27 Cdo 1651/2024-225
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce Společenství vlastníků XY, zastoupeného Mgr. Eduardem Belšánem, advokátem, se sídlem v Drahelčicích, Husova 386, PSČ 252 19, proti žalovanému L. G., zastoupenému JUDr. Ondřejem Preussem, advokátem, se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, PSČ 110 00, o zaplacení 51.190 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 18 C 168/2022, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2024, č. j. 55 Co 381/2023-188, takto:
Dovolání se odmítá.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.
4. Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází – ve smyslu § 243c odst. 3, § 240 odst. 1 a § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.
5. Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sb. rozh. obč., ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003, či důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 327/2004, uveřejněného pod číslem 45/2006 Sb. rozh. obč).
6. Napadeným rozhodnutím odvolacího soudu, ve kterém soud posuzoval (tvrzený) nedostatek plné moci udělené advokátovi žalobcem, nebylo nikterak rozhodováno o právech a povinnostech žalovaného (dovolatele), v jehož poměrech proto ani nemohla nastat žádná újma na právech, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2019, sp. zn. 27 Cdo 94/2019, ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1599/2020, nebo ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1390/2020).
7. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 3 věty první a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl jakožto podané osobou neoprávněnou.
8. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sb. rozh. obč.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 11. 2024
JUDr. Filip Cileček předseda senátu