresního soudu v Přerově (soud prvního stupně) ze dne 1. 12. 2022, č. j. 10 C 130/2022-68, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 55.843,98 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
2. Soud prvního stupně v souladu s právním názorem odvolacího soudu usnesením ze dne 2. 10. 2023, č. j. 10 C 130/2022-112, vyzval žalobkyni k odstranění vad jejího podání ze dne 22. 4. 2022.
3. Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 26. 1. 2024, č. j. 10 C 130/2022-128, odmítl podání žalobkyně ze dne 22. 4. 2022, doplněné podáním ze
dne 2. 8. 2022, 25. 10. 2022 a 25. 10. 2023 (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Důvodem odmítnutí bylo neodstranění vad podání, kdy z podání nebylo dle soudu zřejmé, čeho a na jakém skutkovém základě se žalobkyně domáhá, ačkoliv byla ze strany soudu již dříve vyzvána k odstranění vad svého podání dle § 43 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a poučena o následcích, pokud tak neučiní.
4. K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením ze dne 11. 4. 2024, č. j. 75 Co 104/2024-140, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že podání žalobkyně ze dne 22. 4. 2022, doplněné podáním ze dne 2. 8. 2022, 25. 10. 2022 a 25. 10. 2023 se neodmítá a žalobkyni se povinnost k náhradě nákladů řízení žalované neukládá. Dle názoru odvolacího soudu je z doplněného podání žalobkyně po výzvě soudu prvního stupně dle § 43 o. s. ř. zřejmé, že se domáhá správného vyúčtování částek, které platila jako řádné a odůvodněné zálohy na služby. Jako nápravy tohoto stavu požaduje vrácení částky, která by jí při správném vyúčtování náležela jako jí spočítaný přeplatek, který vyčíslila.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěl k závěru, že dovolání žalované (dovolatelky) proti citovanému usnesení odvolacího soudu není z posléze uvedených důvodů přípustné podle § 237 o. s. ř.
6. Dle § 42 odst. 4 o. s. ř. pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno.
7. Podle § 79 odst. 1 o. s. ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou.
8. Podle § 43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).
9. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu platí, že žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tedy vymezit předmět řízení po skutkové stránce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1310/2003, či ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3527/2014). Nestačí tu pouhé všeobecné označení právního důvodu, o nějž žalobce svůj nárok opírá, nýbrž je třeba, aby byly všechny skutkové okolnosti jednotlivě, tak jak jdou za sebou a jak se jedna od druhé odvíjejí, vylíčeny, sice stručně, přesto však úplně. Z jejich souhrnu musí vyplynout, o jaký právní poměr žalobce svůj nárok opírá (právní důvod žaloby), není však třeba, aby žalobce sám tento právní důvod v žalobě výslovně uváděl. Aby bylo lze ze skutkového děje žaloby odvodit též její důvod, musí vylíčené skutkové okolnosti závěr, který z nich žalobce v žalobě vyvozuje, podle hmotného práva alespoň připouštět (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2809/2007, či ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5184/2016). Neobsahuje-li žaloba rozhodující skutečnosti nebo jejich vylíčení je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, jde o nedostatek náležitostí žaloby, jež brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení.
10. Nejvyšší soud ve své judikatuře dovodil, že požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobní petit), nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen vždy učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku; žalobce uvede, čeho se žalobou domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně a jednoznačně označí (tak, aby ji bylo možné z obsahu bez pochybností dovodit) povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu; požaduje- li žalobce peněžité plnění, musí být ze žaloby patrno i to, jakou částku mu žalovaný má zaplatit, neboť soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány, žalobní petit musí svým rozhodnutím zcela vyčerpat a nesmí jej – s výjimkou případů uvedených v ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř. – překročit; nemůže-li žalobce svůj peněžitý nárok přesně vyčíslit, musí jej uvést alespoň v přibližné výši (srov. již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1310/2003).
11. Rovněž Ústavní soud ustáleně konstatuje, že právo na meritorní projednání žaloby je základním prvkem ústavního práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Soudy se přitom musí snažit o takovou interpretaci vůle žalobce, která meritorní projednání žaloby umožňuje. Nemohou tedy, na základě přepjatě formalistických tvrzení, předstírat, že žalobcově záměru nerozumí (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 13. 2. 2001, sp. zn. IV. ÚS 456/2000, nebo ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 3564/15). Obdobně pak Ústavní soud dovodil, že při posuzování neurčitého či jinak nejasného podání, které může být podáním zahajujícím řízení před soudem, jsou obecné soudy povinny volit postup vstřícnější k právu jednotlivce na soudní ochranu. Pokud nepřistoupí k odstranění nejasností takového podání zákonem předvídaným způsobem, pak je třeba, aby se při jeho posuzování přiklonily k takové interpretaci jeho obsahu, která vyznívá ve prospěch práva dotčeného jednotlivce na přístup k soudu. Naopak restriktivní postoj při vyhodnocování takového nejasného podání, vedoucí k odepření věcného přezkumu obecného soudu, zakládá porušení základního práva dotčené osoby na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. I. ÚS 3106/13).
12. Závěry Ústavního soudu v této souvislosti přebírá i Nejvyšší soud (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1995/2021) a dodává, že pokud žalobce v žalobě neuvede všechny skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci (tedy nesplní-li beze zbytku svou povinnost tvrzení), nezpůsobuje to neprojednatelnost žaloby, neboť potřebná tvrzení může uvést dodatečně, například při přípravě jednání nebo při jednání před soudem prvního stupně.
13. Závěr odvolacího soudu, že z doplnění žaloby, ke kterému byla žalobkyně usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. 10. 2023, č. j. 10 C 130/2022-112, vyzvána, je jasné, čeho se domáhá (správného vyúčtování částek, které platila jako řádné a odůvodněné zálohy na služby, a vrácení příslušné částky), výše uvedené ustálené rozhodovací praxi odpovídá. Další postup je již věcí dokazování a právního posouzení ze strany příslušného soudu.
14. Jelikož se odvolací soud svých názorech neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání žalované podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
15. Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 12. 2024
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu