27 Cdo 2760/2023-164
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice - Ministerstvu vnitra ČR, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, PSČ 170 34, identifikační číslo osoby 00007064, o zaplacení 5.000.000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 147/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2023, č. j. 22 Co 101/2023-160, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. V podání ze dne 21. 3. 2023 žalobce uvedl, že podává „žalobu dle § 228 + 229 do všech rozhodnutí ve věci 10 C 147/2009“ a namítl podjatost Obvodního soudu pro Prahu 7 a Městského soudu v Praze.
2. Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 15. 5. 2023, č. j. 10 C 147/2009-153, odmítl podání ze dne 21. 3. 2023 (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
3. K odvolání žalobce Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež neobsahuje náležitosti vymezené v § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) [vymezení důvodu dovolání, vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ani dovolací návrh].
5. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
6. Podle § 241b odst. 2 věty první o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2 o. s. ř.
7. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
8. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat – s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení zastavuje, nebo usnesení, jímž se dovolání odmítá – rozhodnutí, jímž se řízení končí.
9. Nejvyššímu soudu je známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává množství většinou neodůvodněných procesních podání (včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce), jakož i opravných prostředků. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, a konkrétně ve vztahu k žalobci například usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016).
10. Dovolatel není v dovolacím řízení zastoupen advokátem nebo notářem a netvrdil ani nedoložil, že má právnické vzdělání. Ačkoli nebyl soudem prvního stupně vyzván, aby si pro podání dovolání zvolil zástupce a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání, Nejvyšší soud ustáleně dovozuje, že dovolatel si musí být vědom povinnosti být v dovolacím řízení zastoupen z jiných probíhajících řízení, v nichž byl mnohokrát bezúspěšně vyzýván k odstranění nedostatku povinného zastoupení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 624/2017, usnesení ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 464/2018, nebo ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 46/2021).
11. Tento procesní postup aproboval také Ústavní soud, který v usnesení ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ve vztahu k opakovanému poučování stěžovatelů zneužívajících svého práva na přístup k soudu, uzavřel, že „v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné“ (obdobně viz také usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. II. ÚS 355/20).
12. Jelikož dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, předseda senátu Nejvyššího soudu v souladu s § 243f odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil (§ 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř.).
13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 3. 2024
JUDr. Filip Cileček předseda senátu