27 Cdo 2624/2025-1919
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Doležalem v právní věci žalobců a) M. B., b) Z. B., a c) I. B., všech zastoupených JUDr. Petrem Cembisem, advokátem, se sídlem v Brně, Ponávka 185/2, PSČ 602 00, proti žalovanému VESLAŘSKÉMU KLUBU MORÁVIA UH z. s., se sídlem v Uherském Hradišti, Tyršovo náměstí 440, PSČ 686 01, identifikační číslo osoby 16361016, zastoupenému JUDr. Zdeňkem Sochorcem, advokátem, se sídlem v Popovicích 9, PSČ 686 04, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady spolku, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 6 C 28/2012, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 15. 5. 2025, č. j. 58 Co 247/2021-1894, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
[1] Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 21. 7. 2021, č. j. 6 C 28/2012-1488, „určil“, že usnesení žalovaného přijatá na valné hromadě konané dne 4. 2. 2012, kterými
- bylo odvoláno předsednictvo ve složení: L. B. – předseda, Z. B. – místopředseda, Z. B. – ekonom, M. B., Milan Šurý a I. B., - bylo zvoleno nové předsednictvo ve složení: K. R. – předseda a členové M. B., Josef Trubačík st., Ing. Mgr. Josef Trubačík ml. a Milan Šurý, - byli odvoláni stávající revizoři účtů, a to Milan Šurý a Z. B., - byli zvoleni noví členové revizní komise, a to A. K. a J. H., - bylo rozhodnuto o provedení auditu nezávislým auditorem, - bylo rozhodnuto o zajištění ostrahy nemovitostí spolku, - bylo schváleno, které osoby mají povolen vstup do prostor spolku, - bylo přijato opatření k zajištění majetku spolku: odevzdání klíčů, předložení všech dokladů stávajícím předsednictvem, změna podpisových vzorů na bankovním účtu,
- bylo rozhodnuto o přiznání hlasovacího práva členům spolku účastným na valné hromadě: J. H., K. K., K. R., P. S., J. S., M. Š., J. T., Josefu Trubačíkovi st., Ing. Mgr. Josefu Trubačíkovi ml. a V. T., - bylo rozhodnuto o oslovení veřejnosti a zpřístupnění areálu,
jsou v rozporu se zákonem a stanovami (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení státu (výrok III.).
[2] Jde přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když první vyhovující rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 24. 8. 2018, č. j. 6 C 28/2012-1133, k odvolání žalovaného Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 18. 12. 2019, č. j. 58 Co 450/2018-1215, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Druhé rozhodnutí soudu prvního stupně (č. l. 1488 spisu) k odvolání žalovaného Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 2. 3.
2023, č. j. 58 Co 247/2021-1817, změnil tak, že žalobu zamítl (první výrok), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů mezi účastníky (druhý výrok) a o náhradě nákladů řízení státu (třetí výrok). Nejvyšší soud k dovolání žalobců rozsudkem ze dne 16. 10. 2024, č. j. 27 Cdo 3381/2023-1866, zrušil rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu mezi žalobci a) až c) a žalovaným spolkem v prvním výroku v bodě, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby o určení rozporu usnesení valné hromady spolku ze dne 4.
2. 2012, kterým byli žalobci a) až c) odvoláni z předsednictva spolku, se zákonem a stanovami spolku, a ve druhém a třetím výroku, a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení; ve zbývajícím rozsahu dovolání odmítl.
[3] Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně následně v záhlaví označeným rozsudkem změnil (druhé) rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. v části, „v níž bylo určeno, že usnesení žalovaného přijaté na valné hromadě konané dne 4. 2. 2012 o odvolání části členů předsednictva: Z. B. – místopředseda, Z. B. – ekonom, M. B., I. B., je v rozporu se zákonem a stanovami“, tak, že toto usnesení je pro rozpor se stanovami neplatné (první výrok), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů mezi účastníky (druhý výrok) a o náhradě nákladů řízení státu (třetí a čtvrtý výrok).
[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci společné dovolání. [5] Nejvyšší soud jejich dovolání podle § 243c odst. 3 věty první ve spojení s § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako dovolání podané neoprávněnými osobami. [6] Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází – ve smyslu § 243c odst. 3, § 240 odst. 1 a § 218 písm. b) o. s. ř. – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání. Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003, důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 327/2004, uveřejněného pod číslem 45/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1659/2017, a rozhodnutí v nich citovaná). [7] V projednávané věci odvolací soud prvním výrokem napadeného rozhodnutí, jímž změnil část výroku I. rozhodnutí soudu prvního stupně, žalobě v dotčeném rozsahu vyhověl, neboť vyslovil neplatnost usnesení valné hromady konané dne 4. 2. 2012 o odvolání dovolatelů z předsednictva spolku. Je zcela nerozhodné, z jakého důvodu odvolací soud shledal usnesení valné hromady spolku neplatným, zda pro rozpor se zákonem, či se stanovami, anebo z obou důvodů, neboť právní následky výroku o neplatnosti takového usnesení jsou ve všech těchto případech totožné. [8] Uvedeným rozhodnutím odvolacího soudu tudíž nebyla dovolatelům způsobena žádná újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2227/2015, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5802/2016, či ze dne 22. 7. 2019, sp. zn. 27 Cdo 94/2019). [9] Podali-li dovolatelé dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jehož dovoláním výslovně napadený první výrok vyzněl pro ně příznivě, pak dovolání není subjektivně přípustné. [10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 11. 2025
JUDr. Marek Doležal předseda senátu