26 Cdo 761/2024-118
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobce Ing. Miloslava Vadlejcha, bytem v Praze 7, Na Maninách 1149/32, zastoupeného JUDr. Robertem Vargou, advokátem se sídlem v Plzni, Zbrojnická 229/1, proti žalovanému Bytovému družstvu DOMOVINA, se sídlem v Praze 7, Na Maninách 1149/32, IČO 62409719, zastoupenému Mgr. Petrem Sikorou, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, o určení neplatnosti výpovědi nájemní smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 115/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2023, č. j. 39 Co 239/2023-86, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč k rukám Mgr. Petra Sikory, advokáta se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. 4. 2023, č. j. 10 C 115/2022-67, zamítl žalobu o určení neplatnosti částečné výpovědi nájemní smlouvy, kterou dal žalovaný žalobci dopisem z 24. 3. 2022 (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 11. 10. 2023, č. j. 39 Co 239/2023-86, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
3. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle kterých uzavřel žalovaný (pronajímatel) dne 12. 10. 2005 s žalobcem (nájemcem) smlouvu o nájmu družstevního bytu (dále jen „nájemní smlouva“) s tím, že podrobný popis bytu včetně jeho příslušenství obsahuje evidenční list, který jako příloha č. 1 tvoří nedílnou součást smlouvy. V evidenčním listu účinném od 12. 10. 2005 není uveden žádný sklep. V evidenčních listech z 1. 1. 2007, 1. 5. 2013 a 1. 5. 2020 jsou již uvedeny 2 sklepy (jde o sklepní kóje č. 23 a č. 16). Dopisem ze dne 24. 3. 2022 dal žalovaný žalobci (částečnou) výpověď z nájemní smlouvy ohledně sklepní kóje č. 16 z důvodu dle § 2288 odst. 1 písm. d) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. z.“, s tím, že žalobce užívá dvě sklepní kóje a nájemce bytu č. 27 nemá možnost užívat žádnou sklepní kóji.
4. Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že v okamžiku uzavření nájemní smlouvy nebyla žádná ze sklepních kojí příslušenstvím bytu. Mezi stranami došlo k ústnímu uzavření smlouvy o nájmu sklepní kóje č. 16 s účinností od 1. 1. 2007, což nezpochybňoval ani žalobce v rámci žalobního tvrzení, kterým bylo uzavření nájemní smlouvy této sklepní kóje potvrzeno za stavu, kdy jeden z družstevníků ji nevyžadoval. Nájemní vztah týkající se sklepní kóje č. 16, který vznikl na základě ústně uzavřené nájemní smlouvy, však v důsledku výpovědi ze dne 24. 3. 2022 (označené jako částečná výpověď nájemní smlouvy ohledně sklepní kóje č. 16 a doručené žalobci dne 1. 4. 2022) uplynutím tříměsíční výpovědní doby skončil (§ 2231 o. z.). S ohledem na závěr, že sklepní kóje č. 16 není příslušenstvím bytu žalobce, odvolací soud dovodil, že žalobci nesvědčí aktivní legitimace k podání žaloby podle speciální úpravy v § 2290 o. z. týkající se nájmu bytu.
5. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) z dále uvedených důvodů přípustné.
6. Vzhledem k uzavření smlouvy o nájmu bytu žalobce (12. 10. 2005) a užívání sklepní kóje od 1. 1. 2007 se dovoláním nastolená otázka, zda je sklep příslušenstvím bytu, posoudí ve smyslu § 3074 odst. 1 o. z. podle dosavadních předpisů, tj. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“).
7. Nejvyšší soud konstantně judikuje, že definice příslušenství bytu ve smyslu § 121 odst. 2 obč. zák. je zčásti definicí právní a v jejích dimenzích definicí, která závisí na vlastníkově vůli, zprostředkované – z hlediska stavebně technického stavu bytu – kolaudačním rozhodnutím příslušného stavebního úřadu (srov. Švestka, Jiří. § 121 Příslušenství věci, bytu a pohledávky. In: Švestka, Jiří, Spáčil, Jiří, Škárová, Marta, Hulmák, Milan a kol. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 667, a dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2005, sp. zn. 26 Cdo 733/2005). Ve vztahu k příslušenství bytu podle § 121 odst. 2 obč. zák. je tedy vlastník bytu „omezen“ zásadně jen kolaudačním rozhodnutím příslušného stavebního úřadu. Z řečeného vyplývá, že určení, co je příslušenstvím bytu musí provést vlastník domu, ve kterém se byt nachází. Vázán je tím jen potud, že nemůže nájemní právo k těmto prostorám, jsou-li zahrnuty do nájemní smlouvy (§ 681 odst. 1 obč. zák.), jednostranně bez splnění zákonných podmínek vypovědět (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1455/2008 – stížnost proti tomuto rozsudku odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 12. 9. 2008, sp. zn. II. ÚS 2158/08 – na který ostatně odkazuje i dovolatel).
8. V posuzované věci vyšel Nejvyšší soud ze závěru soudů obou stupňů, dovoláním nezpochybněného, že žalovaný určil sklepní kóje jako příslušenství jednotlivých družstevních bytů, a to podle pravidla jeden sklep – jeden byt. Sklep č. 16 tedy nemohl být jako další sklep příslušenstvím bytu žalobce, jímž byla pouze sklepní kóje č. 23, která byla žalovaným jako vlastníkem bytu k tomu určena. Závěr odvolacího soudu ohledně druhé sklepní kóje, tedy že byl mezi účastníky sjednán obecný nájem (§ 663 obč. zák.) v ústní formě, je tak výrazem standardní soudní praxe. Poukazoval-li dovolatel na záznam o sklepních kójích v evidenčních listech v letech následujících po uzavření smlouvy o nájmu bytu, pak lze mít za logický závěr, že tento záznam měl pouze informační charakter sloužící k výpočtu nájemného.
9. Nejvyšší soud nad rámec uvedeného připomíná judikatorní závěry týkající se podmínek úspěšnosti určovacích žalob. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že mezi účastníky byl sjednán obecný nájem, měl se ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. zabývat nejprve tím, zda je na určení neplatnosti výpovědi naléhavý právní zájem a až následně zkoumat věcné aspekty žaloby (k tomu např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 26 Cdo 1255/2006, ze dne 21. 9. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2193/2015, či ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2978/2019). S ohledem na skutečnost, že nájem sklepní kóje skončil uplynutím výpovědní doby, však nemělo opomenutí odvolacího soudu ve výsledku vliv na věcné řešení jeho rozhodnutí.
10. Předkládal-li dovolatel k dovolacímu přezkumu dále řešení otázky, zda lze vypovědět nájem sklepní kóje přenechané k výlučnému užívání nájemci bytu dle § 2231 o. z. a nikoli podle ustanovení o nájmu bytu, pak na vyřešení takto postavené otázky napadené rozhodnutí ve skutečnosti nespočívá (nezávisí). Odvolací soud totiž uvedenou otázku neposuzoval a – logicky vzato – ani důvod ji posuzovat neměl, zaujal-li názor, že mezi účastníky vznikl obecný nájem, protože sporný sklep nebyl příslušenstvím bytu pronajímaného žalobci.
11. Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatele, že dovolání podává „do všech výroků“ rozsudku odvolacího soudu. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozhodnutí dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Ostatně by nebylo ve smyslu § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. v této části ani přípustné.
12. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
13. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 8. 2024
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu