USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelů a) Petra Hejtmana, bytem v Hněvotíně, č. p. 131, PSČ 783 47, a b) Ing. Josefa Peřiny, bytem v Olomouci, Náves Svobody 49/19, PSČ 779 00, obou zastoupených Mgr. Markem Svojanovským, advokátem, se sídlem v Laškově, č. p. 16/0, PSČ 798 57,?za účasti družstva KOVO DRUŽSTVO Olomouc, se sídlem v Hlubočkách, Dukelských hrdinů 29, PSČ 783 61, identifikační číslo osoby 00031186, zastoupeného Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Pavelčákova 441/14, PSČ 779 00, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 30 Cm 135/2016, o dovolání družstva proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 12. 2023, č. j. 8 Cmo 14/2019-368, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Družstvo je povinno zaplatit navrhovateli a) na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.363,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce. III. Družstvo je povinno zaplatit navrhovateli b) na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.363,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.
1. Navrhovatelé se návrhem doručeným soudu 10. 8. 2016 domáhali vyslovení neplatnosti usnesení přijatých členskou schůzí KOVO DRUŽSTVA Olomouc (dále též jen „družstvo“) dne 15. 6. 2016 (dále jen „členská schůze“), jimiž členská schůze: 1/ odvolala z funkce předsedu družstva Ing. Josefa Peřinu, 2/ zvolila předsedkyní družstva Vladimíru Peřinovou, 3/ zvolila místopředsedou družstva Romana Peřinu a 4/ odvolala prokuru udělenou Petru Hejtmanovi (dále společně jen „napadená usnesení členské schůze“).
2. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 14. 11. 2018, č. j. 30 Cm 135/2016-275, vyslovil neplatnost napadených usnesení členské schůze (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
3. K odvolání družstva Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 6. 12. 2023, č. j. 8 Cmo 14/2019-368, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (první výrok), ve výroku II. změnil co do nákladů řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
4. Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu v této věci, když první (zamítavé) usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 7. 12. 2016, č. j. 30 Cm 135/2016-50, jakož i potvrzující usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 5. 2017, č. j. 8 Cmo 42/2017-82, Nejvyšší soud usnesením ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 4479/2017, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, jež Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání, jež není přípustné podle § 238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle § 237 o. s. ř.
6. Přípustnost dovolání spatřuje dovolatel v tom, že napadené usnesení závisí na vyřešení následujících otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a sice: 1) „Zda pravomocné rozhodnutí soudu, podle kterého je žalovaný povinen přidělovat žalobcům práci, a v rámci kterého se řešila jako předběžná otázka existence pracovního poměru žalobce ke dni vydání tohoto rozhodnutí, může být (ve smyslu § 159a odst. 1, 3 a 4 o. s. ř.) závazné pro rozhodování soudu v řízení o určení neplatnosti členské schůze žalovaného, v rámci kterého se jako předběžná otázka řeší, zda došlo k zániku pracovního poměru žalobce k okamžiku předcházejícímu více jak čtyři roky stav, podle kterého bylo vydáno rozhodnutí soudu,
2) zda pravomocné rozhodnutí soudu, podle kterého je žalovaný povinen přidělovat žalobci práci, zavazuje účastníky a soud (ve smyslu § 159a odst. 1, 3 a 4 o. s. ř.) nejenom co do výroku, ale i co do odůvodnění, a v jakém rozsahu odůvodnění,
3) zda odůvodnění rozsudku soudu, které cituje skutková tvrzení žalobce, a následně konstatuje, že žalovaný uznal nárok uplatněný žalobcem v celém rozsahu, v důsledku čehož soud vydává rozsudek pro uznání, lze považovat za závazné řešení předběžné otázky, kterým jsou účastníci a soud (ve smyslu § 159a odst. 1, 3 a 4 o. s. ř.) vázáni,
4) zda rozsudek pro uznání, který soud vydal za situace, kdy mezi účastníky řízení nebyl veden spor (srovnej § 2 a § 7 o. s. ř.), avšak mezi účastníky řízení existoval záměr docílit vydání pravomocného rozhodnutí, aby jím byla zvrácena dosavadní rozhodovací praxe při posuzování klíčové předběžné otázky, splňuje podmínky zavazujícího rozhodnutí ve smyslu § 159a odst. 1, 3 a 4 o. s. ř. Tedy jinak řečeno, zda takové rozhodnutí, které negativně ovlivňuje i jiné subjekty (ostatní členy družstva, a jimi následně nově jmenovaný statutární orgán žalovaného), je i přesto zavazující pro žalovaného, 5) zda soud může při zvažování aplikace § 159a odst. 1, 3 a 4 o.
