27 Cdo 2831/2025-797
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně ELMO-PLAST a. s., se sídlem v Alojzově č. p. 171, PSČ 798 04, identifikační číslo osoby 28126548, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně Iva Martinka, obou zastoupených Mgr. Alenou Saydueva Knapovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Sukova 49/4, PSČ 602 00, proti žalovanému Petru Poppelovi, zastoupenému Mgr. Václavem Kacálkem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Na Ořechovce 580/4, PSČ 162 00, o určení obsahu smlouvy, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 38 Cm 107/2020, o dovolání žalobkyně a vedlejšího účastníka proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2025, č. j. 7 Cmo 355/2024-748, t a k t o:
I. Dovolání se odmítají. II. Žalobkyně a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně částku 59.423,10 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
1. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9. 8. 2024, č. j. 38 Cm 107/2020-696, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá určení obsahu budoucí smlouvy o převodu podílu žalovaného ve společnosti Plastika Pipes Trade, s. r. o., identifikační číslo osoby 63996219, na žalobkyni (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
2. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně a vedlejšího účastníka v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., změnil jej ve výroku II. (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobkyně a vedlejší účastník (společné) dovolání.
4. Dovolání vedlejšího účastníka proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 3 a § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jako podané osobou neoprávněnou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, uveřejněné pod číslem 3/2004 Sb. rozh. obč. či důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 644/2014, uveřejněného pod číslem 94/2014 Sb. rozh. obč., anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2022, sp. zn. 27 Cdo 419/2022).
5. Dovolání žalobkyně Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř., jako nepřípustné.
6. V části dovolání, v níž žalobkyně brojí proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání objektivně přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Nejvyšší soud pouze na okraj – s ohledem na námitky dovolatelky – odkazuje například na nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. I. ÚS 3281/22.
7. V části, ve které dovolatelka napadá závěr odvolacího soudu, podle něhož mezi žalobkyní a žalovaným nebyla uzavřena ústní smlouva o smlouvě budoucí o převodu podílu, není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že argumentace dovolatelky, podle níž se z důkazů provedených v řízení podává, že dovolatelka s žalovaným uzavřeli ústní smlouvu o smlouvě budoucí o převodu podílu, přípustnost dovolání nezakládá.
8. V projednávané věci soudy nižších stupňů na základě provedeného dokazování shodně konstatovaly, že dovolatelka s žalovaným spolu jednali o uzavření smlouvy o převodu části podílu, přičemž jednání byla nejprve odsunuta na pozdější termín, a posléze bylo od dalších jednání upuštěno, aniž by se účastníci dohodli na předmětu plnění, či lhůtě k uzavření smlouvy. Dovozuje-li dovolatelka opak [tj. že ze zjištěných skutkových okolností lze dovodit, že jednání účastníků bylo završeno uzavřením smlouvy ve smyslu § 1785 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)], brojí tím ve skutečnosti proti samotnému hodnocení důkazů, majíc za to, že odvolací soud, resp. soud prvního stupně, měl na jeho základě přijmout odlišný skutkový závěr. Hodnocení důkazů však nelze, s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů, dovoláním napadnout (srov. za všechna rozhodnutí např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněný pod číslem 10/2014 Sb. rozh. obč., rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, a ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4804/2009, či – mutatis mutandis – nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96).
9. Na uvedeném nemohou ničeho změnit odkazy dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2637/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 898/2013, neboť dovolatelka přehlíží, že v citovaných rozhodnutích soudy vycházely z jiného skutkového stavu (z toho, že smlouva o smlouvě budoucí byla uzavřena), než jaký byl zjištěn v projednávané věci. Závěry přijaté v citované ustálené judikatuře dovolacího soudu tak na poměry posuzované věci – oproti mínění dovolatelky – nedopadají.
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobkyně a vedlejšího účastníka bylo odmítnuto, a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. 11. Náklady žalovaného sestávají z odměny jeho zástupce za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání ze dne 8. 10. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – jejíž výše podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 7 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu činí 48.660 Kč (za tarifní hodnotu Nejvyšší soud považuje částku 10.809.000 Kč, tj. znaleckým posudkem doloženou hodnotu podílu, jehož převodu se žalobkyně domáhá; viz opět nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3281/22). Spolu s náhradou paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 10.313,10 Kč tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobkyně a vedlejšího účastníka celkem částku 59.423,10 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. 1. 2026
JUDr. Filip Cileček předseda senátu