27 Cdo 2357/2024-215
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatele J. H., zastoupeného JUDr. Janem Tryznou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Botičská 1936/4, PSČ 128 00, za účasti Bytového družstva XY, v likvidaci, zastoupeného Mgr. Václavem Vondráškem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Jičínská 1616/29, PSČ 130 00, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 135/2020, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2024, č. j. 12 Cmo 130/2023-187, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2024, č. j. 12 Cmo 130/2023-187, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 4. 2023, č. j. 79 Cm 135/2020-109, „zamítl návrh, aby soud vyslovil neplatnost rozhodnutí členské schůze účastníka Bytového družstva XY, v likvidaci, ze dne 8. 7. 2020, jímž byly zamítnuty námitky navrhovatele podané proti rozhodnutí představenstva (…) Bytového družstva XY, v likvidaci, kterým byl navrhovatel z Bytového družstva
XY, v likvidaci, vyloučen“ (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Soud prvního stupně vyšel mimo jiné z toho, že: 1) Navrhovatel byl na základě nájemní smlouvy uzavřené s vlastníkem Městskou částí Praha 4 (dále též jen „pronajímatel“) nájemcem bytu č. 334/2 ve 2. podlaží domu č. p. XY ve XY ulici, XY (dále též jen „byt“ a „dům“). 2) Navrhovatel jako nájemce uzavřel s pronajímatelem dne 4. 8. 2008 a dne 8. 10. 20/08 smlouvy o stavebních úpravách bytu, přičemž některé z nich podléhaly stavebnímu povolení, které si však navrhovatel neopatřil, a rovněž neinformoval pronajímatele o dokončení stavby.
3) Bytové družstvo XY (dále též jen „družstvo“) bylo zapsáno do obchodního rejstříku dne 19. 4. 2007 a dne 25. 10. 2018 bylo rozhodnutím členské schůze zrušeno s likvidací; dne 14. 10. 2017 vzniklo Společenství vlastníků XY. 4) Družstvo je vlastníkem bytu a členem Společenství vlastníků XY. 5) Navrhovatel je ode dne 9. 12. 2009 členem družstva; podle nájemní smlouvy ze dne 4. 8. 2012 (dále též jen „nájemní smlouva“) je s členstvím v družstvu spojen nájem bytu v domě. 6) Podle čl. VI odst. 6. 4. nájemní smlouvy, se nájemce zavazuje, že v případě potřeby jakýchkoliv úprav předmětu nájmu nad rámec drobných oprav a běžné údržby požádá předem písemně pronajímatele o souhlas s provedením těchto změn; podle odst. 6.
6. nájemce odpovídá za škody, které způsobil na bytě nebo v domě, v němž se byt nachází. 7) Podle zpráv stavebního odboru Úřadu městské části Praha 4 z kontrolních prohlídek domu konaných ve dnech 27. 9. 2012, 29. 1. 2013 a 15. 10. 2014 byly v bytě provedeny stavební úpravy, které lze provést pouze na základě stavebního povolení, neboť úpravami byl změněn účel užívání stavby a její vzhled. 8) Podle čl. 9 odst. 1 písm. c) stanov družstva přijatých dne 10. 6. 2014 (dále též jen „stanovy“) zaniká členství v družstvu vyloučením člena; podle odst. 4 „o vyloučení člena rozhoduje představenstvo družstva, a to v případě, že nájemce poruší hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu.
Za hrubé porušení povinností nájemce se pokládá zejména nezaplacení nájemného a služeb spojených s nájmem nebo jeho části za dobu nejméně dvou měsíců po splatnosti, anebo zpožděné platby ve stejné lhůtě prodlení, jejíž povinnost byla spojena s členstvím v bytovém družstvu člena před 1. 1. 2014“. 9) Podle čl. 13 odst. 1 stanov „v případě, že člen nebo jeho právní předchůdce způsobí v bytě závady, které vytvoří překážku, že předmětnou prostoru v domě není možné užívat k bydlení, anebo způsobí, že kolaudační stav neodpovídá skutečnému stavu (např. odstraní příčky, vybavení a zařízení bytu bez souhlasu družstva, nebo změní svévolně proponované parametry stavby v rozporu se stavební dokumentací), nelze až do odstranění závad takovou nájemní smlouvu s členem uzavřít.