s. ř. posoudit jinak právní otázku, řešenou v odůvodnění jinak zavazujícího rozhodnutí, poukazem na § 2 a zejména § 6 věta druhá (… o. s. ř. …) Tedy zda soud může rozhodnout, že není vázán způsobem posouzení předběžné otázky v jiném pravomocném řízení mezi účastníky, pokud dospěje k právnímu závěru, že rozhodnutí bylo vydáno v důsledku zneužití práva, 6) zda je při konkurenci více soudních rozhodnutí, které posuzují předběžnou otázku odlišně, nutno se zabývat, a posuzovat okolnosti, za jakých byla tato rozhodnutí vydána, zejména pokud některé z rozhodnutí bylo vydáno v důsledku spolupráce obou účastníků řízení, v důsledku které bylo účelově dosaženo rozhodnutí v podobě vydání rozsudku pro uznání, aniž by v řízení bylo prováděno dokazování, a které bylo vydáno až poté, co již byla v rámci jiných soudních řízení (byť mezi odlišnými účastníky) opakovaně a konstantně posuzována předběžná otázka opačným způsobem, 7) zda v rámci dalšího řízení, ve kterém je posuzována otázka závaznosti posouzení předběžné otázky (§ 159a odst. 1, 3 a 4 o.
s.
ř.) mohou být hodnoceny nové skutkové okolnosti, které v době vydání zavazujícího rozhodnutí nebyly známy, a v důsledku kterých může být odmítnuta aplikace § 159a odst. 1, 3 a 4 o. s. ř.“
7. Dovolatel napadá závěr odvolacího soudu, podle něhož navrhovatelům svědčí aktivní věcná legitimace k podání návrhu na vyslovení neplatnosti napadených usnesení členské schůze podle § 663 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“).
8. Prostřednictvím dovolacích otázek pak dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně vycházel z rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci vydaných v řízeních vedených pod sp. zn. 11 C 137/2015 a 16 C 135/2015, kterými soud uložil družstvu povinnost přidělovat navrhovateli a) a navrhovateli b) práci (dále společně též „předcházející rozhodnutí“), jelikož byli v pracovněprávním vztahu k družstvu a „v řízení nevyšlo najevo, že by tento pracovní právní vztah byl ukončen“.
9. Vycházeje z předcházejících rozhodnutí odvolací soud – podle názoru dovolatele nesprávně – neposuzoval členství navrhovatelů v družstvu jako předběžnou otázku v tomto řízení. Podle dovolatele však nebyla v předcházejících rozhodnutích vyřešena otázka členství navrhovatelů v družstvu, nýbrž toliko otázka trvání jejich pracovního poměru v družstvu.
10. Námitky vznesené dovolatelem však přípustnost dovolání založit nemohou. Je tomu tak proto, že odvolací soud posoudil otázku překážky věci rozsouzené v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se (mimo jiné) podává, že:
1/ Je-li rozhodnutím o věci samé (jeho výrokem) ve sporu o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva, zcela vypořádán právní vztah založený ve sporu o plnění na řešení předběžné otázky (řešení přijaté v takovém sporu vyčerpalo beze zbytku obsah předběžné otázky, ze které již /proto/ nemohou vzejít další spory o splnění povinnosti mezi týmiž účastníky), pak následnému sporu o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem, jímž má být výrokem soudního rozhodnutí znovu posouzena stejná předběžná otázka, již brání překážka věci rozsouzené (res iudicata).
2/ Typickým příkladem sporu o splnění povinnosti, jehož výsledek brání (s přihlédnutím k ustanovení § 159a odst. 1, 4 a 5 o. s. ř. ve spojení s § 104 odst. 1 věty první o. s. ř.) projednání následného sporu o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je např. spor o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, kde pravomocné soudní rozhodnutí, jímž soud (výrokem rozhodnutí) takové výpovědi přivolil (nebo žalobu naopak zamítl) brání pozdějšímu projednání sporu o určení (ne)platnosti takové výpovědi z nájmu bytu.
Obdobně platí, že tam, kde soud vydá směnečný platební rozkaz (jímž přizná požadované plnění ze směnky), nelze po právní moci takového rozhodnutí již vést spor o určení neplatnosti směnky, podle které byl směnečný platební rozkaz vydán. Stejně tak platí, že tam, kde soud svým rozhodnutím přiznal žalobci pravomocně požadované peněžité plnění, již nelze následně vést spor o určení „že takto přiznaná pohledávka není pohledávkou pravou nebo že jde o pohledávku v jiné výši. Výrok pravomocného soudního rozhodnutí ve sporu o splnění povinnosti je v těchto případech překážkou bránící vedení popsaných „určovacích“ sporů (jde o res iudicata).
3/ Výjimku představuje situace, kde spor o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, slouží jako „nutný“ podklad pro změnu zápisu věcného práva k majetku v příslušném veřejném seznamu, netvoří pravomocné soudní rozhodnutí ve sporu o plody, užitky a požitky z takového majetku nebo ve sporu o vyklizení takového majetku,
(jde-li o nemovitost) překážku věci pravomocně rozhodnuté (res iudicata) pro následný spor o určení, zda tu právní vztah nebo právo k majetku je či není. 4/ Soud nemůže při posouzení právního vztahu účastníků vycházet z jiného závěru o existenci či neexistenci nároku mezi týmiž účastníky, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, neboť je vázán výrokem rozhodnutí, jímž bylo pravomocně rozhodnuto o nároku na plnění. Otázku existence téhož nároku ve vztahu mezi týmiž účastníky nemůže soud v jiném řízení posuzovat znovu, byť například již jen jako otázku předběžnou. Srovnej např. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn.
31 Cdo 2740/2012, uveřejněné pod číslem 82/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1170/2002, ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1254/2017, ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 27 Cdo 940/2019, ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 27 Cdo 270/2020, či ze dne 31. 1. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2904/2021.
11. Dovolací soud nemá důvod se od výše uvedených závěrů odchýlit ani v poměrech projednávané věci; odvolací soud tudíž správně opětovně otázku členství navrhovatelů v družstvu neposuzoval.
12. Na výše uvedeném ničeho nemění ani námitka dovolatele, podle které byla v předcházejících řízeních soudy pravomocně vyřešena toliko otázka trvání pracovního poměru navrhovatelů, nikoli jejich členství v družstvu. Dovolatel totiž opomíjí, že podle stanov družstva trvání členství v družstvu závisí na trvání pracovněprávního poměru v družstvu. I tato otázka byla tudíž předcházejícími rozhodnutími vyčerpána.
13. Uzavřel-li za daných okolností odvolací soud, že navrhovatelům svědčí aktivní věcná legitimace k podání návrhu na vyslovení neplatnosti napadených usnesení členské schůze podle § 663 odst. 1 z. o. k., jelikož byli k 15. 6. 2016 členy družstva, nelze tomuto právnímu názoru, ani ve světle dovolatelem předestřených otázek, ničeho vytknout.
14. Obdobnou argumentací se ostatně dovolací soud již zabýval v řízení vedeném mezi navrhovatelem a) a družstvem o návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva ze dne 22. 7. 2015. Poukazuje-li dovolatel na odlišné posouzení předběžné otázky, k němuž dospěly soudy v jiných řízeních, přehlíží, že tato rozhodnutí byla právě pro nerespektování závazného právního posouzení dané předběžné otázky v předcházejících rozhodnutích rozhodnutími Nejvyššího soudu zrušena (viz např. důvody usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 1254/2017, či sp. zn. 27 Cdo 940/2019).
15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání družstva bylo odmítnuto a navrhovatelům vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. 16. Náklady dovolacího řízení vzniklé každému z navrhovatelů sestávají z odměny zástupce navrhovatelů za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 24. 6. 2024), snížené o 20 %, podle § 6 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 odst. 1 písm. k) a § 12 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 2.480 Kč a z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 583,80 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal každému z navrhovatelů k tíži družstva celkem 3.363,80 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 20. 8. 2024
JUDr. Filip Cileček předseda senátu