26 Cdo 2741/2024-117
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce R. A., zastoupeného Mgr. Lenkou Mu?ck, advokátkou se sídlem ve Vlašimi, Jana Masaryka 1779/0, proti žalovanému Společenství vlastníků jednotek domu XY, zastoupenému Mgr. Janem Baslem, advokátem se sídlem v Praze 6, U Ladronky 1167/30, o zrušení usnesení o schválení smíru, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 9 C 114/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 4. 2024, č. j. 11 Co 72/2024-85, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 000 Kč k rukám Mgr. Jana Basla, advokáta se sídlem v Praze 6, U Ladronky 1167/30, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Žalobce se domáhal zrušení usnesení ze dne 5. 10. 2022, č. j. 9 C 346/2021-147, jímž Okresní soud v Karlových Varech (soud prvního stupně) schválil smír, v němž se žalovaný zavázal zaplatit mu (do tří dnů od schválení smíru) částku 65 000 Kč a účastníci se současně dohodli, že tímto smírem vypořádávají rovněž svůj spor ohledně správnosti vyúčtování služeb za rok 2021; v usnesení je obsažen také výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
2. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 8. 11. 2023, č. j. 9 C
3. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni (odvolací soud) rozsudkem ze dne 30. 4. 2024, č. j. 11 Co 72/2024-85, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
4. Dovolání žalobce (dovolatele) proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) – dílem pro vady, jež nebyly v dovolací lhůtě odstraněny, a dílem pro nepřípustnost.
5. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jen „R 4/2014“).
6. Za prvé, dovolatel zpochybňuje otázku nedostatku zmocnění zástupce žalovaného v předchozím řízení k uzavření smíru, ve vztahu k této otázce ale (kromě citace části textu § 237 o. s. ř. v úvodu dovolání) nevymezil, které z kritérií přípustnosti dovolání považuje za splněné, a dovolání je proto v této části vadné.
7. Nadto, odvolací soud založil svůj závěr o tom, že posuzovaný smír účastníků není neplatný pro nedostatek zmocnění zástupce žalovaného v předchozím řízení, současně na dvou na sobě nezávislých důvodech. Předně dovodil, že plnou moc, jež byla udělena zástupci žalovaného k jeho zastupování v řízení sp. zn. 9 C 346/2021, nelze (z důvodů rozvedených v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, na něž odkázal) považovat za neplatnou. Současně zaujal rovněž názor, že i kdyby však uvedená plná moc neplatná byla, schválený smír účastníků by žalovaného přesto zavazoval, neboť vzhledem k okolnostem daného případu (specifikovaným opět již v rozsudku soudu prvního stupně) platí ve smyslu § 446 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, že dotčené právní jednání schválil.
8. Správnost prvního právního názoru (o platnosti udělené plné moci)
dovolatel nijak nenapadl a nepostačuje, že zpochybnil (pouze) správnost druhého právního názoru (o schválení smíru žalovaným podle domněnky upravené v § 446 o. z.). Obstojí-li totiž první právní názor (proto, že jako dovoláním nenapadený nemohl být podroben dovolacímu přezkumu), pak věcný přezkum druhého názoru již výsledek sporu ovlivnit nemůže, a dovolání by tak bylo nepřípustné i ve zbylém rozsahu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
9. Za druhé, dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval určitostí a srozumitelností schváleného smíru, a má za to, že při řešení této otázky se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
10. Má-li být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. R 4/2014).
11. Tomuto požadavku dovolatel nedostál, neboť neuvedl žádnou judikaturu, od níž se měl odvolací soud odchýlit. Proto i v této části je dovolání vadné.
12. Pouze pro úplnost dovolací soud dodává, že podle obsahu spisu soudu prvního stupně sp. zn. 9 C 346/2021 účastníci při uzavření smíru nedali najevo a ani v samotném smíru výslovně nevyjádřili, že byl předmět řízení vyčerpán pouze zčásti (viz zejména protokol o jednání před soudem prvního stupně na č. l. 143 a 144 uvedeného spisu). Je tak nutno mít za to, že smírem byly vypořádány všechny nároky uplatněné žalobou, včetně příslušenství, a to v plném rozsahu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1481/2004). Uvedený závěr zde navíc podtrhuje i okolnost, že součástí schváleného smíru bylo též ujednání, jímž účastníci rámec předmětu dotčeného řízení (dokonce) překročili ( „tímto smírem účastníci řízení vypořádávají rovněž svůj spor ohledně správnosti vyúčtování služeb za rok 2021“).
13. Za třetí, dovolatel namítá, že k uzavření smíru přistoupil v důsledku omylu, který byl vyvolán nesprávným poučením soudu prvního stupně, a má za to, že dovolacím soudem dosud nebyla řešena otázka, zda nesprávné, neúplné a/nebo zavádějící poučení soudu může být důvodem pro zrušení usnesení o schválení smíru.
14. Ustálená soudní praxe dovodila, že usnesení o schválení smíru (nikoli smír sám) zruší soud jen tehdy, je-li smír neplatný podle předpisů hmotného práva (§ 99 odst. 3 o. s. ř.). Předpokladem tu je, že jde o smír neplatný v době, kdy ho soud schvaloval. O podmínku „rozporu s hmotným právem“ jde tehdy, je-li smír v rozporu s obecnými požadavky kladenými zákonem na náležitosti právních úkonů (nyní jednání) nebo pomíjí-li náležitosti úkonů (nyní právních jednání), stanovené pro vznik, změnu nebo zánik právního vztahu, případně je jinak v rozporu s kogentními ustanoveními hmotného práva nebo tato ustanovení obchází, resp. je v rozporu s dobrými mravy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2319/2019, na něž odkázal i odvolací soud, jakož i tam citovanou judikaturu).
15. Namítá-li dovolatel, že k uzavření smíru přistoupil v důsledku omylu, který byl vyvolán nesprávným poučením soudu prvního stupně, domáhá se zrušení usnesení o schválení smíru z jiného důvodu než proto, že smír je neplatný podle předpisů hmotného práva. Zpochybněný postup soudu prvního stupně totiž sám o sobě neplatnost smíru podle předpisů hmotného práva přivodit nemohl (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2024, sen. zn. 29 ICdo 71/2022).
16. Odvolací soud se tak od citované judikatury neodchýlil, jestliže v poučení soudu prvního stupně, které předcházelo uzavření smíru, nespatřoval (ať už z jakýchkoli příčin) relevantní důvod pro zrušení usnesení, jímž byl smír schválen. Tato otázka (včetně navazujících, dovolatelem formulovaných, otázek týkajících se rozsahu, resp. obsahu „správného“ poučení soudu podle § 99 odst. 1 o. s. ř. a úvah na téma „poučení o moderaci nepřiměřené pokuty“) proto přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit nemohla (a to bez zřetele k tomu, že odvolací soud se v napadeném rozsudku – nadbytečně – zabýval do jisté míry i samotnou správností postupu soudu prvního stupně v předchozím řízení).
17. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 11. 12. 2024
Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu