27 Cdo 1308/2022-298
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobců
a) M. P., a b) L. L., obou zastoupených Mgr. Adélou Bučkovou, advokátkou, se
sídlem v Praze 3, Olgy Havlové 2917/38, PSČ 130 00, proti žalované I. P.,
zastoupené JUDr. Ivanou Kožíškovou, advokátkou, se sídlem v Praze 6, Buzulucká
678/6, PSČ 160 00, o určení členství v bytovém družstvu, vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 112/2017, o dovolání původního žalobce proti
rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2021, č. j. 6 Cmo 326/2020-195,
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2021, č. j. 6 Cmo 326/2020-195,
se ve druhém a třetím výroku ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu
soudu k dalšímu řízení.
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 16. 5. 2017 se L. P. (dále též
jen „původní žalobce“) domáhal určení, že je členem Bytového družstva Krčská
61, družstva (dále jen „bytové družstvo“), a nájemcem bytu číslo XY v budově č.
p. XY na pozemku parc. č. XY, k. ú. XY, na adrese XY.
[2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 7. 2020, č. j. 79 Cm
112/2017-151, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení
(výrok II.), uzavíraje, že původnímu žalobci sice svědčí naléhavý právní zájem
na požadovaném určení [§ 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“)], nicméně smlouva ze dne 6. 12. 2000 (jíž převedl
družstevní podíl v bytovém družstvu na svého bratra) není neplatná ani pro
nedostatek náležitostí, ani pro nedostatek vůle původního žalobce.
[3] Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem k odvolání
původního žalobce nevyhověl návrhu na vstup bytového družstva do řízení (první
výrok), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (druhý výrok) a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
[4] Odvolací soud oproti soudu prvního stupně dovodil, že původnímu
žalobci nesvědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť bytové
družstvo není účastníkem řízení a rozhodnutí přijaté v projednávané věci jej
neváže (§ 159a odst. 1 a 3 o. s. ř.). Ani případný úspěch původního žalobce
„neskýtá (…) záruku, že (…) bytové družstvo [jej] nově zapíše do seznamu členů
družstva na místo žalované“. Neeviduje-li bytové družstvo původního žalobce
jako člena, „stěží by se mohl“ podle odvolacího soudu původní „žalobce na
základě výsledků tohoto řízení (…) domáhat práv náležejících pouze členovi
družstva, včetně práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu“.
[5] „Nad rámec uvedeného“ odvolací soud přisvědčil názoru soudu prvního
stupně, podle něhož smlouva o převodu družstevního podílu ze dne 6. 12. 2000
není neplatná ani pro nedostatek náležitostí (když tyto byly sjednány částečně
písemně, částečně ústně), ani pro nedostatek vůle původního žalobce družstevní
podíl převést.
II. Dovolání a vyjádření k němu
[6] Proti rozsudku odvolacího soudu podal původní žalobce dovolání,
jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí
závisí – mimo jiné – na vyřešení otázky naléhavého právního zájmu na
požadovaném určení, již odvolací soud posoudil v rozporu s (dovolatelem
citovanou) ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Jakkoliv dovolatel ohlašuje,
že rozsudek odvolacího soudu napadá „v celém jeho rozsahu“, je z obsahu
dovolání zřejmé, že směřuje toliko proti druhému výroku napadeného rozhodnutí. [7] Dovolatel zdůrazňuje, že svůj naléhavý právní zájem na požadovaném
určení nedovozuje primárně ze vztahu k bytovému družstvu, ale z potřeby
vytvoření pevného právního základu pro sebe i pro žalovanou. Dokud není
vyřešeno, kdo je vlastníkem družstevního podílu, vznikají na obou stranách
pochybnosti o tom, kdo je oprávněn vykonávat práva a plnit povinnosti spojené s
družstevním podílem. Mezi stranami vznikají (již dlouhodobě) další spory, v
nichž je prejudiciální otázkou právě vlastnictví družstevního podílu. [8] Dovolatel dále předestírá Nejvyššímu soudu otázku výkladu a aplikace
§ 118a odst. 2 o. s. ř. a otázku náležitostí smlouvy o převodu družstevního
podílu (jež podle jeho názoru odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou
judikaturou Nejvyššího soudu), a otázku „povinnosti odvolacího soudu zrušit
rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud je dané rozhodnutí stiženo vadou
spočívající v chybějícím poučení účastníka řízení v důsledku nesprávného
právního názoru soudu prvního stupně za předpokladu, že tuto vadu nelze zhojit
v odvolacím řízení“ (jež dosud nebyla dle dovolatele v rozhodovací praxi
Nejvyššího soudu zodpovězena). [9] Žalovaná ve vyjádření k dovolání argumentuje ve prospěch správnosti
napadeného rozhodnutí a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako
nepřípustné, případně zamítl jako nedůvodné. III. Právní nástupnictví
[10] Vzhledem k tomu, že dovolatel v průběhu dovolacího řízení (dne XY)
zemřel, rozhodl Nejvyšší soud (usnesením ze dne 13. 9. 2023, č. j. 27 Cdo
1308/2022-294), že v řízení bude pokračováno (na místě žalobce) s dědici
původního žalobce (§ 243b, § 107 odst. 1 a 2 o. s. ř.). IV. Přípustnost dovolání
[11] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku
podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností. [12] Zamítá-li soud určovací žalobu pro nedostatek naléhavého právního
zájmu na požadovaném určení, je vyloučeno, aby se zabýval věcí samou, tedy aby
posuzoval, zda tu tvrzený právní vztah nebo právo vskutku je či není (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, ze
dne 2. 12. 2003, sp. zn. 30 Cdo 1381/2002, či ze dne 15. 4. 2010, sp. zn. 30
Cdo 4878/2008, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 21
Cdo 1627/2009). Pokud přesto v takové situaci přezkoumá žalobu po věcné
stránce, jsou jeho závěry (posouzení, zda tu tvrzený právní vztah nebo právo
vskutku je či není) právně nevýznamné (srov. např. dovolatelem přiléhavě
citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo
1772/2000).
[13] Vzhledem k řečenému nečiní dovolání přípustným otázka platnosti
smlouvy o převodu družstevního podílu. [14] Dovolání je však přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky
naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, již odvolací soud posoudil v
rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. V. Důvodnost dovolání
[15] Podle § 80 o. s. ř. se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či
není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. [16] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k výkladu § 80 o. s. ř. se
(mimo jiné) podává, že:
1) Je nutné rozlišovat mezi věcnou legitimací účastníků řízení o určení,
zda tu právní vztah nebo právo je či není, a naléhavým právním zájmem na
požadovaném určení. Věcnou legitimaci k určení, zda tu právní vztah nebo právo
je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení
jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení pak vyjadřuje způsob právní
ochrany, které se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o
určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k
požadovanému určení pasivně věcně legitimován. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo
3469/2009, a judikaturu v něm citovanou. 2) Určovací žaloba podle § 80 o. s. ř. je preventivního charakteru a má
místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či
nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak
v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky
vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím
lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení
budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s
podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že
je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém
určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě o určení jako takové,
ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá. 3) Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či
není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce
nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým, nemá-li
žalobce k dispozici jiný právní prostředek, jehož pomocí by mohl své právo
hájit účinněji. Prostřednictvím určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají
význam jen pro jiné již probíhající řízení (v němž je lze řešit jako předběžné
otázky) nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení; určovací žaloba
je nepřípustná tam, kde neslouží potřebám praktického života, ale jen ke
zbytečnému rozmnožování sporů. 4) Otázku existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení soud
posuzuje vždy ve vztahu ke konkrétním skutkovým okolnostem vylíčeným žalobcem. Srov. např. výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3469/2009 či
rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, ze dne
25. 10. 1999, sp. zn.
2 Cdon 1628/96, ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo
3469/2009, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1734/2013, ze dne 30. 11. 2016,
sp. zn. 29 Cdo 2792/2015, či ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 837/2021, anebo
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5581/2016, ze dne
24. 4. 2018, sp. zn. 27 Cdo 223/2018, či ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo
3306/2019. 5) I v případě, že lze žalovat o splnění povinnosti, je naléhavý právní
zájem na určení ve smyslu § 80 o. s. ř. dán, jestliže je rozhodnutí o určovací
žalobě způsobilé vytvořit pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu a
svými důsledky předejít případným dalším žalobám na plnění, anebo jestliže
případná žaloba o splnění povinnosti nevystihuje (nemůže vystihnout) celý obsah
a dosah sporného právního vztahu nebo práva, a naopak určovací žaloba je k tomu
způsobilejší než jiné procesní prostředky. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3050/2020. [17] V režimu právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 bylo řízení o určení
členství v bytovém družstvu řízením podle § 9 odst. 3 písm. g) a § 200e odst. 1
o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2013), v němž se účastenství řídilo
ustanovením § 94 odst. 1 větou první o. s. ř., v témže znění (§ 200e odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013). [18] S ohledem na povahu řízení a vymezení okruhu účastníků řízení pak
platilo, že návrh na určení, že navrhovatel je členem bytového družstva a
nájemcem družstevního bytu, musel směřovat proti všem subjektům, jejichž práva
mohou být tímto určením dotčena a které mu toto právo upírají. Tedy jak vůči
tomu, kdo jako člen bytového družstva a nájemce družstevní byt užívá, tak proti
bytovému družstvu (jež s navrhovatelem jako s členem družstva a nájemcem
družstevního bytu nejedná). Nebylo-li družstvo od počátku účastníkem řízení,
bylo úkolem soudu jej přibrat do řízení postupem podle § 94 odst. 3 o. s. ř.,
ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
15. 2. 2012, sp. zn. 29 Cdo 4786/2010). [19] S účinností od 1. 1. 2014 je řízení o určení členství v bytovém
družstvu řízením sporným [§ 9 odst. 2 písm. e) o. s. ř.], jehož účastníky jsou
žalobce a žalovaný (§ 90 o. s. ř.). Je přitom zcela v dispozici žalobce, koho
jako žalovaného označí (proti komu žalobu podá). Předpokladem úspěšnosti žaloby
pak je – mimo jiné – i pasivní věcná legitimace žalovaného. [20] Převede-li jedna osoba druhé svůj družstevní podíl a vznikne-li
následně mezi stranami této smlouvy spor o její platnost, jsou strany smlouvy,
jakožto účastníci právního vztahu, o který v řízení jde, věcně legitimovány v
řízení o určení členství v bytovém družstvu. [21] Jestliže původní žalobce uzavřel se svým bratrem smlouvu o převodu
družstevního podílu, svědčí původnímu žalobci (a tudíž i jeho právním
nástupcům) aktivní věcná legitimace v řízení o určení, že je členem bytového
družstva.
Žalovaná (právní nástupkyně bratra původního žalobce, jenž byl dle
smlouvy nabyvatelem družstevního podílu), jež tvrdí, že je členkou bytového
družstva a vlastnicí sporného družstevního podílu, je pak pasivně věcně
legitimována. [22] Upírá-li žalovaná původnímu žalobci (jeho právním nástupcům)
postavení člena bytového družstva, majíc za to, že sporný družstevní podíl
řádně nabyla a členkou bytového družstva je (místo původního žalobce) ona, nemá
původní žalobce (jeho právní nástupci) k dispozici jiný (účinnější) právní
nástroj, jehož pomocí by mohl své (tvrzené) právo ochránit, než žalobu o určení
členství v bytovém družstvu (popř. o určení, že je vlastníkem sporného
družstevního podílu). Právě prostřednictvím určovací žaloby tu lze dosáhnout
úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů
účastníků (srov. výše). [23] Jinými slovy, původnímu žalobci (jeho právním nástupcům) svědčí jak
aktivní věcná legitimace, tak i naléhavý právní zájem na požadovaném určení. A
žalované svědčí pasivní věcná legitimace. [24] Na uvedeném závěru ničeho nemění ani odvolacím soudem zdůrazňovaná
skutečnost, že otázka určení členství v bytovém družstvu zasahuje (taktéž) do
právních poměrů dotčeného bytového družstva. Tedy, že zde je osoba, jež by
mohla být dalším žalovaným (s postavením samostatného společníka ve smyslu § 91
odst. 1 o. s. ř.). [25] Jakkoliv lze souhlasit s tím, že se v řízení řešená otázka
(členství v bytovém družstvu) dotýká i právních poměrů dotčeného bytového
družstva (proto bylo bytové družstvo dle § 94 odst. 1 věty první o. s. ř., ve
znění účinném do 31. 12. 2013, vždy účastníkem takového řízení), není žádného
důvodu nutit žalobce (prostřednictvím směšování otázek pasivní věcné legitimace
a naléhavého právního zájmu) k tomu, aby žalobu (vždy, bezpodmínečně) směřoval
i proti bytovému družstvu. Typicky v situaci, kdy je bytové družstvo připraveno
respektovat rozhodnutí ve sporu mezi stranami smlouvy o převodu družstevního
podílu (bez ohledu na to, že je takové rozhodnutí nezavazuje), není popsaný
postup (vtažení bytového družstva do řízení jako druhého žalovaného) pro
dosažení cíle sledovaného žalobcem nutný. [26] Jelikož řešení otázky naléhavého právního zájmu odvolacím soudem
není správné, Nejvyšší soud podle § 243e odst. 1 o. s. ř., aniž se (pro
nadbytečnost) zabýval dalšími otázkami procesního práva, otevřenými v dovolání,
napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve druhém výroku (včetně závislého výroku
o nákladech řízení) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu v tomto rozsahu k
dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.). [27] Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g
odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., § 226 odst. 1 o. s. ř.). [28] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně
řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.