27 Cdo 3258/2024-1007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka
Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci
žalobce Libora Kočího, zastoupeného Mgr. Ing. Štěpánem Vítkem, advokátem, se
sídlem v Brně, Šumavská 525/33, PSČ 602 00, proti žalovaným 1) Zemědělskému
družstvu Hněvotín, se sídlem v Hněvotíně č. p. 90, PSČ 783 47, identifikační
číslo osoby 00147362, 2) Z. D., 4) P. K., 5) Martě Koutné, 6) M. K., 7) I. K.,
8) I. K., 9) P. K., 10) J. K., 11) Vojtěchu Molnárovi, 12) J. P., 13) A. S.,
14) F. S., 16) K. V., 17) M. V., 18) J. V., 19) P. W., 20) D. Z., a 21) Ing.
Radovanu Zemanovi, všem zastoupeným Mgr. Alexandrem Lioliasem, advokátem, se
sídlem v Praze 2, Italská 2581/67, PSČ 120 00, o určení členství v družstvu,
vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 30 Cm
43/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17.
7. 2024, č. j. 8 Cmo 210/2022-947, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit každému ze žalovaných 1), 2), 4) až 14)
a 16) až 21) na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.721 Kč, a to do tří dnů od
právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupce.
I.], a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. až IX.).
[2] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce v záhlaví označeným
rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. ve vztahu mezi
žalobcem a žalovanými 1), 2), 4) až 14) a 16) až 21), ve výrocích II., III.,
V., VI., VII., VIII. a v části výroku IX. ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými
5) až 9), 13), 14) a 16) až 21) [první výrok] a rozhodl o náhradě nákladů
odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé.
Zamítavý rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 6.
2022, č. j. 30 Cm 43/2022-675, Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce
rozsudkem ze dne 25. 1. 2023, č. j. 8 Cmo 210/2022-762, potvrdil ve výroku I.
vůči žalované 3) [výrok I.], změnil ve zbývajícím rozsahu výroku I. tak, že
určil, že žalovaní 2) a 4) až 21) nejsou členy družstva [druhý výrok], rozhodl
o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (třetí výrok) a o náhradě
nákladů odvolacího řízení (čtvrtý a pátý výrok). Nejvyšší soud k dovolání
žalovaných 1), 2), 4) až 14) a 16) až 21) rozsudkem ze dne 30. 1. 2024, č. j.
27 Cdo 1550/2023-867, zrušil rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu mezi
žalobcem a žalovanými 1), 2), 4) až 14) a 16) až 21) a věc mu v tomto rozsahu
vrátil k dalšímu řízení.
[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší
soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání
nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není
přípustné ani podle § 237 o. s. ř. [5] Dovolatelem zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož byly
splněny všechny podmínky pro vznik členství žalovaných 2), 4) až 14) a 16) až
21) v družstvu vymezené zákonem a stanovami, je v souladu s ustálenou
judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu citovanou již v předchozím kasačním
rozhodnutí. [6] Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně,
podle nichž žalovaní uchazeči o členství v družstvu „se nestali členy družstva
proto, že by na ně družstvo (jednající předsedou či místopředsedou
představenstva) naléhalo, nýbrž proto, že dlouhodobě měli o členství zájem, v
letech 2020 a 2021 si podali přihlášku do družstva a představenstvo družstva
rozhodlo o jejich přijetí, uhradili základní členský vklad 50.000 Kč …, všichni
nově přijatí členové členy družstva zůstali (např. hned po hlasování
nevystoupili)”, navíc se jednalo „o osoby, které mají k družstvu majetkový či
pracovní vztah”. [7] Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není žádných pochyb o
tom, že k definičním znakům právního státu patří princip právní jistoty a
ochrany důvěry účastníků právních vztahů v právo (srovnej např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. 29 Cdo 149/2018, nebo rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1080/2022, uveřejněný pod
číslem 57/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). [8] Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se dále podává, že § 7
zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vyjadřuje vyvratitelnou domněnku
jednání v dobré víře; ten, kdo ji popírá, musí tvrdit skutečnosti ji vylučující
a ohledně nich nese důkazní břemeno. Účastník, který se brání právním
důsledkům, které zákon váže na jednání v dobré víře, je povinen tvrdit a
prokázat skutečnosti vylučující objektivně posuzovanou dobrou víru protistrany. Vzhledem k systematickému umístění tohoto pravidla je zřejmé, že platí pro celý
občanský zákoník, resp. celé soukromé právo. Nevyplývá-li ze zvláštního
ustanovení něco jiného, poctivost a dobrá víra se předpokládají (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2024, sp. zn. 27 Cdo 3702/2023,
uveřejněný pod číslem 57/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). [9] Jednali-li žalovaní uchazeči o členství v dobré víře, nemohou mít na
platnost jejich přihlášek a rozhodnutí představenstva družstva o jejich
přijetí, resp. na vznik jejich členství v družstvu a na nabytá práva tvořící
obsah jejich družstevních podílů, vliv případná porušení pravidel jednání členů
orgánů družstva namítaná dovolatelem.
Dovolání proto není přípustné pro řešení
otázky, zda „je v souladu s obecně závaznými právními předpisy a stanovami
družstva jednání v případě, kdy kontrolní komise ani ostatní členové
představenstva nebyli informováni o mimořádném počtu přihlášek do družstva a v
průběhu posledního jednání představenstva krátce před členskou schůzí je tento
bod zařazen jako mimořádný bod“, neboť na řešení této otázky rozhodnutí
odvolacího soudu nezávisí. Domnívá-li se dovolatel, že některý z členů orgánů
družstva porušil své povinnosti při výkonu funkce, má ke zjednání nápravy k
dispozici jiné právní prostředky [srovnej např. § 584 zákona č. 90/2012 Sb., o
obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)]. [10] Namítá-li dovolatel, že jednání žalovaných uchazečů o členství v
družstvu „sledovalo ve spojitosti s původním předsedou Dofkem ovládnutí
družstva konkurenčními subjekty s jejich rodinami”, zpochybňuje tím shora
uvedená skutková zjištění, z nichž odvolací soud vycházel ve svém
rozhodnutí. [11] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy
nižších stupňů, v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od
1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění
odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím
spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo
2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). [12] V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že při úvaze, zda je
právní posouzení věci odvolacím soudem – v mezích právní otázky vytyčené
dovolatelem – správné, vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího
soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých
právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srovnej např. důvody
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003,
uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, či ze
dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011).
[13] Přípustnost dovolání proto nemůže založit otázka, zda „požívá
právní ochrany přijetí nových členů družstva (spřízněných osob a osob v
konkurenčním postavení) hlasy předsedy a místopředsedy družstva majících
rozhodující hlasovací práva při rovnosti hlasů členů představenstva za situace,
kdy předseda a místopředseda předem znali vůli většiny členů družstva odvolat
je z funkce předsedy a místopředsedy představenstva“, neboť při její formulaci
dovolatel vychází z jiného než soudy zjištěného skutkového stavu.
[14] Tvrdí-li dovolatel, že odvolací soud se nevypořádal se všemi jeho
námitkami, vytýká tím odvolacímu soudu (údajnou) vadu řízení, která mohla mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; uplatňuje tak nezpůsobilý dovolací
důvod (viz § 241a odst. 1 o. s. ř.), k jehož přezkoumání není dovolání
přípustné.
[15] Vytýkanou vadou navíc řízení ani netrpí. Soud není povinen budovat
vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených
námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který
logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jeho závěrů je sama
o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III.
ÚS 989/08, či usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS
3122/09, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo
2214/2010). Rozhodnutí odvolacího soudu, jež vychází ze závěrů rozhodnutí soudu
prvního stupně, těmto požadavkům vyhovuje. Pokud se odvolací soud ztotožnil se
závěry soudu prvního stupně a odkázal na ně v odůvodnění svého rozhodnutí,
neměl povinnost znovu se s každou jednotlivou námitkou opakovaně vypořádat.
[16] Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že podle ustálené
judikatury Ústavního soudu není porušením práva na spravedlivý proces, pokud
odvolací soud odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, v němž se
soud argumenty dovolatele zabýval a neshledal je důvodnými, a s nímž se
odvolací soud ztotožnil (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6.
2015, sp. zn. II. ÚS 1544/14, a tam citovaná rozhodnutí).
[17] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§
243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Jde-li o výpočet snížené odměny, srov.
závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 25 Cdo 1552/2025.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se
oprávnění domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 12. 2. 2026
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu