26 Cdo 455/2024-168
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřenou členkou senátu Mgr. Lucií Jackwerthovou ve věci žalobkyně A - Trading, a. s., se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Karlova 455/48, IČO 48289540, zastoupené Mgr. Karlem Somolem, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, proti žalovanému V. B., o vyklizení nemovité věci, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 75 C 427/2020, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 6. 2023, č. j. 12 Co 38/2023-125, takto:
Dovolání se odmítá.
Okresní soud v Ústí nad Labem (soud prvního stupně) usnesením ze dne 20. 10. 2021, č. j. 75 C 427/2020-74, přerušil řízení do pravomocného skončení řízení vedených u téhož soudu pod sp. zn. 33 C 126/2018 a 10 C 128/2018. Usnesením ze dne 13. 12. 2022, č. j. 75 C 427/2020-103, pak soud prvního stupně rozhodl o pokračování v řízení přerušeném citovaným usnesením (výrok I) a vyzval účastníky, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení aktualizovali svá stanoviska v řízení a písemně mu je sdělili (výrok II). K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) usnesením ze dne 27. 6. 2023, č. j. 12 Co 38/2023-125, posléze uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil v napadeném výroku I. Dovolání žalovaného (dovolatele) proti citovanému usnesení odvolacího soudu
Nejvyšší soud (jako soud dovolací) odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť v něm schází náležité vylíčení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.), přičemž tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). Dovolatel v dovolání vedle citace ustanovení § 237 o. s. ř. pouze obecně konstatoval, že přípustnost dovolání spatřuje v tom, že „má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
Nejvyšší soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. Kritérium, aby „dovolacím soudem vyřešená právní otázka byla posouzena jinak“, míří na situace, kdy Nejvyšší soud jako soud dovolací se má v řízení o dovolání odchýlit nikoli od právního názoru odvolacího soudu (jak se – vzhledem k celkovému obsahu dovolání – snad mylně domníval dovolatel), nýbrž od svého právního názoru již vyjádřeného v jeho dřívějším rozhodnutí.
Z dovolání tak musí být zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Takový údaj se však v dovolání nenachází a nelze ho dovodit ani z jeho obsahu. Pouhá kritika právního posouzení otázky pokračování v přerušeném řízení pak není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání.
Na uvedených závěrech ničeho nemění ani dovolatelův odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 19. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 980/13. Měl-li předmětný odkaz dokládat nesprávnost postupu soudu v jiném řízení (v řízení vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 C 126/2018), nemohl představovat způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání už proto, že dotčená (obligatorní) náležitost dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.) se musí, jak vyplývá již ze samotného znění § 237 o. s.
ř., vztahovat k dovoláním
„napadenému“ rozhodnutí odvolacího soudu, nikoli k rozhodnutí soudu (navíc prvního stupně) vydanému v jiném řízení, resp. k postupu soudu, který vydání takového (v jiném řízení přijatého) rozhodnutí předcházel (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2021, sp. zn. 21 Cdo 3789/2020). S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o
návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Ostatně nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení [§ 243 písm. a) o. s. ř.] – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, či ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 3. 2024
Mgr. Lucie Jackwerthová pověřená členka senátu