26 Cdo 3025/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc.,
ve věci žalobce České republiky – Ministerstva obrany, se sídlem úřadu v Praze
6, Tychonova 1, proti žalovanému JUDr. T. R., advokátovi se sídlem v Praze 1,
Vodičkova 41, správci konkursní podstaty úpadkyně ARKE-Jiří Rambousek, s. r.
o., IČ: 26149320, se sídlem v Dobříši, Příbramská 964, o zaplacení 69.845,- Kč
s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 12 C 256/2005,
o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. března
2008, č. j. 23 Co 54/2008-89, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. března 2008, č. j. 23 Co
54/2008-89, se ve výroku, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Kladně ze
dne 5. září 2007, č. j. 12 C 256/2005-72, tak, že se žaloba ohledně částky
69.845,- Kč s příslušenstvím zamítá, a ve výrocích o nákladech řízení, zrušuje
a věc se vrací v tomto rozsahu Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Žalobce se jako pronajímatel žalobou podanou dne 17. 12. 2004 domáhal, aby mu
žalovaný jako konkurzní správce úpadkyně – nájemkyně, zaplatil dlužné nájemné z
pronájmu nemovitostí a náhradu poměrné části daně z nemovitostí za období od
21. 7. 2004 do 30. 11. 2004 celkem v částce 97.894,- Kč.
Žalovaný se bránil tím, že nájem zanikl 31. 8. 2004 uplynutím doby, na kterou
byl sjednán. Úpadkyně nemovitosti neužívala již dlouhou dobu před skončením
nájmu, neboť neměla žádný majetek. Žalovaný se o existenci nájemní smlouvy
dozvěděl až v listopadu 2004 a z opatrnosti nájemní smlouvu vypověděl.
Žalobce v podání ze 4. 7. 2005 uvedl, že výpověď žalovaného z nájmu obdržel 2.
2. 2005 a nájem tak zanikl uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty ke dni 31. 5.
2005. Proto rozšířil žalobu o částku 123.350,- Kč s příslušenstvím,
představující nájemné a náhradu za daň z nemovitostí za dobu od 1. 12. do 31.
5. 2005. Okresní soud v Kladně (soud prvního stupně) usnesením z 25. 4. 2007
rozšíření žaloby nepřipustil, rozsudkem z 5. 9. 2007, č. j. 12 C 256/2005-72,
žalobě o zaplacení částky 97.894,- Kč s příslušenstvím vyhověl a rozhodl o
nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že žalobce a společnost ARKE-Jiří Rambousek, s. r.
o., uzavřeli dne 22. 8. 2002 smlouvu o nájmu specifikovaných staveb a pozemků v
katastrálních územích S. H.a P. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 9. 2002
do 31. 8. 2004 a nájemkyně se zavázala platit celkové roční nájemné ve výši
187.830,- Kč (15.653,- Kč měsíčně) s inflační přirážkou a náhradu za daň
žalobce z nemovitostí podle zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti, ve
znění pozdějších předpisů. Za nájemkyni smlouvu podepsal jednatel J. R., který
dne 24. 5. 2004 nastoupil výkon trestu odnětí svobody. Usnesením Krajského
soudu v Praze z 21. 7. 2004, č. j. 40 K 20/2004-24, byl na majetek společnosti
ARKE-Jiří Rambousek, s. r. o., prohlášen konkurs a konkursním správcem byl
ustaven žalovaný. K předání vyklizených nemovitostí žalobci nedošlo. Žalobce
sice vyzval nájemkyni k vyklizení a předání nemovitostí doporučeným dopisem z
25. 8. 2004 ke dni 31. 8. 2004, dne 31. 8. 2004 se však k předání nemovitostí
nikdo nedostavil, o čemž komise žalobce pořídila zápis. Soud prvního stupně
dospěl k závěru, že „smlouva uzavřená mezi žalobcem a Jiřím Rambouskem za firmu
ARKE není platná, protože na firmu ARKE-Jiří Rambousek, s.r.o. byl prohlášen
konkurz dne 21. 7. 2004 a smlouva byla podepsána dne 22. 8. 2002“. Nárok
žalobce posoudil jako bezdůvodné obohacení úpadkyně podle § 451 odst. 1 a 2
občanského zákoníku (dále „obč. zák.“) a žalovanému uložil, aby zaplatil
žalobci požadovanou částku i s úrokem z prodlení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání účastníků rozsudkem z 11. 3.
2008, č. j. 23 Co 54/2008-89, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že
žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci částku 28.049,- Kč s příslušenstvím, to
vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a ohledně částky 69.845,- Kč s
příslušenstvím žalobu zamítl. Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou
stupňů. Odvolací soud dospěl k závěru, že nájemní smlouva z 22. 8. 2002 je
platná, neboť ji za společnost ARKE-Jiří Rambousek, s. r. o., uzavřel její
tehdejší jednatel J. R. Nájemní smlouva sjednaná na dobu určitou od 1. 9. 2002
do 31. 8. 2004 se však podle § 676 odst. 2 obč. zák na dobu dalšího jednoho
roku neobnovila, neboť nebylo prokázáno, že by nájemkyně užívala nemovitosti i
po tomto datu. Na její majetek byl prohlášen konkurs a „již 25. 8. 2004 byl
úpadce ve vazbě a nemovitosti i z tohoto důvodu nemohl užívat“. Kromě toho je
také z dopisu žalobce z 25. 8. 2004 a zápisu jeho komise z 31. 8. 2004 zřejmé,
že neměl na pokračování nájmu zájem. Proto odvolací soud uzavřel, že žalobci
náleží pouze dlužné nájemné a část náhrady daně z nemovitostí s odpovídajícím
úrokem z prodlení za dobu od 21. 7. 2004 do 31. 8. 2004, zatímco nárok žalobce
za dobu od 1. 9. 2004 do 30. 11. 2004 není důvodný.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního
stupně tak, že se zamítá žaloba ohledně částky 69.845,- Kč s příslušenstvím (a
souvisejícím výrokům o nákladech řízení) podal žalobce dovolání. Jeho
přípustnost opřel o § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále „o.
s. ř.“) s odůvodněním, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Nesouhlasí se závěrem odvolacího
soudu, že se nájemní smlouva z 22. 8. 2002 podle § 676 odst. 2 obč. po 31. 8.
2004 neobnovila. V čl. VI. bodu 12) nájemní smlouvy se nájemkyně zavázala, že
po skončení nájmu předá žalobci předmět nájmu vyklizený. Přitom pronajaté
nemovitosti k 31. 8. 2004 nevyklidila a žalobu na vyklizení těchto nemovitostí
do 30 dnů od tohoto data žalobce nepodal. Nájemní vztah se tak obnovil ex lege
na dobu jednoho roku. Skutečnost, že jednatel nájemkyně J. R. byl v té době ve
vazbě a sám nemovitosti užívat nemohl, není významná. Po prohlášení konkursu
měl nemovitosti vyklidit žalovaný jako správce konkursní podstaty nájemkyně.
Jen z toho, že žalobce neměl zájem na pokračování nájemního vztahu, nelze
dovodit, že nedošlo k obnovení nájemní smlouvy podle § 676 odst. 2 obč. zák. K
tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 31. 10. 2002, sp. zn. 28 Cdo
1790/2002. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů v napadené
části zrušil a věc vrátil v rozsahu zrušení soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
(čl. II, bod 12. tohoto zákona) – dále opět „o. s. ř.“. Dovolání bylo podáno
včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení, sepsané za žalobce
osobou, která má právnické vzdělání, a je podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
přípustné, neboť směřuje proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve
věci samé.
Podle ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán nejen rozsahem
dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel
obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám
uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř.,
jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí
ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], i když nebyly dovoláním uplatněny;
existence obligatorně posuzovaných vad nebyla tvrzena a z obsahu spisu se
nepodává.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze
odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud
posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 676 odst. 2 obč. zák. užívá-li nájemce věci i po skončení nájmu a
pronajímatel proti tomu nepodá návrh na vydání věci nebo na vyklizení
nemovitosti u soudu do 30 dnů, obnovuje se nájemní smlouva za týchž podmínek,
za jakých byla sjednána původně. Nájem sjednaný na dobu delší než rok se
obnovuje vždy na rok, nájem sjednaný na dobu kratší se obnovuje na tuto dobu.
Především je třeba uvést, že citované ustanovení občanského zákoníku
jednoznačně stanovuje, jakým způsobem mají smluvní strany projevit svou vůli,
aby nedošlo k obnovení nájemní smlouvy. Nájemce tím, že pronajatou věc užívá
jen do doby skončení nájmu, pronajímatel v případě, že nájemce nemovitost
nadále užívá, podáním žaloby na její vyklizení. K otázce pokračujícího užívání
nemovitosti nájemcem je použitelný výklad § 672 odst. 2 odst. obč. zák.,
týkající se obnovení nájemní smlouvy nebytových prostor. Nejvyšší soud uvedl v
usnesení z 31. 10. 2002, sp. zn. 28 Cdo 1790/2002, publikovaném pod C 1602 v
Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, ročník 2003, že „pokračujícím užíváním
nebytových prostor po uplynutí dohodnuté doby je i jejich nevyklizení“. K
tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil i v usnesení z dne 13. 5. 2009, sp.
zn. 26 Cdo 899/2008, a v usnesení ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 26 Cdo
4903/2008, uveřejněných na internetových stránkách www.nsoud.cz. Pro výklad
pojmu vyklizení nemovitosti jsou dále použitelné i právní závěry týkající se
vyklizení bytu po skončení nájmu. Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru,
podle něhož ukládá-li vykonávané rozhodnutí povinnost byt vyklidit, aniž by
zároveň stanovilo vyklizený byt odevzdat, vycházejí soudy správně z toho, že ve
vyklizení je obsaženo i odevzdání bytu, takže pokud povinný nesplní povinnost
také byt oprávněnému odevzdat (např. předáním klíčů), nedošlo k dobrovolnému
splnění povinnosti a soudy výkon rozhodnutí nařizují (zprávu Nejvyššího soudu
ze dne 30. 12. 1983, sp. zn. Cpj 40/1983, uveřejněnou pod R 27/1984 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek a dále např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České
republiky z 30. 6. 2003, sp. zn. 26 Cdo 916/2001, a z 26. 4. 2006, sp. zn. 26
Cdo 2716/2005). Pro projednávanou věc z toho plyne, že je-li ve vyklizení
předmětu nájmu – nemovitostí, obsaženo i jejich odevzdání, pak nemovitosti
nebyly nájemkyní vyklizeny (a byly i nadále užívány) i v případě, kdy nebyly
pronajímateli (žalobci) rovněž odevzdány (např. předáním klíčů). Z toho je
zřejmé, že nájemkyně, resp. žalovaný jako konkursní správce nájemkyně –
úpadkyně, pronajaté nemovitosti ke dni skončení nájmu 31. 8. 2004 řádně
nevyklidil. Pak je zcela irelevantní, že se její dřívější jednatel v té době
nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody. Je také nesporné, že žaloba na
vyklizení nemovitostí žalobcem podána nebyla. Nájemní smlouva se tak podle §
676 odst. 2 obč. zák. od 1. 9. 2004 obnovila. I kdyby nájemní poměr zanikl
výpovědí žalovaného z nájmu danou žalobci v listopadu 2004, mohlo se tak stát
až v tříměsíční výpovědní lhůtě. To znamená, že v době, za kterou žalobce
nájemné požaduje (od 1. 9. 2004 do 30. 11. 2004), nájemní poměr trval.
Z uvedeného se podává, že v napadeném výroku ve věci samé rozsudek odvolacího
soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; dovolací soud jej proto,
stejně jako související výroky o nákladech řízení, zrušil a věc mu vrátil v
tomto rozsahu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta
první, § 226 o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě
nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 věta druhá o.
s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2010
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu