27 Cdo 3152/2021
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudce JUDr. Marka Doležala a soudkyně JUDr. Michaely Janouškové v právní věci navrhovatelky A. P. D. B., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Helenou Kohoutovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, PSČ 110 00, o změnu zápisu v obchodním rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. C 78315, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 7 Cmo 247/2019, takto:
Dovolání se odmítá.
[1] Navrhovatelka (dále jen „společnost“) – jednající svým jednatelem B. A. P., narozeným XY (dále jen „manžel“) – se svým návrhem, který byl Městskému soudu v Praze (dále jen „rejstříkový soud“) doručen 15. 8. 2019, domáhá, aby rejstříkový soud provedl:
1) výmaz zápisu i. jednatelky A. P., narozené XY (dále jen „manželka“), ii. manželky jako společnice společnosti, s podílem ve výši 51 %, připadajícím na vklad ve výši 51.000 Kč (dále jen „podíl“), 2) zápis: i. manžela jako jednatele společnosti, ii. manžela jako jediného společníka společnosti, s podílem ve výši 100 %, připadajícím na vklad ve výši 100.000 Kč.
[2] Svůj návrh odůvodňuje společnost tím, že manželka nabyla od manžela podíl smlouvou o bezúplatném převodu podílu z 26. 9. 2018, kterou manžel přípisem datovaným 16. 7. 2019 odvolal pro nevděk manželky s tím, že jí odvolání daru pro nevděk odeslal 16. 7. 2019, aby se tato zásilka 7. 8. 2019 vrátila jako nedoručená. Nato manžel – jako jediný společník společnosti v působnosti valné hromady – rozhodl (rozhodnutím datovaným 14. 8. 2019), že: 1) manželku odvolává z funkce jednatelky společnosti a 2) do funkce jednatele společnosti jmenuje sám sebe.
[3] Rejstříkový soud usnesením ze dne 22. 8. 2019, č. j. C 78315/RD20/MSPH, Fj 290170/2019/MSPH, návrh zamítl.
[4] K odvolání společnosti Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 7 Cmo 247/2019, změnil rozhodnutí rejstříkového soudu tak, že navrhovanou změnu zápisu v obchodním rejstříku provedl.
[5] Společnost – jednající v dovolacím řízení v záhlaví označenou advokátkou (dále jen „advokátka“), kterou k zastupování společnosti zmocnila jako jednatelka společnosti manželka – podala proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[6] Nejvyšší soud předesílá, že než mohl přistoupit k posouzení přípustnosti dovolání, musel nejdříve posoudit, zda jsou splněny podmínky dovolacího řízení. Je přitom třeba uvést, že se dovolací soud nezabýval otázkou, zda je manželka v projednávané věci oprávněna podat jménem společnosti dovolání (resp. k tomuto úkonu zmocnit advokátku). Je tomu tak proto, že právě otázka právního postavení manželky představuje důvod podaného dovolání (obdobně například usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. II. ÚS 2502/15, ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. III. ÚS 1472/18, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2099/2020).
[7] Ze stejného důvodu Nejvyšší soud nepřihlížel ke zpětvzetí dovolání ani k odvolání plné moci udělené advokátce, jež jménem společnosti učinil manžel podáním datovaným 4. 10. 2021 (obsah – věcnou argumentaci – tohoto podání však Nejvyšší soud při rozhodování o podaném dovolání bral v potaz).
[8] První z dovolatelkou formulovaných otázek, zda je odvolání daru pro nevděk jednostranným adresovaným právním jednáním dárce účinným okamžikem, kdy se „dostalo do dispozice obdarovaného“, přípustnost dovolání nezakládá.
[9] Skutečnost, že právo dárce odvolat darovací smlouvu pro nevděk je jednostranným adresovaným právním jednáním, k němuž není zapotřebí (konstitutivní) soudní rozhodnutí, vyplývá z výslovné dikce § 2072 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kde se hovoří o možnosti od darovací smlouvy „odstoupit“. Otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona, přitom nemůže založit přípustnost dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2219/2015, uveřejněné pod číslem 97/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v něm citovanou judikaturu, ale například i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5611/2015, nebo ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5376/2016).
[10] Věcně totožný závěr (že k účinnosti odvolání daru pro nevděk není zapotřebí soudního rozhodnutí) se ostatně podává i ze skutkových okolností rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 33 Cdo 3370/2017, podle kterých žalobce v oné věci odvolal dar dopisem.
[11] Zmiňuje-li dovolatelka (bez bližší argumentace), že odvolání daru manželce „nebylo doručeno“, přehlíží, že odvolání daru pro nevděk bylo manželce odesláno 16. 7. 2019 (zásilka se jako nedoručená vrátila 7. 8. 2019), resp. to, že účinnost jednostranného právní jednání nastává (již) v okamžiku, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta.
[12] Právní teorie i soudní praxe to chápe nejen jako samotné převzetí písemného projevu vůle adresátem, ale i jako doručení listiny obsahující projev vůle do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhození oznámení o uložení takové zásilky do poštovní schránky, měl-li adresát hmotněprávního jednání objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 442/2003, ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 28 Cdo 72/2004, ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004, ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 26 Cdo 238/2008, ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 26 Cdo 4074/2009, nebo ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 268/2011). V poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 se k těmto závěrům Nejvyšší soud přihlásil například v usnesení ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1926/2018, ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4082/2018, ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 26 Cdo 979/2020, nebo ze dne 25. 1. 2021, sp. zn. 26 Cdo 2650/2020.
[13] Dovolání nečiní přípustným ani druhá z dovolatelkou formulovaných otázek, která směřuje k (podle tvrzení dovolatelky) nesprávné aplikaci registračního principu v projednávané věci.
[14] Z judikatury Nejvyššího soudu k dovoláním otevřené otázce rozsahu dokazování sporných skutečností v rejstříkovém řízení se podává, že: 1) Úprava rejstříkového řízení v zákoně o veřejných rejstřících spočívá – stejně jako tomu bylo v občanském soudním řádu ve znění účinném od 1. 7. 2005 do 31. 12. 2013 – na tzv. registračním principu; rejstříkový soud je tak zásadně oprávněn přezkoumat formální předpoklady návrhu a pouze dílčím způsobem také předpoklady hmotněprávní.
2) V důsledku registračního principu ovládajícího procesní úpravu řízení ve věcech veřejného rejstříku rejstříkový soud nemá prostor pro zjišťování sporných skutečností tak, jak je to běžné v občanskoprávním (sporném či nesporném) řízení. Nemůže-li rejstříkový soud uzavřít, že údaje, které mají být podle návrhu zapsány, vyplývají z připojených listin, návrh na zápis do obchodního rejstříku zamítne. Dotčeným osobám, chtějí-li dosáhnout zápisu do obchodního rejstříku, pak zpravidla nezbývá než vyřešit sporné skutečnosti rozhodnutím soudu v příslušném občanskoprávním řízení, jež se následně může stát podkladem pro zápis do veřejného rejstříku (např. je-li sporný okruh společníků v řízení o určení, kdo je společníkem společnosti s ručením omezeným).
[15] Srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4525/2016, ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2066/2017, ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4718/2017, ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3796/2017, ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4439/2018, ze dne 24. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1470/2018, ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1917/2020, ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2409/2019, ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3045/2020, nebo ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2580/2021.
[16] Namítá-li tedy dovolatelka, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe (zejména od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1470/2018), neboť manželku nevyzval, aby sdělila, zda bude „hájit svá práva soudní cestou“, a pokud by tak učinil, „musel by zjistit, že u Městského soudu v Praze již běží řízení o určení, kdo je jednatelem společnosti (…) projednávané pod sp. zn. 78 Cm 94/2020,“ je tomu ve skutečnosti právě naopak.
[17] Jak již totiž bylo řečeno, registrační princip nedává prostor pro zjišťování sporných skutečností tak, jak je běžné v občanskoprávním (ať už sporném či nesporném) řízení.
[18] Nadto, jestliže v průběhu řízení v projednávané věci (před vydáním rozhodnutí odvolacího soudu) nevyšly najevo skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že je odvolání daru pro nevděk jakkoli sporné, nelze postupu odvolacího soudu, který návrhu na změnu zápisu v obchodním rejstříku vyhověl, ničeho vytknout.
[19] A konečně, poukazuje-li dovolatelka na údajné vady řízení, spočívající v tom, že bylo v době rozhodnutí odvolacího soudu sporné, zda manžel je oprávněn „za společnost jako navrhovatel podat návrh na zápis“ (aniž by Nejvyššímu soudu v této souvislosti předkládala jakoukoli otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř.), přehlíží, že uvedené námitky nejsou způsobilým dovolacím důvodem (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 2. 2022
JUDr. Filip Cileček předseda senátu