27 Cdo 2357/2024-215
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka
Doležala, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Filipa Cilečka v právní
věci navrhovatele J. H., zastoupeného JUDr. Janem Tryznou, advokátem, se sídlem
v Praze 2, Botičská 1936/4, PSČ 128 00, za účasti Bytového družstva XY, v
likvidaci, zastoupeného Mgr. Václavem Vondráškem, advokátem, se sídlem v Praze
3, Jičínská 1616/29, PSČ 130 00, o vyslovení neplatnosti usnesení členské
schůze, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 135/2020, o dovolání
navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2024, č. j. 12
Cmo 130/2023-187, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2024, č. j. 12 Cmo 130/2023-187,
se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 4. 2023, č. j. 79 Cm
135/2020-109, „zamítl návrh, aby soud vyslovil neplatnost rozhodnutí členské
schůze účastníka Bytového družstva XY, v likvidaci, ze dne 8. 7. 2020, jímž
byly zamítnuty námitky navrhovatele podané proti rozhodnutí představenstva (…)
Bytového družstva XY, v likvidaci, kterým byl navrhovatel z Bytového družstva
XY, v likvidaci, vyloučen“ (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení
(výrok II.). [2] Soud prvního stupně vyšel mimo jiné z toho, že:
1) Navrhovatel byl na základě nájemní smlouvy uzavřené s vlastníkem
Městskou částí Praha 4 (dále též jen „pronajímatel“) nájemcem bytu č. 334/2 ve
2. podlaží domu č. p. XY ve XY ulici, XY (dále též jen „byt“ a „dům“). 2) Navrhovatel jako nájemce uzavřel s pronajímatelem dne 4. 8. 2008 a
dne 8. 10. 20/08 smlouvy o stavebních úpravách bytu, přičemž některé z nich
podléhaly stavebnímu povolení, které si však navrhovatel neopatřil, a rovněž
neinformoval pronajímatele o dokončení stavby. 3) Bytové družstvo XY (dále též jen „družstvo“) bylo zapsáno do
obchodního rejstříku dne 19. 4. 2007 a dne 25. 10. 2018 bylo rozhodnutím
členské schůze zrušeno s likvidací; dne 14. 10. 2017 vzniklo Společenství
vlastníků XY. 4) Družstvo je vlastníkem bytu a členem Společenství vlastníků XY. 5) Navrhovatel je ode dne 9. 12. 2009 členem družstva; podle nájemní
smlouvy ze dne 4. 8. 2012 (dále též jen „nájemní smlouva“) je s členstvím v
družstvu spojen nájem bytu v domě. 6) Podle čl. VI odst. 6. 4. nájemní smlouvy, se nájemce zavazuje, že v
případě potřeby jakýchkoliv úprav předmětu nájmu nad rámec drobných oprav a
běžné údržby požádá předem písemně pronajímatele o souhlas s provedením těchto
změn; podle odst. 6. 6. nájemce odpovídá za škody, které způsobil na bytě nebo
v domě, v němž se byt nachází. 7) Podle zpráv stavebního odboru Úřadu městské části Praha 4 z
kontrolních prohlídek domu konaných ve dnech 27. 9. 2012, 29. 1. 2013 a 15. 10. 2014 byly v bytě provedeny stavební úpravy, které lze provést pouze na základě
stavebního povolení, neboť úpravami byl změněn účel užívání stavby a její
vzhled. 8) Podle čl. 9 odst. 1 písm. c) stanov družstva přijatých dne 10. 6. 2014 (dále též jen „stanovy“) zaniká členství v družstvu vyloučením člena;
podle odst. 4 „o vyloučení člena rozhoduje představenstvo družstva, a to v
případě, že nájemce poruší hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu. Za hrubé
porušení povinností nájemce se pokládá zejména nezaplacení nájemného a služeb
spojených s nájmem nebo jeho části za dobu nejméně dvou měsíců po splatnosti,
anebo zpožděné platby ve stejné lhůtě prodlení, jejíž povinnost byla spojena s
členstvím v bytovém družstvu člena před 1. 1. 2014“. 9) Podle čl. 13 odst. 1 stanov „v případě, že člen nebo jeho právní
předchůdce způsobí v bytě závady, které vytvoří překážku, že předmětnou
prostoru v domě není možné užívat k bydlení, anebo způsobí, že kolaudační stav
neodpovídá skutečnému stavu (např. odstraní příčky, vybavení a zařízení bytu
bez souhlasu družstva, nebo změní svévolně proponované parametry stavby v
rozporu se stavební dokumentací), nelze až do odstranění závad takovou nájemní
smlouvu s členem uzavřít. Družstvo je oprávněno členovi, který v předchozí větě
uvedené závady sám nebo prostřednictvím svého právního předchůdce způsobil, a
to i z nedbalosti, aby složil družstvu zálohu na náklady spojené s opravou
stavby a úpravami bytu, výši zálohy určí představenstvo družstva, včetně její
splatnosti“. 10) Podle výzvy ze dne 3. 3.
2020 (dále též jen „výzva“) uložilo
družstvo navrhovateli povinnost podle čl. 13 odst. 1 stanov a vyzvalo jej ke
složení zálohy ve výši 790.000 Kč (dále též jen „záloha“), a to ve lhůtě 3 dnů
od doručení výzvy, neboť navrhovatel jako stavebník provedl v bytě úpravy, jež
zasahují do společných částí stavby, a to bez povolení, souhlasů a bez dodržení
pokynů stanovených původním vlastníkem budovy, které bude jako nepovolené nutné
odstranit. 11) Navrhovateli byla dne 24. 3. 2020 doručena výstraha před vyloučením
z družstva (dále též jen „výstraha“), neboť ten podle výzvy družstvu zálohu ve
výši 790.000 Kč nesložil, čímž porušil stanovy družstva. Opětovně byl vyzván ke
složení zálohy, a to v náhradní lhůtě 30 dnů. „Rovněž byl navrhovatel
upozorněn, že opakovaně uvádí nepravdivé údaje v podáních určených družstvu a
třetím osobám, zejména tvrzení, že disponuje souhlasy ke všem stavebním či
dispozičním úpravám, které v bytě provedl, což družstvo považuje v souladu s
čl. 9 odst. 5 stanov za hrubé porušení povinností člena.“
12) Představenstvo dne 18. 5. 2020 rozhodlo o vyloučení navrhovatele z
družstva (dále též jen „rozhodnutí představenstva o vyloučení“), neboť
navrhovatel přes doručenou výstrahu „hrubě porušil povinnost dle čl. 13 odst. 1
stanov, když nesplnil povinnost obsaženou ve výzvě (…). S odkazem na čl. VI
odst. 6. 6. nájemní smlouvy odpovídá za škodu (…). Současně družstvo poukázalo
na to, že navrhovatel opakovaně uvádí nepravdivá tvrzení spojená s nepovolenou
stavbou. Proto má představenstvo jednání navrhovatele případně jeho nečinnost
za hrubé a závažné porušení povinností člena družstva [dle čl. VII. bod 7. 11
oddíl 2 písm. a) nájemní smlouvy, se pokládá prodlení s úhradou povinnosti
delší než 25 dnů], s přihlédnutím k odstavcům 6. 3. a 7. 7. nájemní smlouvy a
zejména článku IV. odstavec 4. 2. (…). Důvodem vyloučení, po písemné výstraze,
je proto hrubé a závažné porušení povinností člena družstva, a to ve smyslu čl. 9 odst. 4 písm. a) stanov (...)“. 13) Proti rozhodnutí představenstva o vyloučení podal navrhovatel
námitky (datované 11. 6. 2020) k členské schůzi družstva konané dne 18. 6. 2020
(dále též jen „námitky“ a „členská schůze“), podle nichž „nemá vyloučení oporu
ve stanovách, nájemní smlouvě ani v zákoně. Čl. 13 odst. 1 stanov se týká doby
před uzavřením nájemní smlouvy a nelze jej užít v případě, kdy již byla nájemní
smlouva uzavřena. Stavební úpravy probíhaly před 10 lety, tedy v době, kdy
spravovala dům a byt Městská část Praha 4, a proto po navrhovateli požadovat
zálohu na náklady spojené s opravou stavby a úpravami bytu nelze. Rovněž nelze
použít odst. 6. 6. nájemní smlouvy a z ní dovozovaný závěr o povinnosti
odstranit závady a poškození na jím užívané jednotce. Navrhovatel tvrdí, že
žádnou škodu nezpůsobil (...). Navíc, pokud by škodu způsobil, je nárok
promlčen. Stanovy družstva neobsahují oprávnění družstva žádat složení zálohy
na náklady. Proto se navrhovatel nemohl dopustit ani porušení čl. VII. odst. 7. 11. nájemní smlouvy, tj. nedošlo k prodlení s úhradou peněžité povinnosti.
Navrhovatel se nedopustil ani uvádění nepravdivých údajů týkajících se
provedených stavebních prací, tyto prováděl v rozsahu dohod uzavřených s
původním vlastníkem Městskou částí Praha 4. Družstvo naopak odmítlo udělit
souhlas s provedenými úpravami pro účely řízení o dodatečném povolení stavby.“. 14) Dopisem ze dne 9. 7. 2020 bylo navrhovateli oznámeno rozhodnutí
členské schůze konané dne 18. 6. 2020 o zamítnutí jeho námitek a potvrzení
rozhodnutí představenstva o vyloučení. [3] Na tomto základě soud uzavřel, že v čl. 13 odst. 1 poslední větě
stanov „byla zakomponována možnost představenstva uložit nájemci povinnost
složit zálohu na uvedení bytu do původního stavu, v němž nájemce, či jeho
předchůdce úmyslně či z nedbalosti provedl stavební úpravy. Stanovy neříkají,
kdy k těmto stavební úpravám mělo dojít. (…) Předně je třeba si uvědomit, že
pokud by stavební úřad nezahájil řízení o odstranění stavby navrhovatelem bez
stavebního povolení provedené, nebylo by třeba cokoliv odstraňovat. Jestliže
bude stavba odstraňována, bude odstraněna na náklady vlastníka domu/bytu,
nikoli na náklady nájemce. Aby mělo družstvo peníze na tento finančně náročný
proces (jak odhadl autorizovaný inženýr v cenách roku 2019 na 790.000 Kč),
mohlo a družstvo tak učinilo v souladu se stanovami, když uložilo
družstevníkovi (navrhovateli) povinnost složit takovou zálohu. Soud má za to,
že jestliže se družstvo rozhodlo takovou zálohu požadovat, jedná se o povinnost
vyplývající z nájmu, a proto neuhrazení takové zálohy je hrubým porušením
povinnosti vyplývající z nájmu pod sankcí vyloučení z družstva.“. [4] Podle soudu není pro určení lhůty pro rozhodnutí představenstva o
vyloučení „rozhodné, kdy byly stavební úpravy provedeny, ale kdy družstvo
uložilo navrhovateli povinnost složit zálohu na odstranění stavby. (…) Jelikož
se družstvo rozhodlo tuto zálohu požadovat až dne 3. 3. 2020, výstraha byla
navrhovateli doručena dne 24. 3. 2020 a k rozhodnutí o vyloučení navrhovatele
došlo dne 18. 5. 2020, byla šestiměsíční lhůta podle § 617 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních
korporacích; dále též jen ‚z. o. k.‘), zachována.“. [5] Jde-li o druhý důvod pro vyloučení navrhovatele z družstva, „tj. nepravdivá tvrzení vůči družstvu a třetím osobám (zejména navrhovatelovo
tvrzení o tom že má souhlas s provedenými úpravami), tyto soud nezkoumal, když
v důkazech provedených (…) je výslovně uvedeno, že žádný souhlas se stavbou
není a nebyl. Nadto má soud za to, že tento důvod nebyl hlavním důvodem pro
vyloučení navrhovatele z družstva, tím bylo nesložení požadované zálohy“. [6] K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným
rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok druhý). [7] Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního
stupně, dospěl k závěru, že družstvo „postupovalo zcela v souladu s platnými
stanovami (přijatými v roce 2014), pokud povinnost ke složení zálohy na náklady
spojené s opravou stavby a úpravami v bytě navrhovateli uložilo podle čl.
13
těchto stanov“. [8] Námitku o nepřípustné retroaktivní aplikaci stanov na dobu před
jejich platností neshledal důvodnou. Přitom vyšel z toho, že „ustanovení čl. 13 platných stanov zakládalo oprávnění družstva uložit členovi družstva, pokud
sám nebo prostřednictvím svého právního předchůdce způsobí, že kolaudovaný stav
neodpovídá skutečnému stavu, a to i z nedbalosti, aby složil zálohu na náklady
spojené s opravou stavby a úpravami bytu s tím, že výši zálohy a její splatnost
určí představenstvo družstva“, a že „z čl. 13 stanov plyne, že povinnost
(složit zálohu) lze uložit členu družstva, který závady způsobil, bez ohledu na
to, zda je již nájemcem bytu na základě uzavřené smlouvy, či nikoliv. Soud
prvního stupně správně dovodil, že není rozhodné, kdy byly stavební úpravy
provedeny, ale kdy byla navrhovateli uložena povinnost ke složení zálohy na
opravu těchto úprav v návaznosti na zahájená správní řízení a zjištění v nich
učiněná, že skutečný stav neodpovídá kolaudovanému stavu.“. [9] Podle odvolacího soudu „stěžejním důvodem pro vyloučení navrhovatele
z družstva nebylo provedení nepovolených stavebních úprav, ale nesplnění
uložené povinnosti dle stanov zaplatit zálohu“. [10] Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku navrhovatele o
promlčení práva na složení zálohy, neboť „z hlediska běhu promlčecí doby práva
na složení zálohy není rozhodný okamžik zahájení řízení o odstranění stavby,
ale právní moc správního rozhodnutí, jímž je odstranění stavby nařízeno. Toto
rozhodnutí dosud nebylo vydáno“. [11] Dále odvolací soud dospěl k závěru, že nelze přihlížet k tvrzením
navrhovatele uvedeným až v odvolání, neboť „z § 618 odst. 1 z. o. k. vyplývá,
že tímto ustanovením upravenou propadnou lhůtu pro podání námitek proti
rozhodnutí o vyloučení je nutno vztáhnout i na skutkové vymezení důvodů, na
nichž se podané (odůvodněné) námitky člena družstva zakládají“.
