27 Cdo 3152/2021
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka, soudce JUDr. Marka Doležala a soudkyně JUDr. Michaely Janouškové v
právní věci navrhovatelky A. P. D. B., se sídlem XY, identifikační číslo osoby
XY, zastoupené Mgr. Helenou Kohoutovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, V Jámě
699/1, PSČ 110 00, o změnu zápisu v obchodním rejstříku, vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. C 78315, o dovolání navrhovatelky proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 7 Cmo 247/2019, takto:
Dovolání se odmítá.
[1] Navrhovatelka (dále jen „společnost“) – jednající svým jednatelem B. A. P., narozeným XY (dále jen „manžel“) – se svým návrhem, který byl Městskému
soudu v Praze (dále jen „rejstříkový soud“) doručen 15. 8. 2019, domáhá, aby
rejstříkový soud provedl:
1) výmaz zápisu
i. jednatelky A. P., narozené XY (dále jen „manželka“),
ii. manželky jako společnice společnosti, s podílem ve výši 51 %,
připadajícím na vklad ve výši 51.000 Kč (dále jen „podíl“),
2) zápis:
i. manžela jako jednatele společnosti,
ii. manžela jako jediného společníka společnosti, s podílem ve výši 100
%, připadajícím na vklad ve výši 100.000 Kč. [2] Svůj návrh odůvodňuje společnost tím, že manželka nabyla od manžela
podíl smlouvou o bezúplatném převodu podílu z 26. 9. 2018, kterou manžel
přípisem datovaným 16. 7. 2019 odvolal pro nevděk manželky s tím, že jí
odvolání daru pro nevděk odeslal 16. 7. 2019, aby se tato zásilka 7. 8. 2019
vrátila jako nedoručená. Nato manžel – jako jediný společník společnosti v
působnosti valné hromady – rozhodl (rozhodnutím datovaným 14. 8. 2019), že:
1) manželku odvolává z funkce jednatelky společnosti a
2) do funkce jednatele společnosti jmenuje sám sebe. [3] Rejstříkový soud usnesením ze dne 22. 8. 2019, č. j. C
78315/RD20/MSPH, Fj 290170/2019/MSPH, návrh zamítl. [4] K odvolání společnosti Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 7 Cmo 247/2019, změnil rozhodnutí rejstříkového soudu tak, že
navrhovanou změnu zápisu v obchodním rejstříku provedl. [5] Společnost – jednající v dovolacím řízení v záhlaví označenou
advokátkou (dále jen „advokátka“), kterou k zastupování společnosti zmocnila
jako jednatelka společnosti manželka – podala proti rozhodnutí odvolacího soudu
dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963
Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť nesměřuje proti
žádnému z rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §
237 o. s. ř. [6] Nejvyšší soud předesílá, že než mohl přistoupit k posouzení
přípustnosti dovolání, musel nejdříve posoudit, zda jsou splněny podmínky
dovolacího řízení. Je přitom třeba uvést, že se dovolací soud nezabýval
otázkou, zda je manželka v projednávané věci oprávněna podat jménem společnosti
dovolání (resp. k tomuto úkonu zmocnit advokátku). Je tomu tak proto, že právě
otázka právního postavení manželky představuje důvod podaného dovolání (obdobně
například usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. II. ÚS 2502/15,
ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. III. ÚS 1472/18, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 25. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2099/2020). [7] Ze stejného důvodu Nejvyšší soud nepřihlížel ke zpětvzetí dovolání
ani k odvolání plné moci udělené advokátce, jež jménem společnosti učinil
manžel podáním datovaným 4. 10. 2021 (obsah – věcnou argumentaci – tohoto
podání však Nejvyšší soud při rozhodování o podaném dovolání bral v potaz). [8] První z dovolatelkou formulovaných otázek, zda je odvolání daru pro
nevděk jednostranným adresovaným právním jednáním dárce účinným okamžikem, kdy
se „dostalo do dispozice obdarovaného“, přípustnost dovolání nezakládá.
[9] Skutečnost, že právo dárce odvolat darovací smlouvu pro nevděk je
jednostranným adresovaným právním jednáním, k němuž není zapotřebí
(konstitutivní) soudní rozhodnutí, vyplývá z výslovné dikce § 2072 odst. 1
zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kde se hovoří o
možnosti od darovací smlouvy „odstoupit“. Otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze
zákona, přitom nemůže založit přípustnost dovolání (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2219/2015, uveřejněné pod číslem
97/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v něm citovanou judikaturu,
ale například i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 29 Cdo
5611/2015, nebo ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5376/2016). [10] Věcně totožný závěr (že k účinnosti odvolání daru pro nevděk není
zapotřebí soudního rozhodnutí) se ostatně podává i ze skutkových okolností
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 33 Cdo 3370/2017, podle
kterých žalobce v oné věci odvolal dar dopisem. [11] Zmiňuje-li dovolatelka (bez bližší argumentace), že odvolání daru
manželce „nebylo doručeno“, přehlíží, že odvolání daru pro nevděk bylo manželce
odesláno 16. 7. 2019 (zásilka se jako nedoručená vrátila 7. 8. 2019), resp. to,
že účinnost jednostranného právní jednání nastává (již) v okamžiku, kdy se
projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta. [12] Právní teorie i soudní praxe to chápe nejen jako samotné převzetí
písemného projevu vůle adresátem, ale i jako doručení listiny obsahující projev
vůle do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhození oznámení o uložení takové
zásilky do poštovní schránky, měl-li adresát hmotněprávního jednání objektivní
příležitost seznámit se s obsahem zásilky (srov. například rozsudky Nejvyššího
soudu ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 442/2003, ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 28 Cdo 72/2004, ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004, ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 26 Cdo 238/2008, ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 26 Cdo 4074/2009,
nebo ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 268/2011). V poměrech právní úpravy
účinné od 1. 1. 2014 se k těmto závěrům Nejvyšší soud přihlásil například v
usnesení ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1926/2018, ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4082/2018, ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 26 Cdo 979/2020, nebo ze dne
25. 1. 2021, sp. zn. 26 Cdo 2650/2020. [13] Dovolání nečiní přípustným ani druhá z dovolatelkou formulovaných
otázek, která směřuje k (podle tvrzení dovolatelky) nesprávné aplikaci
registračního principu v projednávané věci. [14] Z judikatury Nejvyššího soudu k dovoláním otevřené otázce rozsahu
dokazování sporných skutečností v rejstříkovém řízení se podává, že:
1) Úprava rejstříkového řízení v zákoně o veřejných rejstřících spočívá
– stejně jako tomu bylo v občanském soudním řádu ve znění účinném od 1. 7. 2005
do 31. 12. 2013 – na tzv. registračním principu; rejstříkový soud je tak
zásadně oprávněn přezkoumat formální předpoklady návrhu a pouze dílčím způsobem
také předpoklady hmotněprávní.
2) V důsledku registračního principu ovládajícího procesní úpravu řízení
ve věcech veřejného rejstříku rejstříkový soud nemá prostor pro zjišťování
sporných skutečností tak, jak je to běžné v občanskoprávním (sporném či
nesporném) řízení. Nemůže-li rejstříkový soud uzavřít, že údaje, které mají být
podle návrhu zapsány, vyplývají z připojených listin, návrh na zápis do
obchodního rejstříku zamítne. Dotčeným osobám, chtějí-li dosáhnout zápisu do
obchodního rejstříku, pak zpravidla nezbývá než vyřešit sporné skutečnosti
rozhodnutím soudu v příslušném občanskoprávním řízení, jež se následně může
stát podkladem pro zápis do veřejného rejstříku (např. je-li sporný okruh
společníků v řízení o určení, kdo je společníkem společnosti s ručením
omezeným). [15] Srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4525/2016, ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2066/2017, ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4718/2017, ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo
3796/2017, ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4439/2018, ze dne 24. 2. 2020,
sp. zn. 27 Cdo 1470/2018, ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1917/2020, ze dne
25. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2409/2019, ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 27 Cdo
3045/2020, nebo ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2580/2021. [16] Namítá-li tedy dovolatelka, že se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe (zejména od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1470/2018), neboť manželku nevyzval, aby sdělila, zda bude
„hájit svá práva soudní cestou“, a pokud by tak učinil, „musel by zjistit, že u
Městského soudu v Praze již běží řízení o určení, kdo je jednatelem společnosti
(…) projednávané pod sp. zn. 78 Cm 94/2020,“ je tomu ve skutečnosti právě
naopak. [17] Jak již totiž bylo řečeno, registrační princip nedává prostor pro
zjišťování sporných skutečností tak, jak je běžné v občanskoprávním (ať už
sporném či nesporném) řízení. [18] Nadto, jestliže v průběhu řízení v projednávané věci (před vydáním
rozhodnutí odvolacího soudu) nevyšly najevo skutečnosti, které by nasvědčovaly
tomu, že je odvolání daru pro nevděk jakkoli sporné, nelze postupu odvolacího
soudu, který návrhu na změnu zápisu v obchodním rejstříku vyhověl, ničeho
vytknout. [19] A konečně, poukazuje-li dovolatelka na údajné vady řízení,
spočívající v tom, že bylo v době rozhodnutí odvolacího soudu sporné, zda
manžel je oprávněn „za společnost jako navrhovatel podat návrh na zápis“ (aniž
by Nejvyššímu soudu v této souvislosti předkládala jakoukoli otázku hmotného či
procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí a jež by
splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř.), přehlíží, že uvedené námitky
nejsou způsobilým dovolacím důvodem (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 2. 2022
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu