27 Cdo 1286/2018-207
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy
JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní
věci navrhovatelů a) E. N., a b) Z. N., obou zastoupených JUDr. Patricií
Švarcovou, advokátkou, se sídlem v Žatci, náměstí 5. května 106, PSČ 438 01, za
účasti Bytového družstva U Papírny 5, se sídlem v Praze 7, U Papírny 784/5, PSČ
170 00, identifikační číslo osoby 26117509, zastoupeného Mgr. Ondřejem Dlouhým,
advokátem, se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 201/17, PSČ 120 00, o vyslovení
neplatnosti usnesení členské schůze, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.
zn. 72 Cm 230/2014, o dovolání Bytového družstva U Papírny 5 proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 10. 2017, č. j. 6 Cmo 82/2017-163, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Bytové družstvo U Papírny 5 je povinno zaplatit navrhovatelům
(každému z nich) na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.182,30 Kč, do tří dnů
od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupkyně.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 2. 2017, č. j. 72 Cm 230/2014-107, ve
znění usnesení téhož soudu ze dne 15. 3. 2017, č. j. 72 Cm 230/2014-125,
vyslovil neplatnost usnesení členské schůze Bytového družstva U Papírny 5 (dále
jen „družstvo“) konané dne 26. 6. 2014, jímž byla přijata změna stanov ve
znění, jež je přílohou výroku (dále jen „usnesení členské schůze“) [výrok I.],
a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání družstva Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil
usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího
řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, jež Nejvyšší soud
odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání
nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není
přípustné ani podle § 237 o. s. ř. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že spočívá-li rozhodnutí,
jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více
právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí, či naopak k
vyhovění návrhu na zahájení řízení (resp. k potvrzení rozhodnutí soudu prvního
stupně), není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení
některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z
těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. (viz
za mnohá rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1268/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 29
Cdo 1170/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 27 Cdo
529/2017). Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody,
včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných
důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS
560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního
soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu
výsledek sporu ovlivnit nemůže a dovolání je tak nepřípustné jako celek (k tomu
srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo
2303/2013, či ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1640/2013, a judikaturu v nich
citovanou). Napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěrech, podle nichž je
usnesení členské schůze neplatné, neboť:
1) je neschválili v souladu s požadavkem § 731 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o
obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích) [dále
jen „z. o. k.“], všichni členové družstva, a
2) znění stanov schválené usnesením členské schůze je v rozporu s dobrými
mravy, jelikož ujednání rozšiřující důvody pro vyloučení člena z družstva o
neurčitý a „subjektivně interpretovatelný“ důvod „pronásledování statutárních
orgánů“ umožňuje bez jasných a srozumitelných pravidel zbavit členství
kteréhokoli družstevníka a je ujednáním zastrašujícím, „účelově vyvolávajícím
dlouhodobé napětí a existenční obavy závislé na subjektivních pocitech členů
statutárního orgánu“. Druhý závěr odvolacího soudu, podle něhož je usnesení členské schůze neplatné
pro rozpor s dobrými mravy, jenž obstojí - v případě jeho správnosti - jako
samostatný důvod pro vyhovění návrhu na zahájení řízení (viz § 663 odst. 5 z. o. k.), dovolatel nenapadá a dovolacímu přezkumu jej neotevírá; tvrzení, že
obsah stanov není v rozporu s § 734 z. o. k. je z pohledu zpochybnění druhého
závěru odvolacího soudu bez významu.
Za této situace nemůže přípustnost dovolání založit (dovoláním vymezená) otázka
výkladu § 731 odst. 2 obch. zák., neboť se její přezkum nemůže promítnout do
poměrů dovolatele založených napadeným rozhodnutím. Dovolání je tudíž
nepřípustné jako celek.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinné družstvo, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se
oprávnění domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 24. 10. 2018
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu