27 Cdo 2126/2024-466
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala, v právní věci žalobkyně CHILLI PEPPER a. s., se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 3201/6, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 26170477, zastoupené JUDr. Jiřím Matznerem, Ph.D., LL.M. advokátem, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, PSČ 120 00, proti žalované PESKIM s. r. o., se sídlem v Rudné, Masarykova 42/80, PSČ 252 19, identifikační číslo osoby 27436781, zastoupené Mgr. Alešem Eppingerem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Bucharova 1314/8, PSČ 158 00, o vydání věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 130/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2024, č. j. 17 Co 82/2024-430, ve znění usnesení ze dne 2. 5. 2024, č. j. 17 Co 82/2024-434,
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2024, č. j. 17 Co 82/2024-430, ve znění usnesení ze dne 2. 5. 2024, č. j. 17 Co 82/2024-434, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 11. 2023, č. j. 24 C 130/2023-390, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
2. Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1) Jediným členem správní rady žalobkyně byl od 16. 7. 2019 do 23. 11. 2022 Mgr. Bc. David Michal (dále jen „D. M.“), který byl v nepřítomnosti odvolán z funkce usnesením valné hromady ze dne 23. 11. 2022. Výmaz funkce D. M. v obchodním rejstříku byl proveden dne 16. 12. 2022. 2) Jednatelem žalované je od 1. 1. 2010 Petr Michal, bratr D. M. (dále jen „P. M.“). 3) Dne 12. 12. 2022 byly mezi účastníky uzavřeny kupní smlouvy, jejichž předmětem byl prodej vozidel žalované (dále jen „kupní smlouvy“). 4) Kupní smlouvy byly za žalobkyni (prodávající) podepsány D. M. dne 21. 11. 2022 a za žalovanou (kupující) P. M. dne 12. 12. 2022. 5) Podle čl. 5.1 kupních smluv přechází vlastnické právo na kupujícího předáním předmětu koupě. V řízení bylo nesporným, že vozidla byla žalovanému předána. 6) Dohodami o vzájemném započtení pohledávek mezi žalobkyní (zastoupenou D. M.) a žalovanou (zastoupenou P. M.) ze dne 12. 12. 2022 došlo k započtení pohledávek na zaplacení kupních cen podle kupních smluv proti pohledávce žalované za žalobkyní (na vrácení jistiny ve výši 2.000.000 Kč v souvislosti s ukončením smlouvy o podnájmu uzavřené mezi účastníky dne 13. 12. 2018). Tím byly pohledávky žalobkyně za žalovanou zcela uhrazeny s tím, že zbývající pohledávka žalované za žalobkyní činí 676.950 Kč. 7) V registru silničních vozidel je jako provozovatel vozidel evidována žalobkyně.
3. Na takto ustaveném skutkovém základě soud prvního stupně uzavřel, že kupní smlouvy byly platně a účinně uzavřeny. Vlastnické právo k vozidlům přešlo na žalovanou – jelikož měla žalovaná již při uzavření smluv vozidla ve faktickém držení – okamžikem uzavření kupních smluv, tedy 12. 12. 2022.
4. Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně ve výroku označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně v I. výroku změnil tak, že žalované uložil povinnost vydat žalobkyni v rozhodnutí specifikovaná vozidla (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
5. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a dále doplnil dokazování rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2019, sp. zn. 57 T 1/2017, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 8 To 67/2020, a rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 45 T 10/2019 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2022, sp. zn. 3 To 29/2021 (dále jen „druhý trestní rozsudek“).
6. Z doplněného dokazování se podává, že druhým trestním rozsudkem byl D. M. odsouzen za spáchání zločinu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, jehož se dopustil „při výkonu advokacie při zastupování pana F. Ü.“ (viz odst. 16 napadeného rozsudku).
7. Odvolací soud poukázal na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 35/08, zveřejněného pod č. 151/2009 Sb., podle nichž se pro posouzení bezúhonnosti podle § 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), „nutně nejedná o trestné činy, jejichž znakem skutkové podstaty je podnikání, ale jedná se též o trestné činy, které mají souvislosti s podnikatelskou činností konkrétní osoby. Spáchá-li posuzovaná osoba úmyslný trestný čin v souvislosti s podnikatelskou činností jiné osoby, resp. vykonává funkci ve voleném orgánu obchodní korporace, nelze tuto osobu nadále považovat za bezúhonnou“ (viz odst. 21 a 22 napadeného rozsudku).
8. V návaznosti na to odvolací soud uzavřel, že právní mocí druhého trestního rozsudku, tedy k 1. 2. 2022, D. M. pozbyl způsobilost vykonávat funkci člena statutárního orgánu žalobkyně podle § 46 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“), ve znění účinném do 1. 7. 2023, konkrétně bezúhonnost ve smyslu § 6 odst. 2 živnostenského zákona. Ztrátou způsobilosti D. M. vykonávat funkci člena statutárního orgánu ke dni 1. 2. 2022 D. M. zanikla funkce člena statutárního orgánu.
9. K tomu odvolací soud dodal, že ačkoli byly kupní smlouvy za žalobkyni podepsány osobou k tomu neoprávněnou, nebyly za žalobkyni bez zbytečného odkladu ani dodatečně schváleny ve smyslu § 440 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). II. Dovolání a vyjádření k němu
10. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, a sice: 1/ posouzení bezúhonnosti D. M., při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3547/2017, 2/ otázky „vlivu dobré víry právně jednající osoby v zapsaný stav v obchodním rejstříku (tj. principu materiální publicity dle § 8 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“)“, a otázky, zda 3/ „lze považovat činnost obchodní korporace spočívající ve správě vlastního majetku (resp. obdobnou odpovídající činnost zahraniční obchodní korporace) za podnikání pro účely posouzení bezúhonnosti osoby ve smyslu § 46 odst. 1 z. o. k. ve spojení s § 6 odst. 2 živnostenského zákona, která se dopustila v souvislosti s činností dané obchodní korporace úmyslného trestného činu, za který byla pravomocně odsouzena“, s nimiž se odvolací soud „nevypořádal“ a které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny.
11. Prostřednictvím první a třetí dovolací otázky dovolatelka napadá závěr odvolacího soudu, podle něhož nebyl D. M. oprávněn kupní smlouvy za žalobkyni uzavřít, jelikož jeho funkce statutárního orgánu žalobkyně zanikla právní mocí druhého trestního rozsudku.
12. V rámci druhé dovolací otázky pak dovolatelka poukazuje na skutečnost, že ke dni podpisu kupních smluv byl D. M. zapsán v obchodním rejstříku jako jediný člen statutárního orgánu žalobkyně. S ohledem na zásadu materiální publicity veřejných rejstříků ve smyslu § 8 odst. 1 z. v. r. přitom nelze nedostatek zástupčího oprávnění osoby jednající za právnickou osobu klást k tíži třetí osoby (P. M., respektive žalované) jednající v dobré víře ve správnost údajů zapsaných v obchodním rejstříku. III. Přípustnost dovolání
13. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
14. První ani třetí dovolací otázka přípustnost dovolání nezakládá, neboť odvolací soud posoudil otázku bezúhonnosti D. M. podle § 6 živnostenského zákona v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Z té se podává že: 1) Smyslem a účelem podmínky bezúhonnosti, omezující základní právo na podnikání, je ochrana základních práv a svobod třetích osob, jež by mohla být podnikáním provozovaným v rozporu s právem a dobrými mravy dotčena. 2) Výklad § 6 odst. 2 živnostenského zákona je třeba provést se zřetelem na smysl a účel podmínky bezúhonnosti. Souvislost trestného činu s podnikáním je tedy nutné vykládat s ohledem na aprobovanou činnost konkrétní podnikatelské osoby. 3) Při posuzování, zda je osoba bezúhonná ve smyslu živnostenského zákona, bude nezbytné zkoumat, zda úmyslný trestný čin, za jehož spáchání byla pravomocně odsouzena, měl souvislost s aprobovanou podnikatelskou činností konkrétního podnikatele. Srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3547/2017, a ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 791/2019, či nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 35/08, nebo rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 9 As 69/2008, a ze dne 5. 3. 2015, sp. zn. 9 As 229/2014.
15. Uzavřel-li odvolací soud v projednávané věci, že D. M. právní mocí druhého trestního rozsudku pozbyl způsobilost vykonávat funkci člena statutárního orgánu žalobkyně, čímž jeho funkce zanikla, nelze tomuto jeho závěru, ani ve světle výše citované judikatury, ničeho vytknout.
16. Dovolání je však podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení druhé v dovolání předestřené otázky účinků materiální publicity obchodního rejstříku na vázanost zapsané obchodní korporace právním jednáním učiněným ve vztahu k třetí osobě, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. IV. Důvodnost dovolání a) Použitá právní úprava
17. Podle § 8 odst. 1 z. v. r. proti osobě, která právně jedná důvěřujíc údaji zapsanému do veřejného rejstříku, nemá ten, jehož se zápis týká, právo namítnout, že zápis neodpovídá skutečnosti.
18. Podle § 7 o. z. se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.
19. Podle § 121 odst. 1 o. z. proti osobě, která právně jedná důvěřujíc údaji zapsanému do veřejného rejstříku, nemá ten, jehož se zápis týká, právo namítnout, že zápis neodpovídá skutečnosti.
20. Podle § 151 odst. 2 o. z. dobrá víra členů orgánu právnické osoby se přičítá právnické osobě. b) K účinkům materiální publicity obchodního rejstříku
21. Z ustálené judikatury dovolacího soudu k publicitě obchodního rejstříku se podává, že: 1/ Zápisy do obchodního rejstříku spočívají na principu publicity, který působí ve formálním a materiálním smyslu. Formálním principem publicity se vyjadřuje, že obchodní rejstřík je přístupný každému a že každý má právo do něho nahlížet a pořizovat si kopie a výpisy. Princip materiální publicity znamená, že údaje zapsané v obchodním rejstříku jsou právně účinné navenek i v případě, že neodpovídají skutečnému stavu, jsou-li splněny podmínky uplatnění principu materiální publicity. 2/ Z negativní stránky principu materiální publicity (§ 8 odst. 1 z. v. r.) se podává, že má-li obchodní korporace určitý údaj zapsán v obchodním rejstříku, je jím vázána, i kdyby neodpovídal skutečnosti, ledaže by dotčená třetí osoba nebyla v dobré víře. 3/ Důkazní břemeno o nedostatku dobré víry nese osoba, která se nedostatku dobré víry dovolává, tj. osoba, jejíž zápis v obchodním rejstříku je (případně) ohledně toho kterého údaje nesprávný (chybný). Srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1388/2007, či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4553/2008, a ze dne 5. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2651/2009, jejichž závěry se v tomto směru prosadí i po 31. 12. 2013, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 21 Cdo 2646/2016, ze dne 26. 8. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1739/2021, ze dne 5. 4. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2411/2022, ze dne 20. 2. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2112/2023, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2050/2011, či ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4593/2017, uveřejněný pod číslem 37/2020 Sb. rozh. obč.
22. V poměrech projednávané věci byl ke dni uzavření kupních smluv (12. 12. 2022) jako jediný člen unipersonální správní rady žalobkyně v obchodním rejstříku zapsán D. M. Tento údaj tak byl ve smyslu § 8 z. v. r. účinný vůči třetím osobám, které byly (v době uzavření smlouvy) v dobré víře v zápis žalobkyně v obchodním rejstříku. Je přitom nerozhodné, že později (16. 12. 2022) došlo ke změně zápisu v obchodním rejstříku s tím, že funkce D. M. ve správní radě měla zaniknout již k 23. 11. 2022.
23. Z napadeného rozhodnutí se přitom nepodává, že by odvolací soud jakkoli posuzoval, zda žalovaná (respektive P. M., jehož dobrá víra se dle § 151 odst. 2 o. z. přičítá žalované) při uzavření kupních smluv (ne)jednala důvěřujíc údaji o statutárním orgánu žalobkyně zapsanému v obchodním rejstříku (srov. i § 121 odst. 1 o. z.), konkrétně o tom, že D. M. zastupující žalobkyni je k jednání za ni oprávněn.
24. Závěr odvolacího soudu, podle něhož nemohly být kupní smlouvy platně a účinně uzavřeny, jelikož D. M. nebyl k jejich uzavření za žalobkyni oprávněn, je – s ohledem na absenci posouzení, zda žalovaná jednala v dobré víře v zástupčí oprávnění D. M. zapsané v obchodním rejstříku – přinejmenším předčasný a tudíž nesprávný. c) Shrnutí rozhodnutí
25. Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.), napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil. Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). 26. V další fázi řízení se soud (v návaznosti na posouzení bezúhonnosti a odpadnutí předpokladů D. M. pro výkon funkce statutárního orgánu žalobkyně) bude zabývat otázkou dobré víry žalované v oprávnění D. M. jednat za žalobkyni s ohledem na zásadu materiální publicity obchodního rejstříku; přihlédne přitom k presumpci (vyvratitelné domněnce) dobré víry podle § 7 o. z. 27. Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., § 226 odst. 1 o. s. ř.). 28. V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 10. 2024
JUDr. Filip Cileček předseda senátu