[12] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož
přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále
též jen „o. s. ř.“), maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na
vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud
nebyly vyřešeny a při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
judikatury Nejvyššího soudu, a to:
1) „zda je slučitelné se zásadami soukromého práva, aby stanovy bytového
družstva umožnily představenstvu družstva rozhodnout o povinnosti člena
družstva uhradit určitou částku (zde zálohu na náklady spojené s odstraněním
stavebních úprav provedených členem družstva) a aby v případě, že tato částka
nebude dobrovolně uhrazena, rozhodlo představenstvo o vyloučení takového člena
družstva pro porušení jeho povinností člena družstva“,
2) zda lze v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze
uplatnit důvody neplatnosti rozhodnutí o vyloučení, které nebyly obsaženy v
návrhu na jeho zahájení, „resp. takové právní důvody, které nebyly obsaženy v
námitkách podle § 618 odst. 1 z. o. k.“,
3) zda lze uložit povinnost členu družstva složit zálohu na náklady
spojené s odstraněním stavebních úprav podle znění stanov, které byly přijaty
až poté, kdy byly stavební úpravy provedeny,
4) zda je z hlediska počátku běhu promlčecí lhůty u práva družstva na
složení zálohy na odstranění stavebních úprav, které je právem majetkovým,
rozhodným okamžikem právní moc správního rozhodnutí, jímž je odstranění stavby
nařízeno, které ale dosud nebylo vydáno? [13] K první a druhé právní otázce dovolatel namítá, že odvolací soud se
argumentací vznesenou v jeho doplnění odvolání ohledně rozporu stanov se
zásadami soukromého práva nezabýval a jediné vysvětlení soudu se týká toho, že
„propadnou lhůtu pro podání námitek proti rozhodnutí o vyloučení je nutno
vztáhnout i na skutkové vymezení důvodů, na nichž se podané (odůvodněné)
námitky člena družstva zakládají. Z tohoto hlediska k tvrzením navrhovatele v
odvolání, která nebyla součástí jím požadovaných námitek, nelze přihlížet“. [14] Podle dovolatele ale uvedený závěr odvolacího soudu „nemůže dopadat
na případné nové doplněné právní důvody neplatnosti rozhodnutí představenstva o
vyloučení“, jako je „důvod spočívající v porušení principu rovnosti účastníků
soukromoprávních vztahů, (…) jeho relevanci opírá o ustanovení § 245 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen ‚o. z.‘), (…) a jím uplatněná
námitka mající povahu rozporu čl. 13 odst. 1 stanov s kogentním ustanovením
zákona byla relevantní v jakékoliv fázi řízení“. [15] Dovolatel má dále za to, že z napadeného rozhodnutí není zřejmé,
zda jeho „námitku porušení principu rovnosti účastníků soukromoprávních vztahů“
odvolací soud „opomenul vypořádat, nebo zda ji řadí mezi ‚opožděně‘ uplatněné
důvody neplatnosti rozhodnutí družstva o vyloučení.
(…) V případě, že vrchní
soud opomenul uvedenou námitku vypořádat“, namítá, že se odvolací soud
„odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu v otázce procesního práva“, týkající
se povinnosti soudu vypořádat se se všemi námitkami účastníka řízení (viz nález
Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2011, sp. zn III. ÚS 3606/10). [16] Při formulaci třetí otázky vycházel dovolatel z toho, že
„navrhovatel prováděl stavební úpravy v době, kdy nejen nebyl členem družstva,
ale také v době, kdy se ještě nejednalo o nájem družstevního bytu, dokonce
ještě dříve, než se družstvo stalo vlastníkem domu“. „Retroaktivní prvek tudíž
spočívá v tom, že pozdější pravidla stanov jsou aplikována na situaci (skutkový
stav), který nastal dříve, než příslušná pravidla vstoupila v platnost“. Odvolací soud tak posoudil otázku retroaktivní aplikace stanov v rozporu s
judikaturou Nejvyššího soudu, podle které se považuje retroaktivita v
soukromých vztazích za nepřípustnou, ledaže odpovídá vůli účastníků
soukromoprávních vztahů (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2015,
sp. zn. 23 Cdo 5457/2014). [17] Podle dovolatele odvolací soud v rozporu s judikaturou Nejvyššího
soudu posoudil i čtvrtou otázku. Podle čl. 13 odst. 1 stanov vzniká povinnost
člena družstva složit zálohu jednostranným právním jednáním družstva, tedy
právo na určité plnění vzniká na základě výzvy věřitele. Proto se toto právo
promlčuje od okamžiku, kdy se věřitel dozvěděl o všech relevantních
skutečnostech, které jsou pro jeho uplatnění rozhodné (viz rozsudek velkého
senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 31 Cdo 3125/2022). Dovolatel má za to, že se tak nejdříve stalo
ke dni, kdy se družstvo dozvědělo o zahájení řízení o odstranění nepovolených
stavebních úprav, nikoliv ke dni právní moci rozhodnutí stavebního úřadu, které
dosud nebylo vydáno, jak shledal odvolací soud. [18] Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího
soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. [19] Družstvo považuje dovolání za nedůvodné a navrhuje, aby je dovolací
soud zamítl. [20] Dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení dovolatelem
předestřené první a druhé otázky. Ty odvolací soud vyřešil v souladu s
judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž zákonem předvídanou obranou člena
družstva proti jeho vyloučení z družstva jsou odůvodněné námitky, jež
vylučovaný člen družstva musí podat ve lhůtě určené ustanovením § 618 odst. 1
z. o. k. Lhůta k podání námitek je prekluzivní (viz § 618 odst. 1 in fine z. o. k.); jejím uplynutím právo podat námitky (a dosáhnout tak přezkoumání souladu
rozhodnutí o vyloučení s právními předpisy a se stanovami) zaniká (§ 603 o. z.). Soulad rozhodnutí představenstva o vyloučení člena z družstva s právními
předpisy a se stanovami může být přezkoumán pouze členskou schůzí na základě
odůvodněných námitek podaných vylučovaným členem ve lhůtě určené § 618 odst. 1
z. o. k., resp. nevyhoví-li členská schůze podaným námitkám – soudem v řízení o
návrhu vylučovaného člena podle § 620 odst. 1 z. o. k. (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn.
27 Cdo 3400/2019). [21] Vznesl-li dovolatel své námitky o rozporu čl. 13 odst. 1 stanov se
zásadami soukromého práva a s kogentním ustanovením zákona, pro které má být
také rozhodnutí představenstva o vyloučení v rozporu s právními předpisy a se
stanovami, až v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, podal je po
uplynutí prekluzivní lhůty určené § 618 odst. 1 z. o. k. [22] Závěr, podle kterého odvolací soud „nepřihlížel“ k námitkám
dovolatele podaným po lhůtě určené § 618 odst. 1 z. o. k., je tak v souladu s
uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu, neboť v řízení o vyslovení neplatnosti
usnesení členské schůze, jímž byly námitky zamítnuty [§ 620 odst. 1 písm. a) z. o. k.], není soud oprávněn k přezkumu souladu rozhodnutí představenstva o
vyloučení s právními předpisy a se stanovami nad rámec námitek, které člen k
členské schůzi ve lhůtě k tomu určené podal (§ 618 odst. 1 z. o. k.). [23] Přípustnost dovolání nezakládá ani třetí otázka. Je tomu tak již
proto, že na jejím posouzení závěr odvolacího soudu nespočívá, a její řešení se
tak nemůže projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím (k
tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon
808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
usnesení ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4934/2014, ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4562/2014, či ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015,
uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). [24] Závěr odvolacího soudu, podle něhož čl. 13 odst. 1 stanov
neupravuje vztahy mezi členy družstva a družstvem zpětně, neboť stanovy jím
založily právo družstva uložit navrhovateli, který je členem družstva a „závady
způsobil“, povinnost složit zálohu na „náklady spojené s opravou stavby a
úpravami bytu“, je výsledkem jeho výkladu tohoto ujednání stanov (viz odst. 13
napadeného rozhodnutí). [25] Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, podle něhož
výsledek výkladu, jenž je skutkovým závěrem o tom, jaká vůle byla právním
jednáním projevena, lze zpochybnit jen prostřednictvím kritiky správnosti
postupu, jímž k němu soud dospěl (zpochybněním správnosti užití zákonem
stanovených a judikaturou blíže vysvětlených interpretačních pravidel); k tomu
srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 32 Cdo
