27 Cdo 2414/2024-221
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce D. K., zastoupeného JUDr. Ivem Bártou, advokátem, se sídlem v Praze 1, 28. října 767/12, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) Natali Zein (dříve Košutić), bytem v Dobrovízu, Na Maninách 104, PSČ 252 61, a 2) PRC Invest s. r. o., se sídlem v Praze 8, Sokolovská 428/130, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 06579779, oběma zastoupeným Mgr. Ing. Jiřím Komárkem, advokátem, se sídlem v Praze 9, Podlužanská 2203, PSČ 190 16, o určení společníka ve společnosti s ručením omezeným, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 66 Cm 48/2023, o dovolání žalované 1) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2023, č. j. 7 Cmo 123/2023-81, takto:
Dovolání se odmítá.
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 5. 2023, č. j. 66 Cm 48/2023-43, zamítl námitku místní nepříslušnosti vznesenou žalovanou 1).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání žalované 1) v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně.
[3] Proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu podala žalovaná 1) dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[4] Nejvyšší soud se v první řadě neztotožňuje s námitkou dovolatelky, podle níž rozhodnutí odvolacího soudu nebylo dosud žalovaným řádně doručeno, a proto dosud nenabylo právní moci (v důsledku čehož by nebyly splněny předpoklady pro podání dovolání). Zákon totiž (oproti mínění dovolatelky) nevyžaduje, aby společnému zástupci více účastníků byla písemnost doručena vícekrát (podle počtu zastupovaných účastníků). Pro účinné doručení písemnosti všem společně zastoupeným účastníkům postačí, je-li společnému zástupci doručena pouze jednou (srov. § 50b o. s. ř.).
[5] Dovolatelkou zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož žalobcem učiněná volba v případě více místně příslušných soudů podle § 11 odst. 2 o. s. ř. není procesní obstrukcí směřující k založení místní příslušnosti Městského soudu v Praze, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[6] Z té se podává, že: 1) Podal-li žalobce žalobu proti více žalovaným, aniž by také vůči všem sledoval ochranu svého porušeného nebo ohroženého práva, jen proto, aby tím založil místní příslušnost soudu, u něhož by věc jinak nemohla být projednána a rozhodnuta, postupuje soud při zkoumání místní příslušnosti stejně, jako kdyby byla žaloba podána jen vůči tomu ze žalovaných, který měl být takovou žalobcovou procesní obstrukcí poškozen. 2) S účinností od 1. 1. 2014 je řízení o určení společníka ve společnosti s ručením omezeným řízením sporným [§ 9 odst. 2 písm. e) o.
s. ř.], jehož účastníky jsou žalobce a žalovaný (§ 90 o. s. ř.). Je přitom zcela v dispozici žalobce, koho jako žalovaného označí (proti komu žalobu podá). Předpokladem úspěšnosti žaloby pak je – mimo jiné – i pasivní věcná legitimace. 3) Jakkoliv lze souhlasit s tím, že se v řízení řešená otázka dotýká i právních poměrů dotčené společnosti (proto byla společnost podle § 94 odst. 1 věty první o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013, vždy účastnicí takového řízení), není žádného důvodu nutit žalobce (prostřednictvím směšování otázek pasivní věcné legitimace a naléhavého právního zájmu) k tomu, aby žalobu (vždy, bezpodmínečně) směřoval i proti společnosti.
Typicky v situaci, kdy je společnost připravena respektovat rozhodnutí ve sporu mezi stranami smlouvy o převodu podílu (bez ohledu na to, že ji takové rozhodnutí nezavazuje), není popsaný postup (vtažení společnosti do řízení jako druhého žalovaného) pro dosažení cíle sledovaného žalobcem nutný. Srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2012, sp. zn.
21 Nd
299/2012, uveřejněné pod číslem 13/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 29 Cdo 361/2015, a dále rozsudky
Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2023, sp. zn. 27 Cdo 1308/2022, či ze dne 22. 7. 2024, sp. zn. 27 Cdo 1648/2024, a v nich citovanou judikaturu.
[7] Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že žalobce sice není možné nutit, aby žalobu podal též proti společnosti, avšak učinil-li tak, nelze jeho jednání považovat za procesní obstrukci, neboť již s ohledem na skutečnost, že v obchodním rejstříku je jako jediná jednatelka společnosti zapsaná právě žalovaná 1), s níž vede spor o to, kdo z nich je (jediným) společníkem společnosti, nelze vyloučit, že by společnost případný vyhovující rozsudek směřující pouze proti žalované 1) odmítla respektovat.
[8] Za této situace není dovolání přípustné pro řešení další dovolatelkou formulované otázky, „zda je potřeba při samotném uplatnění námitky místní nepříslušnosti nutné dokládat tvrzení předkladatele námitky stran faktického bydliště, které je odlišné od místa jeho trvalého bydliště a kterými je podložena uplatněná námitka místní nepříslušnosti“, neboť vyřešení této
otázky se nemůže projevit v poměrech dovolatelky založených napadeným rozhodnutím (k tomu srovnej obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4934/2014, usnesení ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4562/2014, či usnesení ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[9] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 11. 2024
JUDr. Marek Doležal předseda senátu