27 Cdo 2976/2024-123
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci
navrhovatele Ing. Petra Novotného, bytem v Praze 4, Na Jezerce 11/1017, PSČ 140
00, zastoupeného Mgr. Markem Outulným, advokátem, se sídlem v Praze 6, Badeniho
291/3, PSČ 160 00, za účasti BCT services SE, se sídlem v Praze 1, Vojtěšská
6/211, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28632915, zastoupené Mgr. Davidem
Fechtnerem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Matoušova 515/12, PSČ 150 00, o
vyslovení neplatnosti, event. určení „nicotnosti“ usnesení valné hromady,
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 66 Cm 232/2023, o dovolání
navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2024, č. j. 14
Cmo 90/2024-99, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Návrhem ze dne 4. 10. 2023 se navrhovatel domáhá vyslovení
neplatnosti v návrhu uvedených rozhodnutí valné hromady BCT services SE (dále
též jen „společnost“), jimiž byly schváleny účetní závěrky společnosti za roky
2014 až 2021. Současně navrhovatel navrhuje ustanovení procesního opatrovníka
společnosti podle § 29 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“).
2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 3. 2024, č. j. 66 Cm
232/2023-81, návrh navrhovatele na ustanovení procesního opatrovníka
společnosti zamítl.
3. Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným
usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání.
5. Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází – ve smyslu
§ 243c odst. 3, § 240 odst. 1 a § 218 písm. b) o. s. ř. – posuzování tzv.
subjektivní přípustnosti dovolání.
6. Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten
účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli
nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov.
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1659/2017,
a rozhodnutí v něm citovaná).
7. Napadeným rozhodnutím, jímž odvolací soud v této věci společnosti
procesního opatrovníka podle § 29 odst. 2 o. s. ř. neustanovil, nebylo nikterak
rozhodováno o právech a povinnostech navrhovatele, v jehož poměrech proto ani
nemohla nastat žádná újma na právech, odstranitelná tím, že dovolací soud toto
rozhodnutí zruší (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2015,
sp. zn. 29 Cdo 2227/2015, či ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5802/2016, ze
dne 22. 7. 2019, sp. zn. 27 Cdo 94/2019, ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 27 Cdo
1599/2020, nebo ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1390/2020).
8. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 3 věty první, § 218
písm. b) a § 243f odst. 2 o. s. ř. odmítl jakožto podané osobou neoprávněnou.
9. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když
rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení
nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7.
2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sb. rozh. obč.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 1. 2025
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu