26 Cdo 629/2024-100
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně E. S., zastoupené JUDr. Kristýnou Zavadilovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Karolinská 661/4, proti žalované G. K., zastoupené Mgr. Vladimírem Reznichenkem, advokátem se sídlem v Plzni, Sedláčkova 209/16, o zaplacení 144 667 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 16 C 99/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2023, č. j. 12 Co 211/2023-77, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8 228 Kč k rukám Mgr. Vladimíra Reznichenka, advokáta se sídlem v Plzni, Sedláčkova 209/16, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení dlužného nájemného za období od 1. 3. do 4. 4. 2022 ve výši 124 667 Kč a smluvní pokuty ve výši 20 000 Kč z titulu prodlení s platbou a za nedoplacení jistoty po jejím použití.
2. Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 12. 4. 2023, č. j. 16 C 99/2022-52, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 144 667 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II) a státu (výrok III).
3. Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 12. 9. 2023, č. j. 12 Co 211/2023-77, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I o věci samé změnil tak, že co do zaplacení částky 134 667 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení žalobu zamítl, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení státu (výrok II) a účastníků před soudy obou stupňů (výrok III).
4. Dovolání žalobkyně, které podle jeho obsahu směřuje proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud (soud dovolací) jako nepřípustné odmítl podle § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
5. Dovolatelka především zpochybňovala správnost závěru, že k odvolání výpovědi z nájmu, kterou dala žalovaná žalobkyni dopisem ze dne 20. 12. 2021, dopisem datovaným dnem 20. 12. 2022 nedošlo.
6. Odvolací soud přitom založil uvedený závěr současně na dvou na sobě nezávislých důvodech. Za prvé dovodil, že odvolání výpovědi datované dnem 20. 12. 2022 nepodepsala žalovaná (ale její dcera bez jakéhokoli zmocnění), a tudíž uvedená listina nesplňuje podmínku podpisu jednající osoby podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Za druhé dospěl k závěru, že k odvolání projevu vůle nedošlo včas ve smyslu § 572 o. z.
7. Jen ve vztahu k prvnímu právnímu názoru (o tom, že odvolání výpovědi z nájmu je neplatné pro nedostatek podpisu) lze z dovolání – s přihlédnutím k jeho obsahu – dovodit, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání – má za to, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od jeho rozsudku ze dne 31. 8. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2856/2022. Ve vztahu k druhému právnímu názoru (o tom, že k odvolání výpovědi z nájmu nedošlo včas) je ovšem dovolání vadné, neboť dovolatelka jej zpochybňuje prostřednictvím skutkových námitek, namítá nesprávnost hodnocení provedeného dokazování (zejména věrohodnosti svědkyně N. K., dcery žalované), a uplatňuje tak jiný důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
8. Pouze pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují
jakýkoliv nesoulad, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a jejich skutkové závěry odpovídají obsahu spisu. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod č. 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96).
9. Z výše uvedeného vyplývá, že druhý právní názor (o tom, že k odvolání výpovědi nedošlo včas) musí obstát, a je proto bezpředmětné přezkoumávat správnost prvního právního názoru, neboť na závěr odvolacího soudu, že k odvolání výpovědi z nájmu, kterou dala žalovaná žalobkyni dopisem ze dne 20. 12. 2021, dopisem datovaným dnem 20. 12. 2022 nedošlo, to nemůže mít žádný vliv, a pro řešení této otázky tak není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
10. Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich
obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
11. Dovolatelka dále zpochybňovala správnost závěru, že jednání účastnic o dalším trvání nájemního vztahu nedospěla k dohodě. Namítala, že e-mailovou zprávu právního zástupce žalované ze dne 21. 1. 2022 je nutno posoudit v souladu s § 555 odst. 1 o. z. jako odvolání výpovědi z nájmu, resp. ofertu na pokračování nájemního vztahu, kterou přijala e-mailem ze dne 10. 2. 2022. Měla přitom za to, že při řešení této otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, konkrétně od jeho rozsudků ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, či ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1076/2022. V nich se dovolací soud zabýval výkladem právních jednání a možností učinit návrh na uzavření smlouvy i jeho následné přijetí jinak než slovy (nevýslovně).
12. Lze souhlasit s dovolatelkou, že e-mail právního zástupce žalované ze dne 21. 1. 2022, v němž žádá anulování výpovědi z nájmu a o pokračování v nájmu nemovitosti, je nabídkou (návrhem) na pokračování smluvního vztahu podle původních podmínek. Podle skutkových zjištění (která nelze v dovolacím řízení zpochybnit) mu dne 24. 1. 2022 odpověděl manžel žalobkyně (jenž za žalobkyni běžně jednal), že nic nenamítá proti anulování výpovědi z nájmu, a požádal o odsouhlasení prohlídek domu potencionálními kupujícími a zástupci realitní kanceláře. Jelikož však požadoval v obsahu smlouvy změny (souhlas s prohlídkami potenciálních zájemců o koupi nemovitosti), je třeba jeho projev vůle považovat za nový návrh. Ten žalovaná včas nepřijala, přičemž nebylo nutné, aby svůj nesouhlas projevila výslovně (srov. § 1740 o. z.). Souhlasila-li pak žalobkyně se zrušením výpovědi z nájmu a prodloužením nájemní smlouvy e-mailem ze dne 10. 2. 2022, učinila tak opožděně a její e-mail je nutno posoudit jako nový návrh, který však žalovaná e-mailem ze dne 11. 2. 2022 nepřijala.
13. Jestliže za tohoto stavu dospěl odvolací soud k závěru, že jednání účastnic o dalším trvání nájemního vztahu nedospěla k dohodě, vyřešil rozhodnou hmotněprávní otázku v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4964/2016, či ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1528/2019, proti němuž podanou ústavní stížnost ústavní soud odmítl usnesením ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. I. ÚS 2330/19). Pro řešení této otázky tak není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř.
14. Pro úplnost lze dodat, že dodolatelka sice cituje i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1076/2022, neuvádí ale, v čem konkrétně se od něj měl odvolací soud odchýlit. V tomto rozsudku Nejvyšší soud dovodil, že právní úprava kontraktačního procesu v režimu občanského zákoníku z roku 2012 nevylučuje, aby jak návrh na uzavření smlouvy, tak jeho následné přijetí, byly učiněny jinak než slovy (nevýslovně), pakliže obě tato jednání budou shodného obsahu a bude z nich bezpochyby seznatelná vůle stran smlouvu určitého obsahu uzavřít. V projednávané věci ale ze skutkových zjištění žádné takové jednání účastnic, které by mohlo být kvalifikováno jako nabídka a její přijetí, nevyplývá.
15. Dovolání proti výroku o nákladech řízení, který je dovolatelkou zjevně napadán jen jako výrok akcesorický, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 30. 7. 2024
Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu