26 Cdo 5220/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc.,
ve věci žalobců a/ S. M., a b/ M. M., zastoupených advokátem, proti žalované
JUDr. J. H., o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního
soudu v Opavě pod sp. zn. 12 C 165/2006, o dovolání žalované proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. května 2009, č. j. 11 Co 275/2009-126,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na
náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.550,- Kč k rukám advokáta, do tří
dnů od právní moci tohoto usnesení.
Okresní soud v Opavě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. 11. 2008, č. j.
12 C 165/2006-87, určil, že „je neplatná výpověď, kterou dala žalovaná žalobcům
dne 23. 5. 2006 z nájmu bytu v O., O. 153/25, nacházejícího se ve II. nadzemním
podlaží, sestávajícího ze dvou pokojů, pokojíku pro služku, kuchyně, WC,
koupelny, předsíně, spíže a půdního boxu (dále jen „předmětný byt“, resp.
„byt“); současně rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne
28. 5. 2009, č. j. 11 Co 275/2009-126, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a
rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
Žalobci navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další
související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným
(vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem
2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití
nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno. Bylo-li napadené rozhodnutí
vydáno dne 28. května 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací
dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o.s.ř.”)
a § 243c odst. 2 občanského soudního řádu ve znění uvedené novely.
Protože ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá
(rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním
rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle §
237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Napadený rozsudek je založen na právním názoru, že je neplatná podle § 39
zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění po novele provedené zákonem
č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč. zák.“), výpověď žalované ze dne 23. 5. 2006 z
nájmu žalobců k předmětnému bytu z důvodu podle § 711 odst. 2 písm. b/ obč.
zák., neobsahuje-li v rozporu s ustanovením § 711 odst. 3 obč. zák. závazek
žalované (pronajímatelky bytu) zajistit žalobcům (společným nájemcům bytu)
odpovídající bytovou náhradu, tj. v daném případě přístřeší jako bytovou
náhradu svého druhu.
V rozsudku ze dne 24. 9. 2009, č. j. 26 Cdo 2195/2009, Nejvyšší soud rovněž
uvedl, že výpověď z nájmu bytu bez přivolení soudu (§ 711 odst. 2 obč. zák.)
musí splňovat jednak obecné náležitosti právního úkonu ve smyslu § 34 a násl.
obč. zák. a jednak náležitosti stanovené v § 711 odst. 3 obč. zák.; jinak je
absolutně neplatná. Přitom absolutní neplatnost právního úkonu působí přímo ze
zákona (ex lege) a od počátku (ex tunc), takže subjektivní občanská práva a
povinnosti z takového úkonu vůbec nevzniknou. Absolutní neplatnosti se může
dovolat ten, kdo jako dotčený má na tom právní zájem. Soud přihlíží k
absolutní neplatnosti právního úkonu i bez návrhu z úřední povinnosti (srov.
též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2006, sp. zn. 26 Cdo 2064/2006).
Nejvyšší soud České republiky v řadě svých rozhodnutí dovodil, že přístřeší je
bytovou náhradou svého druhu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17.
července 1997, sp. zn. 2 Cdon 568/97, a ze dne 27. října 1999, sp. zn. 2 Cdon
1401/97, uveřejněné pod č. 60 v sešitě č. 8 z roku 1997 a pod č. 68 v sešitě č.
6 z roku 2000 časopisu Soudní judikatura, dále ze dne 29. března 2001, sp. zn.
20 Cdo 2482/2000, a ze dne 18. prosince 2002, sp. zn. 26 Cdo 1674/2002,
uveřejněné pod C 381 a pod C 1630 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). V
rozsudku ze dne 13. srpna 2008, sp. zn. 26 Cdo 1720/2008, přijatém na zasedání
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky konaném
dne 11. února 2009 k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek,
Nejvyšší soud uvedl, že výpověď z nájmu bytu podle § 711 odst. 2 písm. b/ obč.
zák. je neplatná pro neurčitost, není-li v ní závazek pronajímatele zajistit
nájemci odpovídající bytovou náhradu konkretizován údajem o formě bytové
náhrady. Nejvyšší soud zastává názor, že tím spíše je neplatná výpověď, která
vůbec neobsahuje závazek pronajímatele zajistit vypovídanému nájemci
(odpovídající) bytovou náhradu.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm.
c/ o.s.ř. Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta
první o.s.ř.), dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř.
odmítl.
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že její dovolání bylo odmítnuto.
Podle § 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3
o.s.ř. je proto povinna nahradit žalobcům náklady, které jim v dovolacím řízení
vznikly. Ty jsou dány odměnou jejich advokáta 1.950,- Kč (§ 2 odst. 1, § 7
písm. d/, § 19a, § 14 odst. 1, § 18 odst. 1 a § 19a vyhl. č. 484/2000 Sb. ve
znění vyhl. č. 277/2006 Sb.,) a paušální náhradou hotových výdajů 2x300,- Kč
(§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/996 Sb. ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), celkem
částkou 2.550,- Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je povinna zaplatit náklady
řízení k rukám advokáta žalobců.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, mohou
žalobci podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 21. ledna 2010
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu