26 Cdo 3141/2022-376
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně GINESTRE, s.r.o., se sídlem v Praze 1, Dušní 906/8, IČO 25143948, zastoupené Mgr. Jiřím Fialou, advokátem se sídlem v Praze 1, Voršilská 130/10, proti žalovanému Společenství vlastníků jednotek domuXY, se sídlem XY, zastoupenému Mgr. Lucií Růžičkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Jana Růžičky 1165/2a, o 139.830 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 14 C 251/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2022, č. j. 91 Co 392/2021-354, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhala zaplacení částky 139.830 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím s odůvodněním, že je vlastnicí nebytové jednotky č. XY v domě č. p. XY v k. ú. XYo a že tuto jednotku pronajímá za účelem provozování restaurace společnosti Fascal and Angela, s.r.o. (dále též jen „nájemkyně“), která s účinností od 1. 1. 2004 hradí správci kotelny v předmětném domě (společnosti K.V.K. gas, spol. s r.o.) náklady na provoz kotelny, přičemž tyto náklady měl hradit žalovaný, kterému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 79.830 Kč za období od 1. 8. 2013 do 31. 7. 2015. Žalovaný nájemkyni rovněž způsobil škodu ve výši 60.000 Kč, když na základě neplatného usnesení shromáždění ze dne 12. 12. 2012 provedl v roce 2013 rekonstrukci kotelny, čímž se zvýšily náklady nájemkyně související s topným systémem. Smlouvou ze dne 24. 7. 2015 došlo k postoupení pohledávek nájemkyně na žalobkyni.
Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. 6. 2021, č. j. 14 C 251/2015-293, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 79.830 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 60.000 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.) a
rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 4. 5. 2022, č. j. 91 Co 392/2021-354, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že se zamítá žaloba o zaplacení 79.830 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.). K nároku uplatněnému z titulu bezdůvodného obohacení odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně neuvedl, pod jakou skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení nárok žalobkyně podřadil.
Dle názoru odvolacího soudu skutková podstata bezdůvodného obohacení dle § 454 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění, dále jen „obč. zák.“ (pro nárok uplatněný od 1. 8. 2013 do 31. 12. 2013) a dle § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“ (pro nárok uplatněný od 1. 1. 2014 do 31. 7. 2015), je naplněna pouze za předpokladu, že ten, kdo plnil jinému, tuto povinnost neměl a plnil místo dlužníka, jehož dluh zanikl, přičemž mezi subjekty, mezi nimiž došlo k plnění, bylo zřejmé, že se plní za jiného.
V této věci však nájemkyni ani společnosti K.V.K. gas, spol. s r.o., se kterou nájemkyně uzavřela dne 20. 10. 2004 smlouvu a na základě které se tato společnost zavázala za sjednanou odměnu provozovat a dozorovat plynovou kotelnu v pronajatých prostorách nájemkyně, nebylo zřejmé, že nájemkyně plní za jiného (za žalovaného), neboť plnila na základě platně uzavřené smlouvy, a o bezdůvodné obohacení se tak nejedná. K nároku uplatněnému z titulu náhrady škody způsobené tím, že žalovaný protiprávně oddělil dva kotle od plynoměru a napojil je na plynoměr restaurace bez souhlasu nájemkyně, odvolací soud uvedl, že v řízení nebylo prokázáno, že by se se žalovaný napojil na kotel či rozvody vytápění, plynu a teplé vody určené pro nebytovou jednotky žalobkyně, tedy nebyly prokázány předpoklady pro vznik práva na náhradu škody, zejména porušení povinnosti vyplývající z právního předpisu žalovaným.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť odvolací soud posoudil otázku bezdůvodného obohacení spočívajícího v plnění za jiného v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby tato rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu týkající se výkladu skutkové podstaty bezdůvodného obohacení plněním za jiného vychází z toho, že nezbytnými předpoklady aplikace této skutkové podstaty bezdůvodného obohacení, které musí být kumulativně splněny, jsou následující: a) ochuzený plnil majetkovou hodnotu třetí osobě, přestože b) nebyl k danému plnění povinen, c) povinnost plnit třetí osobě měl obohacený a d) mezi ochuzeným a tím, komu bylo plněno, bylo zřejmé, že ochuzený plní namísto obohaceného.
Vznik obohacení zde pak spočívá v zániku dluhu obohaceného vůči třetí osobě [viz např.
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4388/2008 (uveřejněný pod č. 9/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo rozsudek téhož soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3432/2013, či ze dne 2. 8. 2022, sp. zn. 28 Cdo 1783/2022, popřípadě jeho usnesení ze dne 14. 8. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4436/2011, ze dne 24. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3410/2019, a ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4268/2019]. Tedy jinak řečeno, skutková podstata plnění za jiného pokrývá situaci, v níž osoba, která plnila, tuto povinnost neměla, vědomě však plnila za jiného, jenž tuto povinnost měl, čímž zanikl jeho dluh.
V projednávané věci odvolací soud v souladu se shora uvedenou judikaturou uzavřel, že předpoklady pro vznik bezdůvodného obohacení plněním za jiného splněny nebyly. Vedle způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř., uplatnila dovolatelka též nezpůsobilý důvod, jehož prostřednictvím se pokusila zpochybnit správnost (úplnost) zjištěného skutkového stavu týkající se tvrzené škody, resp. způsob hodnocení důkazů, týkající se vzniku a výše této škody.
Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. nelze dovoláním úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod č. 78/2018 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolací soud nepřehlédl, ani sdělení dovolatelky, že dovolání směřuje „proti výrokům I., II. a III.“ rozsudku odvolacího soudu. Napadá-li dovolatelka tedy rovněž i výrok o nákladech řízení (výrok III.), činí tak zřejmě jen formálně, neboť ve vztahu k tomuto výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění, a navíc by ani nebylo přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o.
s. ř.]. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.