27 Cdo 304/2020-171
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka
Doležala a soudců JUDr. Ivo Waldera a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci
žalobce J. Z., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Karlem Zuskou,
advokátem, se sídlem v Praze 5, Radlická 3185/1c, PSČ 150 00, proti žalovaným
1) P. A., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Oldřichem Chudobou,
advokátem, se sídlem v Praze 4, Při Trati 1084/12, PSČ 141 00, 2) J, A.,
narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Radkem Pokorným, advokátem, se
sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, 3) Zápotocký, s. r. o., se
sídlem v Mašťově, Revoluční č. p. 56, PSČ 431 56, identifikační číslo osoby
25414925, 4) FARM POLÁKY, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Ohradní 1394/61, PSČ
140 00, identifikační číslo osoby 26693011, oběma zastoupenými JUDr. Oldřichem
Chudobou, advokátem, se sídlem v Praze 4, Při Trati 1084/12, PSČ 141 00, o
určení neplatnosti smluv, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn.
18 Cm 2/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne
15. 10. 2019, č. j. 4 Cmo 282/2019-139, takto:
Dovolání se odmítá.
(výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání
žalovaných 1), 2), 3) a 4) rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc postoupil
k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Lounech jako soudu věcně příslušnému.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší
soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému
z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s.
ř.
[4] Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí (např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4825/2015, uveřejněné pod číslem
141/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 19. 9. 2017, sp. zn. 27 Cdo 542/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4.
9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 4163/2017 či ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo
4108/2018) vymezil, ve kterých právních věcech podle citovaných ustanovení
rozhodují krajské soudy jako soudy prvního stupně, a vyložil, v jakých
případech se jedná o vztahy vyplývající z účasti na obchodní korporaci a vztahy
týkající se výkonu funkce členů jejího orgánu.
[5] Z této ustálené judikatury se (mimo jiné) podává, že ne každý spor
mezi obchodní korporací na straně jedné a společníkem (akcionářem) nebo členem
jejího orgánu na straně druhé, splňuje kritéria věcné příslušnosti krajských
soudů podle § 9 odst. 2 písm. e) a f) o. s. ř., ale pouze spor, kde požadovaný
nárok vznikl ze vztahu přímo právně souvisejícího (de iure) s účastí na
společnosti nebo výkonem funkce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4.
2020, sp. zn. 27 Cdo 291/2020), nepostačuje pouze souvislost zprostředkovaná
(např. ekonomická).
[6] Závěr odvolacího soudu, podle něhož k projednání a rozhodnutí
předložené věci, v níž se žalobce domáhá určení neplatnosti smluv, jsou v
prvním stupni příslušné okresní soudy, neboť „žaloba … není přiřaditelná k
žádnému ustanovení § 9 odst. 2 o. s. ř.“, je proto v souladu s ustálenou
judikaturou Nejvyššího soudu.
[7] Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu nepředvídatelnost a rozpor se
zásadou legitimního očekávání, rozhodl-li odlišně v právně a skutkově obdobné
věci usnesením ze dne 18. 1. 2019, č. j. Ncp 955/2018-77, poukazuje na údajné
vady řízení. Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a
odst. 1 o. s. ř., aniž by otevíral jakoukoliv otázku hmotného či procesního
práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo; tato námitka tak
dovolání přípustným nečiní.
[8] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když
rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení
nebylo již dříve skončeno (§ 151 odst. 1, § 243b o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 5. 2021
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu