27 Cdo 1693/2023-156
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Marka Doležala v právní věci společnosti P. T. M., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, za účasti 1) V. Ž., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Janem Salmonem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 763/15, PSČ 110 00, 2) Radia Čas s. r. o., se sídlem v Ostravě, Karla Svobody 130/95, PSČ 725 27, identifikační číslo osoby 25817183, zastoupené Mgr. Kateřinou Mík Špoulovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Haštalská 760/27, PSČ 110 00, a 3) Mgr. Zuzany Zajícové, insolvenční správkyně, se sídlem v Hovoranech č. p. 865, PSČ 696 12, identifikační číslo osoby 72567058, o zrušení společnosti P. T. M., nařízení její likvidace a o jmenování likvidátora, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 65/2021, o dovolání Radia Čas s. r. o. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 2. 2023, č. j. 8 Cmo 21/2022-131, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
[1] Krajský soud v Ostravě (úsek veřejného rejstříku) dal podáním ze dne 22. 6. 2021 podnět ke zrušení obchodní společnosti P. T. M. (dále jen „společnost“), nařízení její likvidace a jmenování likvidátora společnosti.
[2] Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 4. 10. 2021, č. j. 7 Cm 65/2021-12, rozhodl o zrušení společnosti a nařízení její likvidace (výrok I.), o jmenování Mgr. Zuzany Zajícové jejím likvidátorem (výrok II.), o přiznání
odměny za zastupování opatrovníkovi (výrok III.), o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok IV.), o náhradě nákladů řízení České republice (výrok V.), a o povinnosti společnosti zaplatit soudní poplatek (výrok VI.).
[3] K odvolání V. Ž. Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I., II., IV., V. a VI. zrušil a řízení zastavil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
[4] Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci, když jeho předchozí rozhodnutí ze dne 23. 3. 2022, č. j. 8 Cmo 21/2022-65, Nejvyšší soud k dovolání Radia Čas s. r. o. (dále jen „R. Č.“) zrušil usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2276/2022, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[5] Proti usnesení odvolacího soudu podala R. Č. dovolání, jež Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
[6] Učinil tak proto, že dovolání, jež není přípustné podle § 238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle § 237 o. s. ř.
[7] Dovolatelka má za to, že dovolání je přípustné pro vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena, a to „zda v případě společnosti s ručením omezeným, která nemá jednatele a která i přes výzvu rejstříkového soudu, aby sjednala nápravu a jmenovala jednatele, jednatele nejmenovala, může soud zrušit společnost podle § 198 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona na obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“) v řízení zahájeném podle § 9 odst 1. zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále též jen „z. v. r.“), respektive zda v tomto případě lze společnost zrušit podle § 9 odst. 1 z. v. r., když ustanovení § 198 odst. 3 z. o. k. je k němu ve vztahu speciality.“. [8] Prostřednictvím takto formulované otázky dovolatelka brojí proti názoru odvolacího soudu, podle něhož v řízení o zrušení společnosti s likvidací zahájeném podle § 9 odst. 1 z. v. r. pro rozpor obsahu zápisu ve veřejném rejstříku s donucujícím ustanovením zákona nelze společnost zrušit pro absenci statutárního orgánu podle § 198 odst. 3 z. o. k. [9] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí, či naopak k vyhovění návrhu na zahájení řízení (resp. k potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně), není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. (za všechna rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1268/2011, či ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1286/2018). [10] Odvolací soud své právní posouzení založil jednak na závěru, podle něhož v řízení zahájeném podle § 9 odst. 1 z. v. r. nelze společnost zrušit pro absenci člena statutárního orgánu podle § 198 odst. 3 z. o. k., a jednak – s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015, uveřejněné pod číslem 59/2017 Sb. rozh. obč. – na tom, že i kdyby bylo možné v řízení zahájeném podle § 9 odst. 1 z. v. r. postupovat podle § 198 odst. 3 z. o. k., nebyl by v projednávané věci k takovému postupu důvod, neboť usnesením Krajského soudu v Ostravě, ze dne 10. 11. 2022, č. j. 15 Nc 5303/2022-49, které nabylo právní moci 28. 12. 2022, byl společnosti (jako mírnější forma opatření ke zjednání nápravy) jmenován hmotněprávní opatrovník, kterému bylo uloženo „realizovat úkony nezbytné k zajištění řádného chodu společnosti a ke jmenování jejího statutárního orgánu“. [11] Dovolatelka závěr odvolacího soudu, podle kterého není důvod zrušit společnost podle § 198 odst. 3 z. o. k., neboť společnosti byl jmenován hmotněprávní opatrovník, nenapadá. Tento závěr přitom – v poměrech projednávané věci – obstojí jako samostatný důvod pro zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně a zastavení řízení. Věcný přezkum dovoláním zpochybněného závěru o tom, že v řízení zahájeném podle § 9 odst. 1 z. v. r. nelze společnost zrušit pro absenci člena statutárního orgánu podle § 198 odst. 3 z. o. k, proto nemůže mít vliv na výsledek řízení a neprojeví se tudíž v poměrech dovolatelky, ani kdyby byl dovolatelkou napadený závěr odvolacího soudu shledán nesprávným (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4744/2018, ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1863/2020, ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2816/2020, ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 27 Cdo 80/2022, nebo ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 27 Cdo 650/2022). [12] Dovolací soud je totiž vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení a z jiných, než dovolatelkou uplatněných důvodů nemůže rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat (srov. ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08). [13] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší soud rozhodl podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání R. Č. bylo odmítnuto a žádnému z účastníků podle obsahu spisu nevznikly účelně vynaložené náklady, jejichž náhrada by měla být dovolatelce uložena. [14] Za účelně vynaložené přitom nelze považovat případné náklady na vyjádření k dovolání, v němž účastník uplatnil svůj náhled na projednávanou věc, aniž by právně argumentoval a uvedl, že považuje dovolání za nedůvodné (k účelnosti nákladů řízení srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 273/2016, či ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 3521/2017). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 6. 2023
JUDr. Filip Cileček předseda senátu