Družstvo je oprávněno členovi, který v předchozí větě uvedené závady sám nebo prostřednictvím svého právního předchůdce způsobil, a to i z nedbalosti, aby složil družstvu zálohu na náklady spojené s opravou stavby a úpravami bytu, výši zálohy určí představenstvo družstva, včetně její splatnosti“. 10) Podle výzvy ze dne 3. 3.
2020 (dále též jen „výzva“) uložilo družstvo navrhovateli povinnost podle čl. 13 odst. 1 stanov a vyzvalo jej ke složení zálohy ve výši 790.000 Kč (dále též jen „záloha“), a to ve lhůtě 3 dnů od doručení výzvy, neboť navrhovatel jako stavebník provedl v bytě úpravy, jež zasahují do společných částí stavby, a to bez povolení, souhlasů a bez dodržení pokynů stanovených původním vlastníkem budovy, které bude jako nepovolené nutné odstranit. 11) Navrhovateli byla dne 24. 3. 2020 doručena výstraha před vyloučením z družstva (dále též jen „výstraha“), neboť ten podle výzvy družstvu zálohu ve výši 790.000 Kč nesložil, čímž porušil stanovy družstva.
Opětovně byl vyzván ke složení zálohy, a to v náhradní lhůtě 30 dnů. „Rovněž byl navrhovatel upozorněn, že opakovaně uvádí nepravdivé údaje v podáních určených družstvu a třetím osobám, zejména tvrzení, že disponuje souhlasy ke všem stavebním či dispozičním úpravám, které v bytě provedl, což družstvo považuje v souladu s čl. 9 odst. 5 stanov za hrubé porušení povinností člena.“ 12) Představenstvo dne 18. 5. 2020 rozhodlo o vyloučení navrhovatele z družstva (dále též jen „rozhodnutí představenstva o vyloučení“), neboť navrhovatel přes doručenou výstrahu „hrubě porušil povinnost dle čl.
13 odst. 1 stanov, když nesplnil povinnost obsaženou ve výzvě (…). S odkazem na čl. VI odst. 6. 6. nájemní smlouvy odpovídá za škodu (…). Současně družstvo poukázalo na to, že navrhovatel opakovaně uvádí nepravdivá tvrzení spojená s nepovolenou stavbou. Proto má představenstvo jednání navrhovatele případně jeho nečinnost za hrubé a závažné porušení povinností člena družstva [dle čl. VII. bod 7. 11 oddíl 2 písm. a) nájemní smlouvy, se pokládá prodlení s úhradou povinnosti delší než 25 dnů], s přihlédnutím k odstavcům 6.
3. a 7. 7. nájemní smlouvy a zejména článku IV. odstavec 4.
2. (…). Důvodem vyloučení, po písemné výstraze, je proto hrubé a závažné porušení povinností člena družstva, a to ve smyslu čl. 9 odst. 4 písm. a) stanov (...)“. 13) Proti rozhodnutí představenstva o vyloučení podal navrhovatel námitky (datované 11. 6. 2020) k členské schůzi družstva konané dne 18. 6. 2020 (dále též jen „námitky“ a „členská schůze“), podle nichž „nemá vyloučení oporu ve stanovách, nájemní smlouvě ani v zákoně. Čl. 13 odst. 1 stanov se týká doby před uzavřením nájemní smlouvy a nelze jej užít v případě, kdy již byla nájemní smlouva uzavřena.
Stavební úpravy probíhaly před 10 lety, tedy v době, kdy spravovala dům a byt Městská část Praha 4, a proto po navrhovateli požadovat zálohu na náklady spojené s opravou stavby a úpravami bytu nelze. Rovněž nelze použít odst. 6. 6. nájemní smlouvy a z ní dovozovaný závěr o povinnosti odstranit závady a poškození na jím užívané jednotce. Navrhovatel tvrdí, že žádnou škodu nezpůsobil (...). Navíc, pokud by škodu způsobil, je nárok promlčen. Stanovy družstva neobsahují oprávnění družstva žádat složení zálohy na náklady.
Proto se navrhovatel nemohl dopustit ani porušení čl. VII. odst. 7. 11. nájemní smlouvy, tj. nedošlo k prodlení s úhradou peněžité povinnosti.
Navrhovatel se nedopustil ani uvádění nepravdivých údajů týkajících se provedených stavebních prací, tyto prováděl v rozsahu dohod uzavřených s původním vlastníkem Městskou částí Praha 4. Družstvo naopak odmítlo udělit souhlas s provedenými úpravami pro účely řízení o dodatečném povolení stavby.“. 14) Dopisem ze dne 9. 7. 2020 bylo navrhovateli oznámeno rozhodnutí členské schůze konané dne 18. 6. 2020 o zamítnutí jeho námitek a potvrzení rozhodnutí představenstva o vyloučení.
[3] Na tomto základě soud uzavřel, že v čl. 13 odst. 1 poslední větě stanov „byla zakomponována možnost představenstva uložit nájemci povinnost složit zálohu na uvedení bytu do původního stavu, v němž nájemce, či jeho předchůdce úmyslně či z nedbalosti provedl stavební úpravy. Stanovy neříkají, kdy k těmto stavební úpravám mělo dojít. (…) Předně je třeba si uvědomit, že pokud by stavební úřad nezahájil řízení o odstranění stavby navrhovatelem bez stavebního povolení provedené, nebylo by třeba cokoliv odstraňovat.
Jestliže bude stavba odstraňována, bude odstraněna na náklady vlastníka domu/bytu, nikoli na náklady nájemce. Aby mělo družstvo peníze na tento finančně náročný proces (jak odhadl autorizovaný inženýr v cenách roku 2019 na 790.000 Kč), mohlo a družstvo tak učinilo v souladu se stanovami, když uložilo družstevníkovi (navrhovateli) povinnost složit takovou zálohu. Soud má za to, že jestliže se družstvo rozhodlo takovou zálohu požadovat, jedná se o povinnost vyplývající z nájmu, a proto neuhrazení takové zálohy je hrubým porušením povinnosti vyplývající z nájmu pod sankcí vyloučení z družstva.“.
[4] Podle soudu není pro určení lhůty pro rozhodnutí představenstva o vyloučení „rozhodné, kdy byly stavební úpravy provedeny, ale kdy družstvo uložilo navrhovateli povinnost složit zálohu na odstranění stavby. (…) Jelikož se družstvo rozhodlo tuto zálohu požadovat až dne 3. 3. 2020, výstraha byla navrhovateli doručena dne 24. 3. 2020 a k rozhodnutí o vyloučení navrhovatele došlo dne 18. 5. 2020, byla šestiměsíční lhůta podle § 617 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích; dále též jen ‚z. o. k.‘), zachována.“.
[5] Jde-li o druhý důvod pro vyloučení navrhovatele z družstva, „tj. nepravdivá tvrzení vůči družstvu a třetím osobám (zejména navrhovatelovo tvrzení o tom že má souhlas s provedenými úpravami), tyto soud nezkoumal, když v důkazech provedených (…) je výslovně uvedeno, že žádný souhlas se stavbou není a nebyl. Nadto má soud za to, že tento důvod nebyl hlavním důvodem pro vyloučení navrhovatele z družstva, tím bylo nesložení požadované zálohy“.
[6] K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok druhý).
[7] Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, dospěl k závěru, že družstvo „postupovalo zcela v souladu s platnými stanovami (přijatými v roce 2014), pokud povinnost ke složení zálohy na náklady spojené s opravou stavby a úpravami v bytě navrhovateli uložilo podle čl.
13 těchto stanov“.
[8] Námitku o nepřípustné retroaktivní aplikaci stanov na dobu před jejich platností neshledal důvodnou. Přitom vyšel z toho, že „ustanovení čl. 13 platných stanov zakládalo oprávnění družstva uložit členovi družstva, pokud sám nebo prostřednictvím svého právního předchůdce způsobí, že kolaudovaný stav neodpovídá skutečnému stavu, a to i z nedbalosti, aby složil zálohu na náklady spojené s opravou stavby a úpravami bytu s tím, že výši zálohy a její splatnost určí představenstvo družstva“, a že „z čl. 13 stanov plyne, že povinnost (složit zálohu) lze uložit členu družstva, který závady způsobil, bez ohledu na to, zda je již nájemcem bytu na základě uzavřené smlouvy, či nikoliv. Soud prvního stupně správně dovodil, že není rozhodné, kdy byly stavební úpravy provedeny, ale kdy byla navrhovateli uložena povinnost ke složení zálohy na opravu těchto úprav v návaznosti na zahájená správní řízení a zjištění v nich učiněná, že skutečný stav neodpovídá kolaudovanému stavu.“.
[9] Podle odvolacího soudu „stěžejním důvodem pro vyloučení navrhovatele z družstva nebylo provedení nepovolených stavebních úprav, ale nesplnění uložené povinnosti dle stanov zaplatit zálohu“.
[10] Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku navrhovatele o promlčení práva na složení zálohy, neboť „z hlediska běhu promlčecí doby práva na složení zálohy není rozhodný okamžik zahájení řízení o odstranění stavby, ale právní moc správního rozhodnutí, jímž je odstranění stavby nařízeno. Toto rozhodnutí dosud nebylo vydáno“.
[11] Dále odvolací soud dospěl k závěru, že nelze přihlížet k tvrzením navrhovatele uvedeným až v odvolání, neboť „z § 618 odst. 1 z. o. k. vyplývá, že tímto ustanovením upravenou propadnou lhůtu pro podání námitek proti rozhodnutí o vyloučení je nutno vztáhnout i na skutkové vymezení důvodů, na nichž se podané (odůvodněné) námitky člena družstva zakládají“.
[12] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny a při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, a to:
1) „zda je slučitelné se zásadami soukromého práva, aby stanovy bytového družstva umožnily představenstvu družstva rozhodnout o povinnosti člena družstva uhradit určitou částku (zde zálohu na náklady spojené s odstraněním stavebních úprav provedených členem družstva) a aby v případě, že tato částka nebude dobrovolně uhrazena, rozhodlo představenstvo o vyloučení takového člena družstva pro porušení jeho povinností člena družstva“, 2) zda lze v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze uplatnit důvody neplatnosti rozhodnutí o vyloučení, které nebyly obsaženy v návrhu na jeho zahájení, „resp. takové právní důvody, které nebyly obsaženy v námitkách podle § 618 odst. 1 z.
o. k.“, 3) zda lze uložit povinnost členu družstva složit zálohu na náklady spojené s odstraněním stavebních úprav podle znění stanov, které byly přijaty až poté, kdy byly stavební úpravy provedeny, 4) zda je z hlediska počátku běhu promlčecí lhůty u práva družstva na složení zálohy na odstranění stavebních úprav, které je právem majetkovým, rozhodným okamžikem právní moc správního rozhodnutí, jímž je odstranění stavby nařízeno, které ale dosud nebylo vydáno?
[13] K první a druhé právní otázce dovolatel namítá, že odvolací soud se argumentací vznesenou v jeho doplnění odvolání ohledně rozporu stanov se zásadami soukromého práva nezabýval a jediné vysvětlení soudu se týká toho, že „propadnou lhůtu pro podání námitek proti rozhodnutí o vyloučení je nutno vztáhnout i na skutkové vymezení důvodů, na nichž se podané (odůvodněné) námitky člena družstva zakládají. Z tohoto hlediska k tvrzením navrhovatele v odvolání, která nebyla součástí jím požadovaných námitek, nelze přihlížet“.
[14] Podle dovolatele ale uvedený závěr odvolacího soudu „nemůže dopadat na případné nové doplněné právní důvody neplatnosti rozhodnutí představenstva o vyloučení“, jako je „důvod spočívající v porušení principu rovnosti účastníků soukromoprávních vztahů, (…) jeho relevanci opírá o ustanovení § 245 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen ‚o. z.‘), (…) a jím uplatněná námitka mající povahu rozporu čl. 13 odst. 1 stanov s kogentním ustanovením zákona byla relevantní v jakékoliv fázi řízení“.
[15] Dovolatel má dále za to, že z napadeného rozhodnutí není zřejmé, zda jeho „námitku porušení principu rovnosti účastníků soukromoprávních vztahů“ odvolací soud „opomenul vypořádat, nebo zda ji řadí mezi ‚opožděně‘ uplatněné důvody neplatnosti rozhodnutí družstva o vyloučení.
(…) V případě, že vrchní soud opomenul uvedenou námitku vypořádat“, namítá, že se odvolací soud „odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu v otázce procesního práva“, týkající se povinnosti soudu vypořádat se se všemi námitkami účastníka řízení (viz nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2011, sp. zn III. ÚS 3606/10).
[16] Při formulaci třetí otázky vycházel dovolatel z toho, že „navrhovatel prováděl stavební úpravy v době, kdy nejen nebyl členem družstva, ale také v době, kdy se ještě nejednalo o nájem družstevního bytu, dokonce ještě dříve, než se družstvo stalo vlastníkem domu“. „Retroaktivní prvek tudíž spočívá v tom, že pozdější pravidla stanov jsou aplikována na situaci (skutkový stav), který nastal dříve, než příslušná pravidla vstoupila v platnost“. Odvolací soud tak posoudil otázku retroaktivní aplikace stanov v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, podle které se považuje retroaktivita v soukromých vztazích za nepřípustnou, ledaže odpovídá vůli účastníků soukromoprávních vztahů (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2015, sp. zn. 23 Cdo 5457/2014).
[17] Podle dovolatele odvolací soud v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu posoudil i čtvrtou otázku. Podle čl. 13 odst. 1 stanov vzniká povinnost člena družstva složit zálohu jednostranným právním jednáním družstva, tedy právo na určité plnění vzniká na základě výzvy věřitele. Proto se toto právo promlčuje od okamžiku, kdy se věřitel dozvěděl o všech relevantních skutečnostech, které jsou pro jeho uplatnění rozhodné (viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 31 Cdo 3125/2022). Dovolatel má za to, že se tak nejdříve stalo ke dni, kdy se družstvo dozvědělo o zahájení řízení o odstranění nepovolených stavebních úprav, nikoliv ke dni právní moci rozhodnutí stavebního úřadu, které dosud nebylo vydáno, jak shledal odvolací soud.
[18] Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
[19] Družstvo považuje dovolání za nedůvodné a navrhuje, aby je dovolací soud zamítl.
[20] Dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení dovolatelem předestřené první a druhé otázky. Ty odvolací soud vyřešil v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž zákonem předvídanou obranou člena družstva proti jeho vyloučení z družstva jsou odůvodněné námitky, jež vylučovaný člen družstva musí podat ve lhůtě určené ustanovením § 618 odst. 1 z. o. k. Lhůta k podání námitek je prekluzivní (viz § 618 odst. 1 in fine z. o. k.); jejím uplynutím právo podat námitky (a dosáhnout tak přezkoumání souladu rozhodnutí o vyloučení s právními předpisy a se stanovami) zaniká (§ 603 o.
z.). Soulad rozhodnutí představenstva o vyloučení člena z družstva s právními předpisy a se stanovami může být přezkoumán pouze členskou schůzí na základě odůvodněných námitek podaných vylučovaným členem ve lhůtě určené § 618 odst. 1 z. o. k., resp. nevyhoví-li členská schůze podaným námitkám – soudem v řízení o návrhu vylučovaného člena podle § 620 odst. 1 z. o. k. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn.
27 Cdo 3400/2019).
[21] Vznesl-li dovolatel své námitky o rozporu čl. 13 odst. 1 stanov se zásadami soukromého práva a s kogentním ustanovením zákona, pro které má být také rozhodnutí představenstva o vyloučení v rozporu s právními předpisy a se stanovami, až v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, podal je po uplynutí prekluzivní lhůty určené § 618 odst. 1 z. o. k.
[22] Závěr, podle kterého odvolací soud „nepřihlížel“ k námitkám dovolatele podaným po lhůtě určené § 618 odst. 1 z. o. k., je tak v souladu s uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu, neboť v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, jímž byly námitky zamítnuty [§ 620 odst. 1 písm. a) z. o. k.], není soud oprávněn k přezkumu souladu rozhodnutí představenstva o vyloučení s právními předpisy a se stanovami nad rámec námitek, které člen k členské schůzi ve lhůtě k tomu určené podal (§ 618 odst. 1 z. o. k.).
[23] Přípustnost dovolání nezakládá ani třetí otázka. Je tomu tak již proto, že na jejím posouzení závěr odvolacího soudu nespočívá, a její řešení se tak nemůže projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4934/2014, ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4562/2014, či ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[24] Závěr odvolacího soudu, podle něhož čl. 13 odst. 1 stanov neupravuje vztahy mezi členy družstva a družstvem zpětně, neboť stanovy jím založily právo družstva uložit navrhovateli, který je členem družstva a „závady způsobil“, povinnost složit zálohu na „náklady spojené s opravou stavby a úpravami bytu“, je výsledkem jeho výkladu tohoto ujednání stanov (viz odst. 13 napadeného rozhodnutí).
[25] Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, podle něhož výsledek výkladu, jenž je skutkovým závěrem o tom, jaká vůle byla právním jednáním projevena, lze zpochybnit jen prostřednictvím kritiky správnosti postupu, jímž k němu soud dospěl (zpochybněním správnosti užití zákonem stanovených a judikaturou blíže vysvětlených interpretačních pravidel); k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3431/2020, nebo ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1586/2022.
[26] Dovolatel ale správnost postupu odvolacího soudu, jímž ke svému skutkovému závěru dospěl, nezpochybňuje. Namítá-li, že „stanovy jsou aplikovány na skutkový stav, který nastal dříve, než stanovy nabyly účinnosti“, brojí toliko proti správnosti skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, který ale v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (viz např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
[27] Dovolání je však přípustné pro řešení čtvrté otázky počátku běhu promlčecí lhůty práva družstva na složení zálohy, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu.
[28] Z té se podává, že: 1) Obecně platí, že právo může být uplatněno poprvé (§ 619 odst. 1 o. z.), jakmile vznikne možnost podat na jeho základě žalobu, tedy jakmile nastane okamžik, kdy je actio nata; tento okamžik nastává zásadně splatností dluhu, tj. dnem, kdy měl dlužník povinnost poprvé splnit dluh. Tento den je pak dnem počátku běhu promlčecí lhůty podle § 619 odst. 1 o. z. 2) Jestliže si strany neujednaly, kdy má dlužník splnit dluh, je ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. ponecháno na vůli věřitele určení doby splnění dluhu.
Ten může určit dobu splnění dluhu tím, že požádá o jeho zaplacení „ihned“ poté, co mu vznikne právo požadovat úhradu dohodnuté ceny plnění, a dlužník je povinen splnit dluh ve lhůtě „bez zbytečného odkladu“ počítané od této žádosti. Marným uplynutím této lhůty se peněžitý dluh stává splatným (dospělým). 3) Okolnostmi rozhodnými pro počátek běhu promlčecí lhůty jsou v takovém případě ve smyslu § 619 odst. 2 o. z. okolnosti, z nichž se věřitel dozvěděl (nebo dozvědět měl a mohl) že mu vzniklo právo určit dobu splnění dluhu.
Ode dne, kdy se věřitel dozvěděl (nebo dozvědět měl a mohl), že mu vzniklo právo určit dobu splnění dluhu (právo „ihned“ požádat o zaplacení dluhu), začíná běžet tříletá subjektivní promlčecí lhůta dle § 629 odst. 1 o. z. Srovnej rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 31 Cdo 3125/2022.
[29] V projednávané věci dospěl odvolací soud k závěru, že „z hlediska běhu promlčecí doby práva na složení zálohy je rozhodným okamžikem právní moc správního rozhodnutí, jímž je odstranění stavby nařízeno“, a konstatoval, že „toto rozhodnutí nebylo dosud vydáno“.
[30] Z napadeného rozhodnutí ani z provedeného dokazování se ale nepodává, zda byla splatnost zálohy mezi stranami ujednána či jinak stanovena, případně že ujednána nebyla (§ 1958 o. z.).
[31] Nezabýval-li se odvolací soud ve smyslu shora uvedených judikaturních závěrů, kdy mohlo družstvo své právo na složení zálohy uplatnit poprvé ve smyslu § 619 o. z., je jeho závěr o nedůvodnosti námitky dovolatele o promlčení tohoto práva přinejmenším předčasný, a tudíž nesprávný.
[32] Jelikož řešení dovoláním otevřené otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod byl podle § 241a odst. 1 o. s. ř. uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
[33] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
[34] O návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud nerozhodoval.
Návrh na odklad vykonatelnosti či právní moci je závislé povahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), což mimo jiné znamená, že rozhodl-li dovolací soud o podaném dovolání, stává se návrh na odklad vykonatelnosti bezpředmětný (obsoletní) – k tomu obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, uveřejněný pod číslem 29/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[35] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.