Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Marka Doležala v právní
věci žalobkyně IDRONESAN a. s., se sídlem v Praze 4, Arkalycká 877/4, PSČ 149
00, identifikační číslo osoby 29055741, zastoupené JUDr. Magdalenou Kubátovou,
advokátkou, se sídlem v Praze 7, Veverkova 1101/1, PSČ 170 00, proti žalovaným
1) AVANCEMENT s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí
808/66, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25605747, 2) Janu Vaňkovi, bytem
v Praze 2, Přemyslova 146/6, PSČ 128 00, oběma zastoupeným JUDr. Zbyňkem
Zachou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 857/18, PSČ 110 00, 3) Ing.
Jakubu Svobodovi, bytem v Praze 3, Křížkovského 1292/13, PSČ 130 00,
zastoupenému Mgr. Janem Burešem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě
859/22, PSČ 110 00, 5) Radce Vinšové, bytem v Praze 9, Zakšínská 570/2, PSČ 190
00, zastoupené Mgr. Markem Zvěřinou, advokátem, se sídlem v Praze 10, U Hranic
1384/9, PSČ 100 00, a 6) Janě Tyráčkové, bytem v Praze 8, Lublinská 575/9, PSČ
181 00, o zaplacení 24.865.884 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v
Praze pod sp. zn. 79 Cm 186/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního
soudu v Praze ze dne 12. 12. 2023, č. j. 4 Cmo 126/2023-270, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit první žalované a druhému žalovanému
(každému z nich) na náhradu nákladů dovolacího řízení 52.705,18 Kč, do tří dnů
od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupce.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit třetímu žalovanému na náhradu nákladů
dovolacího řízení 64.130 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám
jeho zástupce.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit páté žalované na náhradu nákladů
dovolacího řízení 65.727,20 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k
rukám jejího zástupce.
V. Ve vztahu mezi žalobkyní a šestou žalovanou nemá žádný z účastníků
právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobou podanou soudu prvního stupně dne 2. 12. 2020 se žalobkyně
domáhá, aby jí žalovaní zaplatili (každý v různém rozsahu) společně a
nerozdílně 24.865.884 Kč, z toho první žalovaná a druhý žalovaný 24.865.884 Kč,
třetí žalovaný 20.950.000 Kč, pátá žalovaná 24.215.884 Kč a šestá žalovaná
650.000 Kč; proti původně čtvrté žalované bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí
žaloby.
2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 2. 2023, č. j. 79 Cm
186/2020-203, zamítl žalobu o zaplacení 24.865.884 Kč s příslušenstvím (výrok
I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II., III., IV. a V.).
3. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí
soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení
(druhý výrok).
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež
Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že
dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a
není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
5. Dovolatelka má za to, že dovolání je přípustné, neboť se domnívá, že
napadené rozhodnutí závisí na řešení otázek:
1/ „od jakého okamžiku běží subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění
nároku na náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení, pokud se na vzniku
škody způsobené právnické osobě, resp. na způsobení bezdůvodného obohacení, dle
skutkových premis soudu podílely všechny osoby oprávněné podat jménem právnické
osoby žalobu“,
2/ „zda má být aplikována desetiletá promlčecí lhůta podle § 107 odst. 2
zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013
(dále jen „obč. zák.“), a § 638 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského
zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), u nároku na vydání
bezdůvodného obohacení,
je-li prokázána vědomost osoby o tom, že přijetím peněžního plnění získává
bezdůvodné obohacení, případně byla-li tato osoba minimálně srozuměna s tím, že
se přijetím takového peněžního plnění bezdůvodně obohacuje“, při jejichž řešení
se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu,
3/ „na který okamžik připadá počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty k
uplatnění nároku na náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení, způsobených
postupným vyváděním finančních prostředků obchodní společnosti opakujícími se
protiprávními platbami z bankovního účtu obchodní společnosti na daňový účet
jiné osoby vedený finančním úřadem“, jež nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího
soudu dosud vyřešena.
6. První otázka dovolání přípustným nečiní, neboť dovolatelka při její
formulaci přehlíží, že v řízení před odvolacím soudem, resp. soudem prvního
stupně, nebylo zjištěno (a dovolatelkou ani tvrzeno), že se na vzniku (domnělé)
škody podílely všechny osoby oprávněné uplatnit za žalobkyni nárok na její
náhradu. Dovolatelka tak ve svém dovolání vychází z jiného než soudy zjištěného
skutkového stavu a Nejvyššímu soudu předkládá k řešení otázku založenou na
vlastní skutkové verzi projednávané věci.
7. Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy obou
stupňů, však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1.
1. 2013 zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v § 241a odst. 1 o. s. ř.
vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího
soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod (srov.
například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo
2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
8. Přípustnost dovolání nezakládá ani druhá otázka stran aplikace
desetileté, resp. patnáctileté, promlčecí lhůty podle § 107 odst. 2 obč. zák. a
§ 638 odst. 2 o. z. z důvodu úmyslného nabytí bezdůvodného obohacení. Obecně
platí, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení je třeba uplatnit ve lhůtě,
kdy ještě běží obě lhůty, tj. lhůta objektivní a v jejím rámci lhůta
subjektivní; marným uplynutím jedné z těchto lhůt se nárok promlčuje, i když
ochuzenému ještě běží i druhá promlčecí lhůta (srov. např. rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 11. 12. 2008, sp. zn. 33 Odo 1136/2006, nebo rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 28. 7. 2022, sp. zn. 29 Cdo 1414/2021, uveřejněný pod číslem
45/2023 Sb. rozh. obč.).
9. Uzavřel-li odvolací soud, že námitka promlčení vznesená žalovanými je
důvodná, neboť subjektivní promlčecí lhůta již uplynula, aniž se zabýval
plynutím objektivní promlčecí lhůty podle § 107 odst. 2 obč. zák. a 638 odst. 2
o. z., učinil tak v souladu s (shora označenou) ustálenou judikaturou
Nejvyššího soudu.
10. Prostřednictvím třetí dovolací otázky dovolatelka odvolacímu soudu
vytýká, že nezkoumal, kdo (který člen kterého orgánu žalobkyně) „měl reálně
přístup k elektronickému bankovnictví ani k jakémukoliv výpisu z účtu a za
jakých okolností se k takovým podkladům mohly dotyčné osoby dostat“, neboť
činnosti spojené s účetnictvím v žalobkyni vykonával pouze úzký okruh osob
(druhý a třetí žalovaný), přičemž „žádná z dalších osob v dozorčí radě či
představenstvu žalobkyně neměla jakoukoliv účetní natož daňovou odbornost“.
Dovolatelka má za to, že je jí „přičítána k tíži existence dalších osob v
jejích orgánech“.
11. Ani tato otázka však dovolání přípustným nečiní. Je tomu tak proto,
že skutečnost, že určité záležitosti společnosti jsou spravovány pouze jedním z
vícero členů statutárního orgánu, nezbavuje zbývající členy odpovědnosti za
kontrolu (tj. povinnosti dohledu) [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
24. 3. 2005, sp. zn. 8 Tdo 124/2005, uveřejněné pod číslem 18/2006 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012,
sp. zn. 29 Cdo 134/2011, nebo ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1209/2018].
12. Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že byl-li zde
další člen statutárního orgánu a členové dozorčí rady žalobkyně, kteří se (dle
žalobních tvrzení) na vzniku škody nepodíleli, a kteří se tak mohli (při řádném
plnění svých povinností z funkce vyplývajících) dozvědět, že žalobkyni vznikla
škoda nejpozději v prosinci 2014, subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění práva
na náhradu škody, resp. na vydání bezdůvodného obohacení, ke dni podání žaloby
(v prosinci 2020) již uplynula; dovoláním napadený závěr odvolacího soudu o
důvodnosti námitky promlčení je tak v souladu s ustálenou judikaturou
Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp.
zn. 27 Cdo 1532/2017, uveřejněné pod číslem 102/2019 Sb. rozh. obč., nebo
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2611/2020).
13. Nelze přitakat ani námitce dovolatelky stran porušení práva na
spravedlivý proces a legitimní očekávání. Za situace, kdy žalobkyni nebránily v
uplatnění nároku žádné závažné skutečnosti a promlčecí lhůta tak uplynula pouze
pro její nečinnost a nikoli též přispěním žalovaných, je napadené rozhodnutí
odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu
(srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo
1839/2000, uveřejněný pod číslem 59/2004 Sb. rozh. obč.). Poukazuje-li
dovolatelka na nález Ústavního soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. I. ÚS 1737/08,
přehlíží, že v posuzované věci se Ústavní soud zabýval naplněním podmínek pro
plynutí desetileté objektivní promlčecí lhůty dle § 107 odst. 2 obč. zák.; jeho
závěry se tak v poměrech projednávané věci, v níž již uplynula subjektivní
promlčecí lhůta, neuplatní.
14. Konečně k námitce dovolatelky, podle níž je napadené rozhodnutí
odvolacího soudu nepřezkoumatelné, Nejvyšší soud uvádí, že k vadám řízení,
které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přihlíží jen, je-li
dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), samostatným dovolacím důvodem však
nejsou [pouze na okraj a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání lze
uvést, že napadené rozhodnutí nepřezkoumatelností netrpí; srov. v podrobnostech
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011,
uveřejněný pod číslem 100/2013 Sb. rozh. obč.].
15. Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírají o § 243c odst.
3 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným
vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
16. Náklady první žalované a druhého žalovaného sestávají z odměny
jejich zástupce za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 15. 5.
2024) podle § 8 odst. 1, § 7 bodu 7, § 11 odst. 1 písm. k) a § 12 odst. 4
vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a
náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši
43.408 Kč za každého z žalovaných, a náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4
advokátního tarifu ve výši 300 Kč. U každého z žalovaných Nejvyšší soud snížil
mimosmluvní odměnu ve výši 54.260 Kč o 20 %, neboť se jedná o společný úkon
dvou účastníků, zastoupených týmž advokátem, dále k odměně každého z žalovaných
byla přičtena polovina z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 150 Kč a
náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. ve výši 9.147,18 Kč.
Dovolací soud přiznal první žalované a druhému žalovanému, každému zvlášť, k
tíži dovolatelky, celkem 52.705,18 Kč.
17. Náklady třetího žalovaného sestávají z odměny jeho zástupce za jeden
úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 9. 5. 2024) podle § 8 odst. 1,
§ 7 bodu 7 a § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu ve výši 52.700 Kč a
náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč.
Spolu s náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. ve výši 11.130 Kč,
tak dovolací soud přiznal třetímu žalovanému k tíži dovolatelky celkem 64.130
Kč.
18. Náklady páté žalované sestávají z odměny jejího zástupce za jeden
úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 15. 5. 2024) podle § 8 odst. 1,
§ 7 bodu 7 a § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu ve výši 54.020 Kč a
náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč.
Spolu s náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. ve výši 11.407,20
Kč, tak dovolací soud přiznal páté žalované k tíži dovolatelky celkem 65.727,20
Kč.
19. Šesté žalované podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady
dovolacího řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění
domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 21. 11. 2024
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu