Nejvyšší soud Usnesení obchodní

27 Cdo 3203/2024

ze dne 2026-01-27
ECLI:CZ:NS:2026:27.CDO.3203.2024.1

27 Cdo 3203/2024-209

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka

Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci

žalobce Ing. Dmitrije Ščuky, zastoupeného JUDr. Pavlem Randlem, advokátem, se

sídlem v Praze 4, Budějovická 1550/15a, PSČ 140 00, proti žalované VÍTKOVICE

STEEL, a. s., se sídlem v Ostravě, Českobratrská 3321/46, PSČ 702 00,

identifikační číslo osoby 27801454, zastoupené Mgr. Jiřím Sixtou, advokátem, se

sídlem v Praze 1, Husova 240/5, PSČ 110 00, o zaplacení 6.375.742 Kč s

příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 Cm 139/2022,

o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 6. 2024,

č. j. 8 Cmo 18/2024-155, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího

řízení 41.285,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám

jejího zástupce.

specifikovaným) příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení

(výrok II.).

[2] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce v záhlaví označeným

rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o

náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší

soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního

řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání

nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není

přípustné ani podle § 237 o. s. ř. [4] Dovolatel v dovolání otevírá dvě otázky, na nichž podle něj napadené

rozhodnutí odvolacího soudu závisí. Jde o otázku, „kdy vzniká právo člena

představenstva na roční bonus obsažený ve smlouvě o výkonu funkce schvalovaný

dozorčí radou společnosti“, a otázku, „zda v případě, že došlo rozhodnutím

dozorčí rady společnosti k porušení smluvní povinnosti jediným prostředkem,

kterým se poškozená strana může bránit takovému zásahu, je žalovat na

neplatnost usnesení valné hromady dle § 430 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních

společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)“. Uvedené otázky

podle dovolatele nebyly doposud v judikatuře dovolacího soudu řešeny. [5] Při formulaci citovaných otázek však dovolatel pomíjí, že právní

závěr odvolacího soudu, který v dovolání formulovanými otázkami napadá a podle

něhož mu právo na zaplacení roční (mimořádné) odměny za rok 2021 podle smlouvy

o výkonu funkce nevzniklo, je založen právě na výsledku výkladu smlouvy o

výkonu funkce, tj. na zjištění, že „podkladem výplaty roční (či mimořádné)

odměny” podle smlouvy bylo „vždy rozhodnutí dozorčí rady” o přiznání této

„nenárokové složky” odměny, přičemž bylo plně na uvážení dozorčí rady, zda tuto

„nenárokovou složku” odměny přizná, anebo nepřizná; v poměrech projednávané

věci dozorčí rada dovolateli roční (mimořádnou) odměnu za rok 2021 nepřiznala. [6] Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, podle něhož

výsledek výkladu právního jednání, jenž je skutkovým závěrem o tom, jaká vůle

byla právním jednáním projevena, lze zpochybnit jen prostřednictvím kritiky

správnosti postupu, jímž k němu soud dospěl (zpochybněním správnosti užití

zákonem stanovených a judikaturou blíže vysvětlených interpretačních pravidel);

k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 32

Cdo 3431/2020, ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1586/2022, nebo ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2357/2024. [7] Dovolatel ale správnost postupu odvolacího soudu, jímž ke svému

skutkovému závěru dospěl, k dovolacímu přezkumu řádným způsobem neotevírá,

neboť otázku výkladu smlouvy o výkonu funkce neuvádí jako důvod dovolání a ani

ve vztahu k ní nevymezuje, v čem spatřuje splnění předpokladu přípustnosti

dovolání. [8] Namítá-li proto dovolatel v dovolání, že nepřiznáním roční odměny

dozorčí radou žalovaná porušila svou povinnost ze smlouvy o výkonu funkce,

brojí ve skutečnosti toliko proti správnosti skutkového stavu, jak byl zjištěn

v řízení před soudy nižších stupňů, který ale v dovolacím řízení probíhajícím v

procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v § 241a odst. 1 o. s. ř.

vyhrazen výlučně otázkám právním,

ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k

dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou

založit přípustnost dovolání (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo

4097/2014). [9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§

243f odst. 3 in fine o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se

oprávněná domáhat jeho výkonu.