ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobců a) M. B., b) Z. B., c) I. B., d) J. Š., a e) V. K., všech zastoupených JUDr. Petrem Cembisem, advokátem, se sídlem v Brně, Ponávka 185/2, PSČ 602 00, proti žalovanému VESLAŘSKÉMU KLUBU MORÁVIA UH z. s., se sídlem v Uherském Hradišti, Tyršovo náměstí 440, PSČ 686 01, identifikační číslo osoby 16361016, zastoupenému JUDr. Zdeňkem Sochorcem, advokátem, se sídlem v Popovicích 9, PSČ 686 04, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady spolku, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 6 C 28/2012, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 2. 3. 2023, č. j. 58 Co 247/2021-1817, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 2. 3. 2023, č. j. 58 Co 247/2021-1817, se ve vztahu mezi žalobci a) až c) a žalovaným v prvním výroku v bodě, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby o určení rozporu usnesení valné hromady žalovaného ze dne 4. 2. 2012, kterým byli žalobci a) až c) odvoláni z předsednictva žalovaného, se zákonem a stanovami žalovaného, a ve druhém a třetím výroku ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání žalobců a) až c) odmítají. III. Dovolání žalobců d) a e) se odmítají. IV. Ve vztahu mezi žalobci d) a e) a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
[1] Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 21. 7. 2021, č. j. 6 C 28/2012-1488, určil, že usnesení žalovaného (dále též jen „spolek“) přijatá na valné hromadě konané dne 4. 2. 2012, kterými - bylo odvoláno předsednictvo ve složení: L. B. – předseda, Z. B. – místopředseda, Z. B. – ekonom, M. B., Milan Šurý a I. B, - bylo zvoleno nové předsednictvo ve složení: K. R. – předseda a členové M. B., Josef Trubačík st., Ing. Mgr. Josef Trubačík ml. a Milan Šurý, - byli odvoláni stávající revizoři účtů, a to Milan Šurý a Z. B., - byli zvoleni noví členové revizní komise, a to A. K. a J. H., - bylo rozhodnuto o provedení auditu nezávislým auditorem, - bylo rozhodnuto o zajištění ostrahy nemovitostí spolku, - bylo schváleno, které osoby mají povolen vstup do prostor spolku, - bylo přijato opatření k zajištění majetku spolku: odevzdání klíčů, předložení všech dokladů stávajícím předsednictvem, změna podpisových vzorů na bankovním účtu,
- bylo rozhodnuto o přiznání hlasovacího práva členům spolku účastným na valné hromadě: J. H., K. K., K. R., P. S., J. S., M. Š., J. T., Josefu Trubačíkovi st., Ing. Mgr. Josefu Trubačíkovi ml. a V. T., - bylo rozhodnuto o oslovení veřejnosti a zpřístupnění areálu (dále též jen „napadená usnesení“), jsou v rozporu se zákonem a stanovami
(výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení státu (výrok III.).
[2] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1) Žalovaný spolek byl ke dni 4. 2. 2012 občanským sdružením. 2) Vzhledem ke zjištěné neplatnosti předchozích valných hromad konaných v letech 2010 a 2011, neměl spolek žádného řádně zvoleného předsedu, který by byl oprávněn svolat valnou hromadu. 3) Spolek nevedl žádnou věrohodnou evidenci členství a nevydával ani členské průkazky, do nichž by pravidelně a aktuálně vlepoval členské známky. 4) V roce 1991 měl spolek 65 zakládajících členů. 5) Podle informací Českého veslařského svazu, který zajišťuje fungování jednotlivých klubů a u něhož mají jednotlivé kluby povinnost registrovat své členy za každé roční období, měl spolek v období od 1.
1. 2012 do 31. 12. 2012 celkem 90 členů. 6) Členy spolku se „v minulosti“ stali Milan Šurý, M. B., K. R., K. K., Ludvík Hruboš a Ing. Mgr. Josef Trubačík ml. 7) Dopisem ze dne 9. 1. 2012 celkem 18 členů spolku požádalo L. B. o svolání valné hromady na den 4. 2. 2012 ve 14:00 hod. do klubovny spolku v Uherském Hradišti, Tyršovo nám.
440. Dopis byl doručován na adresu L. B. 8) Dopisem ze dne 17. 1. 2012 M. B. požádal L. B. o svolání valné hromady na den 4. 2. 2012 ve 14:00 hod. do klubovny spolku v Uherském Hradišti, Tyršovo nám.
440. Dopis byl doručován na adresu spolku. 9) Milan Šurý vyhotovil dne 17. 1. 2012 pozvánku, v níž se prohlásil za člena předsednictva a svolal na den 4. 2. 2012 valnou hromadu. 10) Milan Šurý pozvánku neposlal všem členům spolku, neboť všechny členy ani neznal a spoléhal na komunikaci mezi členy navzájem. 11) Valná hromada konaná dne 4. 2. 2012 nejprve schválila program a následně přijala napadená usnesení. 12) Valné hromady se zúčastnilo celkem 22 osob. Žalobci se valné hromady nezúčastnili, ačkoli byli všichni členy spolku. 13) Podle čl. 4 A) bod 1. platných stanov z roku 1998 svolává valnou hromadu minimálně jedenkrát ročně předseda. Mimořádné zasedání valné hromady může být svoláno na základě písemné žádosti minimálně třetiny všech členů nebo předsednictva.
[3] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že žaloba byla podána včas a žalobci jako členové spolku jsou k jejímu podání aktivně věcně legitimováni.
[4] Dále uzavřel, že nejen žalobci, ale ani ostatní členové spolku nebyli řádně informováni o konání valné hromady. Tato skutečnost je tak závažným porušením stanov a ústavního požadavku rovnosti osob před zákonem, že to samo o sobě postačuje k závěru, že napadená usnesení přijatá na „nesprávně“ svolané valné hromadě jsou v rozporu se stanovami a zákonem.
[5] Za situace, která panovala ve spolku, soud nepovažoval za porušení stanov skutečnost, že valnou hromadu nesvolal předseda, který nebyl ke dni 4. 2. 2012 platně zvolen, ani že ke svolání nedošlo po písemné žádosti třetiny členů. Iniciativa skupiny osob kolem K. R. nebyla sama o sobě v rozporu s platnými stanovami, naopak byla „zcela legitimní“.
[6] Stanovy se podle soudu nijak nezabývají způsobem svolání valné hromady a informování členů o jejím konání.
I přes absenci této úpravy soud posoudil způsob svolání valné hromady na den 4. 2. 2012 jako „nedostatečný“, a tedy v rozporu s „principy fungování sdružování se ve spolcích“. Neurčují-li stanovy způsob svolání valné hromady, je třeba tak učinit způsobem v místě možným a obvyklým. Žalovaný podle soudu neprokázal a neunesl důkazní břemeno o tom, že všichni členové spolku včetně žalobců byli řádně předem vyrozuměni o konání valné hromady. Postupem při svolání valné hromady tak bylo porušeno základní právo člena být přítomen na valné hromadě a podílet se na tvorbě vůle spolku.
[7] Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně k odvolání žalobců a žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (první výrok), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů mezi účastníky (druhý výrok) a ve vztahu ke státu (třetí výrok).
[8] Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když první vyhovující rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 24. 8. 2018, č. j. 6 C 28/2012-1133, k odvolání žalovaného Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 18. 12. 2019, č. j. 58 Co 450/2018-1215, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[9] Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že žalobci nemají aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby podle § 15 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť již nejsou členy spolku. Případné vyhovění žalobě nemůže vést ke změně v jejich právech a povinnostech a nemělo by žádný praktický dopad na fungování spolku. Žaloba není důvodná pro nedostatek kvalifikované (dostatečně intenzivní) újmy na jejich právech způsobené rozhodnutími přijatými na valné hromadě a vyhovění žalobě nemůže mít vliv na postavení žalobců ve spolku, v němž minimálně od června 2017 je řádně zvolený statutární orgán. Podle odvolacího soudu není žádoucí, aby soud zasahoval do „vnitrospolkového rozhodování“.
[10] Odvolací soud, odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, dále uvedl, že pro projednání žaloby musí být v dostatečné intenzitě naplněna kritéria, za něž považuje protiprávnost v podobě rozporu se zákonem nebo interními normami, společenský zájem na projednání věci, vyčerpání (interních) smírčích instrumentů a tvrzená újma (materiální či osobnostní) potenciálně utrpěná žalobcem.
[11] Žalobcům a) až c) nemohla vzniknout újma na osobnostních právech tím, že byli odvolání ze svých funkcí, neboť ke dni 4. 2. 2012 nebyl žádný z nich legitimně zvoleným členem předsednictva. Rozhodnutí přijaté na valné hromadě spolku konané dne 3. 4. 2010, kterým byli zvoleni do svých funkcí, totiž podle odvolacího soudu nebylo „souladné se stanovami a zákonem“, neboť o konání této valné hromady nebyli informování zakládající členové spolku, kteří se jí proto ani neúčastnili. Nadto byli žalobci a) až c) odvolání z důvodu „skončení mandátu ke dni 23. 9. 2008“, nikoli pro způsob výkonu funkce nebo zneužití svého postavení ve spolku.
[12] Odvolací soud souhlasil s námitkou žalobců a) až c), že předchozí rozhodnutí valných hromad v zásadě nelze přezkoumávat v tomto řízení ani jako otázku předběžnou, nicméně dovolávají-li se žalobci a) až c) „této zásady“, jde podle odvolacího soudu o zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany. „Skupina kolem rodiny B.“ uskutečnila valné hromady v letech 2010 a 2011 „záměrně v utajení“ tak, aby se o jejich konání dozvěděl pouze předem určený úzký okruh členů a aby znemožnili oprávněným osobám podat žalobu podle § 15 zákona o sdružování občanů. Žalobci tak jednali zcela svévolně a porušovali sdružovací práva zájemců o veslařský sport a činnost spolku.
[13] K námitce žalobců, že jsou jim v prostorách spolku neoprávněně zadržovány movité věci, odvolací soud uvedl, že se mohou domáhat jejich vydání bez ohledu na výsledek tohoto řízení.
[14] Tvrzená nemajetková újma vzniklá žalobcům šířením „pomluv“ o tom, že zneužívali svého postavení ve spolku ve svůj majetkový prospěch a poškozovali zájmy spolku, není podle odvolacího soudu závislá na výsledku tohoto řízení. „Pomluvy“ nemají podklad v napadených usneseních, ale v tom, jak se žalobci v rámci svého působení ve spolku v minulosti chovali.
[15] Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíce za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny.
[16] Jde o otázky: 1) Zda je k podání žaloby podle § 15 zákona o sdružování občanů aktivně věcně legitimován pouze člen občanského sdružení a zda je žalobci zachována aktivní věcná legitimace i v průběhu soudního sporu, v jehož průběhu členství pozbyl. 2) Je-li projednání žaloby podle § 15 zákona o sdružování občanů podmíněno existencí společenského zájmu, co se považuje v takovém řízení za společenský zájem a zda je tímto zájmem takové rozhodování vrcholných orgánů občanského sdružení, které je realizováno po řádném svolání vrcholného orgánu a je učiněno za přítomnosti dostatečného počtu členů.
3) Zda je rozhodnutí vrcholného orgánu občanského sdružení nicotné, nebyli-li o konání jeho zasedání informováni řádně a včas všichni členové občanského sdružení a současně nebyl-li takový orgán usnášeníschopný, a zda k nicotnosti musí soud přihlédnout z úřední povinnosti. 4) Zda dochází na straně člena, který se nemohl zúčastnit jednání vrcholného orgánu občanského sdružení, ke vzniku újmy na jeho právech a co se pro účely řízení rozumí újmou na právech, která zakládá aktivní věcnou legitimaci žalobce.
Zda dochází k zániku této újmy plynutím času, zejména je-li způsobeno značnou délkou soudního řízení. 5) Zda je v souladu s právem na spravedlivý proces a zásadou rovnosti zabraní, jestliže žalovaný je o potřebě doplnit tvrzení a důkazní návrhy informován odvolacím soudem písemně před jednáním odvolacího soudu a je mu k tomu poskytnuta lhůta, zatímco žalobce je k doplnění tvrzení a důkazních návrhů vyzván podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. až při jednání odvolacího soudu a není mu lhůta poskytnuta.
6) Zda neprovede-li soud navrhované důkazy k prokázání rozhodné skutečnosti, je jeho povinností o tom rozhodnout a odůvodnit, z jakého důvodu již tyto důkazy provádět nebude. 7) Zda může odvolací soud rozhodnout, že rozhodnutí vrcholného orgánu občanského sdružení je nicotné, neboť bylo učiněno bez vědomí a účasti všech členů, aniž by provedl všechny relevantní důkazy k prokázání tvrzení, že nebyli informování všichni členové sdružení.
[17] Dovolatelé, odkazujíce na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 28 Cdo 1018/2005, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 28 Cdo 2750/2005, namítají, že jsou ve sporu aktivně věcně legitimováni bez ohledu na to, zda v době vyhlášení rozsudku byli či nebyli členy spolku.
[18] Odvolací soud podle dovolatelů „neakceptuje již před jednáním odvolacího soudu tvrzenou a prokázanou újmu“ spočívající v tom, že jim nebylo umožněno účastnit se valné hromady, vyjádřit se k odvolání z funkcí, být zvolen do funkcí a volit jiné osoby do funkcí.
Takovou újmu by měl a mohl zhojit výrok o tom, že napadená usnesení nejsou po právu.
[19] Nepovažují za správný ani závěr odvolacího soudu, podle něhož není dán společenský zájem na projednání žaloby.
[20] Dovolatelé namítají, že napadená usnesení jsou nicotná, neboť valná hromada nebyla svolána řádně, o jejím konání nebyli informováni všichni členové spolku. Odvolací soud k nicotnosti v rozporu s dovolateli citovanou judikaturou Nejvyššího soudu nepřihlédl.
[21] Odvolací soud podle dovolatelů neprovedl „veškeré důkazy“, které navrhovali k prokázání tvrzení, že valné hromady spolku konané v letech 2010 a 2011 proběhly v souladu se zákonem a stanovami spolku, ani o nich „procesně nerozhodl, tedy nezamítl návrh dovolatelů na provedení těchto důkazů dříve, než ukončil proces dokazování“. S důkazními návrhy dovolatelů se odvolací soud nevypořádal ani v odůvodnění svého rozsudku.
[22] Dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají, že jim neposkytl dostatečnou lhůtu k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ohledně existence společenského zájmu na projednání věci a újmy na jejich společnických právech vzniklé v důsledku neumožnění účasti na zasedání valné hromady, čímž zasáhl do jejich práva na spravedlivý proces.
[23] Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[24] Nejvyšší soud předesílá, že v poměrech projednávané věci bylo řízení zahájeno žalobou, jejímž prostřednictvím se dovolatelé (bývalí členové občanského sdružení) domáhají určení rozporu napadených usnesení se stanovami a zákonem ve smyslu § 15 zákona o sdružování občanů, avšak soudy rozhodovaly již za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“). Na popsanou situaci dopadá přechodné ustanovení § 3047 o. z., podle něhož soud i v řízení započatém před 1. 1. 2014 rozhodne podle nově účinné právní úpravy (srovnej zejm. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4916/2015, uveřejněný pod číslem 59/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5249/2018, a judikaturu v nich citovanou).
[25] Dovolání není přípustné pro posouzení otázky nicotnosti napadených usnesení spočívající podle dovolatelů v tom, že o konání valné hromady nebyli informováni všichni členové spolku a že valná hromada nebyla usnášeníschopná, k nimž má soud přihlédnout z úřední povinnosti. Vadné svolání valné hromady je důvodem pro (případné) vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (přijatých na vadně svolaném zasedání), nikoliv pro závěr o tom, že se na takto přijatá usnesení valné hromady hledí, jako by nebyla přijata (srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1407/2019, a v něm citované judikatury, které se obdobně uplatní i v poměrech spolku). Případný nedostatek usnášeníschopnosti valné hromady či nedostatečný počet hlasů odevzdaných pro přijetí usnesení valné hromady je zásadně důvodem neplatnosti (a nikoliv nicotnosti) usnesení valné hromady (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 445/2018, a pro poměry spolku např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2027/2019, a ze dne 20. 1. 2022, sp. zn. 27 Cdo 3024/2020).
[26] Dovolání je však přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení dovolateli otevřené otázky aktivní věcné legitimace, při jejímž řešení se odvolací soud částečně odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
[27] Podle § 258 o. z. každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku.
[28] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že: 1) Ustanovení § 258 o. z. upravuje podmínky, za nichž může být rozhodnutí orgánu spolku přezkoumáno soudem. Právo obrátit se na soud přitom omezuje jak z hlediska osobního, tak i z hlediska věcného a časového. Uplatnit je může toliko člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany (osobní omezení), pouze tehdy, je-li rozhodnutí orgánu spolku v rozporu se zákonem nebo se stanovami (omezení věcné), a pouze do uplynutí prekluzivní lhůty uvedené v § 259 o.
z. (omezení časové). 2) Z ústavního principu spolkové autonomie (viz čl. 20 Listiny základních práv a svobod) vyplývá (mimo jiné) i princip minimalizace soudních zásahů do vnitřních poměrů spolku. 3) Principy spolkové autonomie a minimalizace soudních zásahů do vnitřních poměrů spolku je proto nutné též poměřovat pravidlo upravující okruh osob oprávněných k podání návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku. Navrhovatel, kterým může být pouze osoba v zákoně uvedená, je zásadně povinen tvrdit a prokázat rozhodné skutečnosti, na nichž svou aktivní věcnou legitimaci zakládá.
4) Návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku podle § 258 o. z. může (bez dalších podmínek) podat člen spolku. 5) Kromě člena spolku je oprávněn podat návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku i ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany. 6) Obsah pojmu „zájem hodný právní ochrany“ zákon blíže nevymezuje. Je nepochybné, že při doslovném (jazykovém) výkladu lze pod tímto pojmem nalézt širší skupinu zájmů než těch, jež spadají pod pojem „právní zájem“. 7) Pro naplnění pojmu „zájem hodný právní ochrany“ není obecně vyloučeno, že kromě právního zájmu může jít i o pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem, jenž bude nutné právem chránit.
Vždy však bude záležet na výkladu příslušného zákonného ustanovení, jež tohoto pojmu používá, a na poměrech konkrétní věci. 8) S ohledem na principy spolkové autonomie a minimalizace soudních zásahů do vnitřních poměrů spolku je nutné především dovodit, že smyslem (účelem) přiznání oprávnění někomu jinému, než členu spolku domáhat se vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku je ochrana takového jeho zájmu, jenž převáží právo spolku (jeho orgánů) spravovat si své vnitřní záležitosti nezávisle na třetích osobách.
9) Není proto pochyb o tom, že právo domáhat se vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku bude mít zejména nositel právního zájmu, tj.
ten, komu takové rozhodnutí ukládá povinnost, odebírá právo, popř. jinak mění jeho právní postavení, a to bez ohledu na to, zda orgán spolku měl působnost v této záležitosti vůbec rozhodnout. 10) Výjimečně lze též připustit ochranu jiného než právního zájmu někoho jiného než člena spolku, bude-li zásah do tohoto zájmu natolik intenzivní, že se poskytnutí takové ochrany bude jevit jako zjevně spravedlivé. 11) Za zájem hodný právní ochrany ve smyslu § 258 o. z. naopak nelze bez dalšího považovat např. pouze obecně vymezený společenský (veřejný) zájem na tom, aby rozhodnutí orgánu spolku bylo v souladu se zákonem (stanovami).
12) Navrhovatel musí být členem spolku, resp. musí mít zájem hodný právní ochrany na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, nikoliv (pouze) v době zahájení řízení, nýbrž především v době vyhlášení rozhodnutí soudu ve věci samé (ať už jde o rozhodnutí soudu prvního stupně nebo soudu odvolacího; viz § 211 o. s. ř.). Ztratí-li v průběhu řízení tuto vlastnost, přestává být osobou aktivně věcně legitimovanou, což se projeví v rozhodnutí o zamítnutí podaného návrhu. Zanikne-li navrhovateli v průběhu řízení členství ve spolku, může být i přes tuto skutečnost s návrhem úspěšný, prokáže-li, že má na vyslovení neplatnosti napadeného rozhodnutí orgánu spolku zájem hodný právní ochrany.
Srovnej zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 458/2019, ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2873/2020, či ze dne 27. 6. 2022, sp. zn. 27 Cdo 228/2022, a judikaturu v nich citovanou.
[29] Dovolatelům podle odvolacího soudu v průběhu soudního řízení zaniklo členství ve spolku (od června 2017 již nejsou členy spolku). Tento závěr dovolatelé v dovolání nenapadají (neformulují žádnou otázku hmotného práva, která by jej zpochybnila), a tudíž jej k dovolacímu přezkumu neotevírají. Zánikem členství ve spolku dovolatelé ztratili postavení zakládající (bez dalšího) jejich aktivní věcnou legitimaci. Ta by jim zůstala zachována toliko v případě, že by měli na požadovaném určení rozporu napadených usnesení se stanovami nebo zákonem zájem hodný právní ochrany.
[30] Dovolateli deklarovaný zájem spočívající v zadržování jejich movitých věcí či v „popření veřejností šířených informací (pomluv) o tom, že dovolatelé zneužívali svého postavení ve spolku ve svůj majetkový prospěch“ zjevně není zájmem hodným právní ochrany ve smyslu § 258 o. z., neboť k ochraně vlastnického práva dovolatelů a jejich osobnosti slouží jiné právní prostředky (např. žaloba na vydání věci či negatorní žaloba). Zájmem hodným právní ochrany není ve světle výše citovaných judikatorních závěrů ani v dovolání prezentovaný „společenský zájem“ na takovém „rozhodování vrcholných orgánů občanských sdružení (nyní spolků)“, jež je v souladu se stanovami, popř. se zákonem, a tedy „je realizováno s ohledem na principy demokratického a právního státu“.
[31] Jiný zájem hodný právní ochrany, vyjma zájmu zmíněného v odst.
[33], dovolatelé v řízení netvrdili a neučinili tak ani v dovolání. Přípustnost dovolání tudíž nemůže založit shora formulovaná otázka porušení práva dovolatelů na spravedlivý proces.
Je tomu tak proto, že ani případná existence společenského zájmu na projednání věci nebo újmy na jejich společnických právech vzniklé v důsledku neumožnění účasti na zasedání valné hromady nemůže s ohledem na shora uvedené judikatorní závěry založit aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby.
[32] Z uvedeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobců d) a e) je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Nejvyšší soud proto dovolání těchto žalobců podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobci d) a e) a žalovaným spolkem nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
[33] Byli-li žalobci a) až c) jedním z napadených usnesení valné hromady odvoláni z předsednictva spolku, došlo ke změně jejich právního postavení a bylo nepochybně zasaženo do jejich zájmu hodného právní ochrany. Úvahy odvolacího soudu o tom, že k rozhodnutí valné hromady ze dne 3. 4. 2010, kterým byli zvoleni do předsednictva spolku, nelze přihlédnout, je ve zjevném rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu citovanou v odst.
[25]. Jinými slovy řečeno, nebylo-li rozhodnutí valné hromady spolku ze dne 3. 4. 2010 o volbě žalobců a) až c) do předsednictva spolku úspěšně napadeno jinými členy spolku (jimž nebylo umožněno se zasedání valné hromady zúčastnit) podle § 15 zákona o sdružování občanů, je nutné takové rozhodnutí považovat za souladné se zákonem a stanovami spolku. Závěr odvolacího soudu, podle něhož žalobci a) až c) nejsou aktivně věcně legitimováni k podání žaloby o určení, že rozhodnutí valné hromady ze dne 4. 2. 2012 o jejich odvolání z funkce člena předsednictva spolku je v rozporu se zákonem a stanovami, neboť nebyli do předsednictva spolku legitimně zvoleni, je tudíž nesprávný.
[34] Ve vztahu k ostatním napadeným usnesením však žalobci a) až c) nemají [stejně jako žalobci d) a e)] zájem hodný právní ochrany na vyslovení jejich neplatnosti. Nejvyšší soud proto jejich dovolání v tomto (zbývajícím) rozsahu podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
[35] Jelikož řešení dovoláním otevřené otázky aktivní věcné legitimace, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není zčásti správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se pro nadbytečnost zabýval dalšími námitkami uvedenými v dovolání, rozsudek odvolacího soudu v prvním výroku ve vztahu mezi žalobci a) až c) a žalovaným, jde-li o určení rozporu napadeného usnesení o odvolání žalobců a) až c) z předsednictva spolku se zákonem a stanovami, a v závislých částech druhého a třetího výroku zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1, odst. 2 věta první o. s. ř.).
[36] Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
[37] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci a) až c) a žalovaným, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst.