27 Cdo 2847/2018-86
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy
JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní
věci navrhovatelky Geotermální energie pro občany o. p. s., se sídlem v
Liberci, U Náspu 546/1, PSČ 460 01, identifikační číslo osoby 28705327,
zastoupené JUDr. Matejem Benkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Jindřicha
Plachty 28, PSČ 150 00, o jmenování člena správní rady a členů dozorčí rady,
vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 Cm
22/2017, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne
8. 2. 2018, č. j. 14 Cmo 302/2017-35, takto:
Dovolání se odmítá.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 23. 6. 2017,
č. j. 38 Cm 22/2017-21, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 19. 7. 2017, č. j.
38 Cm 22/2017-25, odmítl návrh na zahájení řízení ze dne 16. 2. 2017, kterým se
navrhovatelka domáhala jmenování členů své správní rady a dozorčí rady.
K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením
potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší
soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání
nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není
přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo
dovoláním zpochybněno (výklad podání dovolatelky ze dne 16. 2. 2017), Nejvyšší
soud shledává (oproti mínění dovolatelky) souladným s ustálenou judikaturou
Nejvyššího soudu.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí totiž platí, že pro posouzení
procesních úkonů není významné, jak je účastník označil nebo že vůbec nebyly
označeny, a ani to, jaký obsah jim účastník přisuzuje. Soud vždy uváží obsah
(smysl) projevu vůle účastníka a uzavře, o jaký úkon se z tohoto hlediska
jedná. V ustanovení § 41 odst. 2 o. s. ř. se soudu ukládá posuzovat procesní
úkon účastníka (podle jeho obsahu) bez zřetele k tomu, jak jej účastník označil
nebo zda jej vůbec označil, neumožňuje mu však, aby „domýšlel“ obsah úkonu nebo
z obsahu úkonu činil závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají. K tomu
srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 26
Cdo 4165/2011, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 30 Cdo
721/2003, ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. 21 Cdo 369/2015, ze dne 29. 6. 2016, sp.
zn. 29 Cdo 1306/2016, ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2780/2016, ze dne 28.
2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 1485/2017, a ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 27 Cdo
1970/2018.
Jestliže v projednávané věci soudy obou stupňů vyhodnotily (z důvodů podrobně
popsaných odvolacím soudem v odůvodnění jeho rozhodnutí) podání dovolatelky ze
dne 16. 2. 2017 jako návrh na zahájení řízení o jmenování člena správní rady a
členů dozorčí rady obecně prospěšné společnosti podle § 12 odst. 5 a § 15 odst.
4 zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a
doplnění některých zákonů, nikoli jako (pouhý) podnět k zahájení tohoto řízení
z moci úřední (tj. bez návrhu), neodchýlily se od shora uvedené ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Odvolací soud následně uzavřel, že postup soudu prvního stupně, jenž návrh
dovolatelky odmítl podle § 43 odst. 2 o. s. ř., byl správný, neboť dovolatelka
v návrhu neuvedla konkrétní osoby, jejichž jmenování do daných funkcí navrhuje
(a nepřiložila prohlášení těchto osob, že splňují podmínky pro výkon funkce a
souhlasí se svým jmenováním, ani výpis z evidence Rejstříku trestů); uvedenou
vadu přitom neodstranila ani k opakované výzvě soudu prvního stupně.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož je v návrhu podle § 12 odst. 5 zákona o
obecně prospěšných společnostech nutné uvést konkrétní osobu, jež má být soudem
do funkce jmenována (a přiložit příslušné listiny osvědčující způsobilost dané
osoby k výkonu funkce), však dovolatelka v dovolání nenapadá, a dovolacímu
přezkumu jej tudíž neotevírá.
Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že dovolatelka zcela přehlíží zjevnou
bezúčelnost své dovolací argumentace. Kdyby bylo sporné podání vyhodnoceno jako
podnět k zahájení řízení z moci úřední, nemohl by soud pokračovat v řízení v
projednávané věci, neboť o podnětu k zahájení řízení se soudní řízení nevede.
Jinak řečeno, podáním podnětu by soudní řízení, jež se dovolatelka snaží
vyvolat, zahájeno nebylo. Zahajuje-li soud řízení bez návrhu (ať už na základě
vnějšího podnětu, či vlastní vyšetřovací činnosti), činí tak usnesením o
zahájení řízení. Řízení je zahájeno až dnem, kdy takové usnesení bylo vydáno.
Neshledá-li soud podnět důvodným, řízení sám nezahájí a žádné rozhodnutí o tom
nevydává (srov. též § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních
soudních).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 9. 2018
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu