27 Cdo 1416/2025-144
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatelek a) J. D., zastoupené Mgr. Tomášem Novotným, advokátem, se sídlem v Havlíčkově Brodě, U Cihláře 3888, PSČ 580 01, a b) RANČ 3x/D spol. s r. o., se sídlem v Sobíňově 244, PSČ 582 62, identifikační číslo osoby 25273582, zastoupené Mgr. Vojtěchem Suchardou, advokátem, se sídlem v Praze 5, U Trezorky 921/2, PSČ 158 00, za účasti společnosti D & s group, a. s., se sídlem ve Ždírci nad Doubravou, Chrudimská 162, PSČ 582 63, identifikační číslo osoby 25987054, zastoupené Mgr. Jiřím Sixtou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, PSČ 110 00, o jmenování členů představenstva, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 93/2023, o dovolání D & s group, a. s., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 2. 2025, č. j. 19 Cmo 11/2025-117,
Dovolání se odmítá.
1. Návrhem ze dne 4. 4. 2023 se navrhovatelka a) domáhá, aby soud jmenoval členy představenstva D & s group, a. s. (dále jen „společnost“). Navrhla, aby předsedkyní představenstva soud jmenoval Ing. Václavu Dvořákovou, členy představenstva pak J. D. a Marii Dvořákovou.
2. Navrhovatelka b) se návrhem ze dne 20. 7. 2023 domáhá, aby soud jmenoval předsedkyní představenstva společnosti Silvii Dvořákovou, členy představenstva pak Z. H. a navrhovatelku b).
3. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 14. 11. 2024, č. j. 37 Cm 93/2023-86, ustanovil společnosti, neboť ta jako účastník nemůže v řízení vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat, podle § 29 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), procesního opatrovníka JUDr. Martina Kulíře, advokáta (dále jen „M. K.“).
4. K odvolání společnosti, za niž jako zástupce jedná advokát Mgr. Jiří Sixta (dále jen „J. S.“), a navrhovatelky b) Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost, zastoupená J. S., dovolání.
6. Nejvyšší soud předesílá, že než mohl přistoupit k posouzení přípustnosti dovolání, musel nejdříve posoudit, zda jsou splněny podmínky dovolacího řízení. Je přitom třeba výslovně uvést, že dovolací soud se nezabýval otázkou, zda je J. S. oprávněn podat za společnost dovolání. Je tomu tak proto, že právě otázka existence oprávnění J. S. zastupovat společnost představuje jednu ze sporných otázek v projednávané věci, jakož i jeden z důvodů podaného dovolání (k tomu obdobně například usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. II. ÚS 2502/15, ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. III. ÚS 1472/18, v rozhodovací praxi dovolacího soudu pak například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2099/2020, odst. 5, ze dne 3. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 3152/2021, odst. 6, ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2286/2021, uveřejněné pod číslem 1/2023 Sb. rozh. obč., odst. 25, nebo ze dne 19. 1. 2023, sp. zn. 27 Cdo 3039/2022, uveřejněné pod číslem 42/2024 Sb. rozh. obč., odst. 24).
7. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
8. Dovolatelka má za to, že dovolání je přípustné, neboť: 1) napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo překvapivé, čímž „odvolací soud porušil jak § 118a odst. 2 o. s. ř., tak právo dovolatele na spravedlivý proces“,
2) odvolací soud porušil právo dovolatelky na „právní slyšení“ podle článku 38 odst. 2 Ústavy České republiky, a 3) soud nesprávně vyložil plnou moc udělenou společností J. S., když nezjišťoval skutečnou vůli osoby udělující plnou moc, čímž se odchýlil od závěrů formulovaných v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněném pod číslem 4/2019 Sb. rozh. obč., či ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. 23 Cdo 659/2022.
9. První dovolací námitka přípustnost dovolání založit nemůže. Smyslem § 118a odst. 1 a 2 o. s. ř. totiž je poskytnout účastníku řízení možnost doplnit tvrzení o skutečnostech rozhodných pro věc, bez jejichž doplnění by žaloba byla zamítnuta pro neunesení břemene tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1008/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 293/2016, a ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. 27 Cdo 972/2024). Rozhodnutí o ustanovení procesního opatrovníka není rozhodnutím ve věci samé a nemá za následek ztrátu sporu (a to tím spíše, že v projednávané věci jde o tzv. řízení nesporné). Odvolací soud proto nikterak nepochybil (nezasáhl do Ústavou garantovaného práva společnosti), jestliže před potvrzením usnesení soudu prvního stupně, jímž byl společnosti ustanoven procesní opatrovník, neposkytl společnosti poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř.
10. Rovněž druhá námitka dovolání přípustným nečiní. Tvrzení dovolatelky, podle kterých se M. K. ve věci vyjádřil jako svědek a soud jeho vyjádření vzal jako podklad pro své rozhodnutí, totiž neodpovídají skutečnosti. Odvolací soud M. K. jako svědka nevyslýchal, ani z jeho vyjádření nepřevzal žádná skutková zjištění, k nimž by neměl (už dříve) podklad ve spise.
11. A konečně ani třetí dovolací námitka přípustnost dovolání nezakládá. Je tomu tak proto, že odvolací soud svůj závěr, podle kterého tu není osoba oprávněná za společnost jednat, založil jednak na tom, že plná moc udělená J. S. byla neplatná, a jednak na tom, že (i kdyby byla platná) nezmocňovala J. S. k jednání za společnost v řízení v projednávané věci. Názor odvolacího soudu, podle něhož plná moc udělená J. S. byla neplatná, však J. S. v dovolání nenapadá a dovolacímu přezkumu jej tak neotevírá.
12. Nepodařilo-li se dovolatelce zpochybnit závěr odvolacího soudu, podle kterého tu není osoba oprávněná za ni jednat, protože plná moc udělená J. S. byla neplatná, nemůže přípustnost dovolání založit námitka, podle níž odvolací soud nesprávně posoudil rozsah této plné moci. Závěr, podle kterého tu není osoba oprávněná za dovolatelku jednat, protože plná moc udělená J. S. byla neplatná, totiž postačuje k ustanovení procesního opatrovníka. Věcný přezkum dovoláním zpochybněného závěru, podle něhož odvolací soud nesprávně posoudil rozsah plné moci, tak nemůže mít vliv na výsledek řízení a neprojeví se tak v poměrech dovolatelky; i kdyby byl dovolatelkou napadený závěr odvolacího soudu shledán nesprávným, Nejvyšší soud by proto nemohl napadené rozhodnutí zrušit (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.
6. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4744/2018, ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1863/2020, ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2816/2020, ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 27 Cdo 80/2022, nebo ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 27 Cdo 650/2022).
13. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sb. rozh. obč.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 7. 2025
JUDr. Filip Cileček předseda senátu