3431/2020, nebo ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1586/2022. [26] Dovolatel ale správnost postupu odvolacího soudu, jímž ke svému
skutkovému závěru dospěl, nezpochybňuje. Namítá-li, že „stanovy jsou aplikovány
na skutkový stav, který nastal dříve, než stanovy nabyly účinnosti“, brojí
toliko proti správnosti skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy
nižších stupňů, který ale v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu
účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v §
241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění
skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý
dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost
dovolání (viz např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29
Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). [27] Dovolání je však přípustné pro řešení čtvrté otázky počátku běhu
promlčecí lhůty práva družstva na složení zálohy, při jejímž řešení se odvolací
soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu. [28] Z té se podává, že:
1) Obecně platí, že právo může být uplatněno poprvé (§ 619 odst. 1 o. z.), jakmile vznikne možnost podat na jeho základě žalobu, tedy jakmile nastane
okamžik, kdy je actio nata; tento okamžik nastává zásadně splatností dluhu, tj. dnem, kdy měl dlužník povinnost poprvé splnit dluh. Tento den je pak dnem
počátku běhu promlčecí lhůty podle § 619 odst. 1 o. z. 2) Jestliže si strany neujednaly, kdy má dlužník splnit dluh, je ve
smyslu § 1958 odst. 2 o. z. ponecháno na vůli věřitele určení doby splnění
dluhu. Ten může určit dobu splnění dluhu tím, že požádá o jeho zaplacení
„ihned“ poté, co mu vznikne právo požadovat úhradu dohodnuté ceny plnění, a
dlužník je povinen splnit dluh ve lhůtě „bez zbytečného odkladu“ počítané od
této žádosti. Marným uplynutím této lhůty se peněžitý dluh stává splatným
(dospělým). 3) Okolnostmi rozhodnými pro počátek běhu promlčecí lhůty jsou v takovém
případě ve smyslu § 619 odst. 2 o. z. okolnosti, z nichž se věřitel dozvěděl
(nebo dozvědět měl a mohl) že mu vzniklo právo určit dobu splnění dluhu. Ode
dne, kdy se věřitel dozvěděl (nebo dozvědět měl a mohl), že mu vzniklo právo
určit dobu splnění dluhu (právo „ihned“ požádat o zaplacení dluhu), začíná
běžet tříletá subjektivní promlčecí lhůta dle § 629 odst. 1 o. z. Srovnej rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 31 Cdo 3125/2022. [29] V projednávané věci dospěl odvolací soud k závěru, že „z hlediska
běhu promlčecí doby práva na složení zálohy je rozhodným okamžikem právní moc
správního rozhodnutí, jímž je odstranění stavby nařízeno“, a konstatoval, že
„toto rozhodnutí nebylo dosud vydáno“. [30] Z napadeného rozhodnutí ani z provedeného dokazování se ale
nepodává, zda byla splatnost zálohy mezi stranami ujednána či jinak stanovena,
případně že ujednána nebyla (§ 1958 o. z.). [31] Nezabýval-li se odvolací soud ve smyslu shora uvedených
judikaturních závěrů, kdy mohlo družstvo své právo na složení zálohy uplatnit
poprvé ve smyslu § 619 o. z., je jeho závěr o nedůvodnosti námitky dovolatele o
promlčení tohoto práva přinejmenším předčasný, a tudíž nesprávný. [32] Jelikož řešení dovoláním otevřené otázky, na níž napadené
rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod byl podle § 241a odst. 1 o. s. ř. uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a
odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1
o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.). [33] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g
odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.). [34] O návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení
odvolacího soudu Nejvyšší soud nerozhodoval.
Návrh na odklad vykonatelnosti či
právní moci je závislé povahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017,
sp. zn. III. ÚS 3425/16), což mimo jiné znamená, že rozhodl-li dovolací soud o
podaném dovolání, stává se návrh na odklad vykonatelnosti bezpředmětný
(obsoletní) – k tomu obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, uveřejněný pod číslem 29/2019 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek. [35] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o náhradě nákladů řízení,
včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.