26 Cdo 3374/2018-249
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Feráka a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté
ve věci žalobců a) H. M., narozené XY, bytem XY, b) J. M., narozeného XY, bytem
XY, zastoupených Mgr. Ivo Šotkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostružnická
352/6, proti žalované I. S., XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Josefem Blažkem,
advokátem se sídlem v Bruntále, nám. J. Žižky 39/2, o přezkoumání oprávněnosti
výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 19 C
222/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě -
pobočky v Olomouci ze dne 12. června 2018, č. j. 69 Co 575/2017-223, t a k t o
:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci ze dne 12. června 2018,
č. j. 69 Co 575/2017-223, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Žalobci se domáhali určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu (dále též jen
„Výpověď“ a „Byt“), kterou jim dala žalovaná (pronajímatelka) dopisem ze dne
12. 4. 2016 a odůvodnila tím, že byt potřebuje pro svou matku. Žalobci
považovali Výpověď za neoprávněnou, neboť žalovaná může pro bydlení své matky
využít jiné volné byty v domě.
Okresní soud v Olomouci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 8. 2017, č.
j. 19 C 222/2016-163, zamítl žalobu, aby soud určil, že „je neplatná výpověď ze
dne 12. 4. 2016, kterou jim dala žalovaná, z nájmu bytu druhé kategorie 1+1 a
příslušenství o celkové výměře 75,76 m2, nalézající se v podkroví bytového domu
v XY v ulici XY" (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).
K odvolání žalobců Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (soud odvolací)
rozsudkem ze dne 12. 6. 2018, č. j. 69 Co 575/2017-223, rozsudek soudu prvního
stupně změnil a určil, že je neoprávněná „výpověď ze dne 12. 4. 2016 z nájmu
bytu druhé kategorie 1+1 a příslušenství o celkové výměře 75,76 m2,
nalézajícího se v podkroví bytového domu v XY v ulici XY, kterou dala žalovaná
žalobcům a), b),“ (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudem
prvního stupně (výrok II) i o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).
Ztotožnil se se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, že dne 6. 8.
1990 žalobci a právní předchůdce žalobkyně Provozovna bytového hospodářství
Olomouc uzavřeli dohodu o užívání bytu, jejímž předmětem je byt druhé kategorie
o velikosti 1+1 v podkroví domu v XY, ulice XY (v současné době XY), č. or. XY.
Dopisem ze dne 12. 4. 2016 dala žalovaná, která se stala vlastnicí domu,
žalobcům výpověď z nájmu Bytu z důvodu, že Byt potřebuje pro užívání své matky.
Výpověď byla doručena žalobkyni a) dne 21. 5. 2016 a žalobci podali proti
Výpovědi námitky.
Na tomto skutkovém základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně
především dovodil, že žalobci jsou společní nájemci bytu, jehož pronajímatelkou
je žalovaná, která nabytím vlastnictví k domu, vstoupila do práv a povinností
pronajímatele. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dospěl k závěru, že
Výpověď je neoprávněná, neboť nebyla doručena oběma manželům, ale pouze
žalobkyni a).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost
opřela o ustanovení § 237 o. s. ř. Především namítala, že při posuzování
aktivní věcné legitimace žalobců se odvolací soud odchýlil od judikatury
Nejvyššího soudu (např. od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2017, sp.
zn. 26 Cdo 5029/2016), když nezamítl žalobu pro nedostatek aktivní věcné
legitimace, ačkoli v době vyhlášení rozsudku odvolacího soudu žalobci již
nebyli nájemci bytu. Jejich nájemní poměr skončil výpovědí z nájmu ze dne 12.
11. 2016, jejíž oprávněnost byla posuzována v řízení vedeném u Okresního soudu
v Olomouci sp. zn. 25 C 16/2017. V uvedeném řízení byla soudem prvního stupně
žaloba žalobců o neoprávněnost výpovědi zamítnuta a rozsudek soudu prvního
stupně byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci
sp. zn. 69 Co 376/2017. Podáním ze dne 26. 5. 2018 tuto skutečnost odvolacímu
soudu sdělila, odvolací soud k ní však nepřihlédl, byť se jednalo o skutečnost
soudu známou z jeho činnosti v rozporu s § 121 o. s. ř. Navrhla, aby dovolací
soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne.
Žalobci ve vyjádření k dovolání vyvraceli správnost použitých dovolacích
námitek a navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud dovolání žalovaných projednal a rozhodl o něm podle zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II
bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.).
Přitom shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným –
účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky zastoupení
advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 o. s. ř.,
neboť napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného práva, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze odvolacímu
soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Soudní praxe se ustálila v názoru, že k podání žaloby na přezkum oprávněnosti
výpovědi podle § 2290 o. z. může být aktivně legitimován jen nájemce (srov.
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4342/2017).
Uvedený právní názor je odůvodněn tím, že byla-li výpověď doručena osobě, která
nájemcem není, nemohla nijak zasáhnout do jejích práv (výpověď není způsobilá
ukončit „neexistující vztah“), a již proto musí být žaloba zamítnuta pro
nedostatek aktivní legitimace. Tento závěr se uplatní obdobně i v případě, že
výpověď z nájmu bytu sice byla doručena osobě, která v době jejího doručení
byla nájemcem bytu, avšak její nájem v mezidobí (v době od doručení výpovědi do
rozhodnutí soudu o žalobě na její neoprávněnost) zanikl z jiného důvodu, neboť
ani v takovém případě již nemůže nijak nepříznivě zasáhnout do jejího právního
postavení.
Jestliže se tedy odvolací soud v projednávané věci nezabýval tím, zda společný
nájem žalobců ke dni jeho rozhodnutí (§ 154, § 211 o. s. ř.) nezanikl z jiného
důvodu (výpovědí z nájmu ze dne 12. 11. 2016), ačkoli žalovaná tuto skutečnost
uplatnila, a bez dalšího dovodil, že žalobci jsou společnými nájemci bytu, je
jeho právní posouzení neúplné, a tudíž nesprávné.
S ohledem na obsah dovolacích námitek dovolací soud pro úplnost dodává, že
skutečnosti úředně známé ve smyslu § 121 o. s. ř. jsou takové skutečnosti,
ohledně nichž získal soud poznatky svou vlastní úřední činností; taková
skutečnost musí být známá z téže úřední činnosti všech rozhodujících soudců
(srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1885/2008).
Rozhodoval-li o neoprávněnosti výpovědi z nájmu ze dne 12. 11. 2016 v řízení
sp. zn. 69 Co 376/2017 senát 69 Co Krajského soudu v Ostravě – pobočky v
Olomouci v jiném složení soudců (jak tvrdí dovolatelka), postup podle § 121 o.
s. ř. není namístě.
Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu, napadený rozsudek bez
jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř. ve
spojení s ustanovením § 243f odst. 4 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k
dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí
o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g
odst. 1 o. s. ř.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 2. 2019
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu