27 Cdo 3424/2019-601
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka
Doležala a soudců JUDr. Ivo Waldera a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci
žalobkyně T. S., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr.
Martinem Křížem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, PSČ 110 00,
proti žalovanému J. B., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Petrem
Běhanem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 6, V Podbabě 2524/22, PSČ 160 00,
o zaplacení 14.500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha -
západ pod sp. zn. 15 C 103/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Praze ze dne 4. 4. 2019, č. j. 19 Co 3/2019-500, ve znění usnesení ze
dne 27. 5. 2019, č. j. 19 Co 3/2019-507, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2019, č. j. 19 Co 3/2019-500, ve
znění usnesení ze dne 27. 5. 2019, č. j. 19 Co 3/2019-507, jakož i rozsudek
Okresního soudu Praha - západ ze dne 19. 7. 2018, č. j. 15 C 103/2017-447, se
ruší a věc se postupuje Krajskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému k
řízení v prvním stupni.
I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [2] Krajský soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným
rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [3] Odvolací soud vyšel mimo jiné z toho, že:
1) Žalovaný byl akcionářem a vlastníkem dluhopisů společnosti T. H.,
identifikační číslo osoby XY, s předmětem činnosti pronájem nemovitostí, bytů a
nebytových prostor, výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 – 3
živnostenského zákona. Žalovaný byl dále členem dozorčí rady a od 1. 10. 2007
zaměstnancem této společnosti na pozici obchodního ředitele. 2) Žalovaný byl od května 2009 do července 2010 akcionářem a v období od
1. 7. 2010 do 2. 6. 2015 členem dozorčí rady žalobkyně, která je dceřinou
společností T. H., a rovněž vlastníkem dluhopisů emitovaných žalobkyní. 3) Dne 20. 5. 2015 uzavřeli žalovaný jako prodávající a žalobkyně jako
kupující rámcovou smlouvu o ukončení účasti a spolupráce ve společnostech
žalobkyně a T. H. (dále jen „rámcová smlouva“). 4) V rámcové smlouvě žalovaný (prodávající) deklaroval, že si přeje
„prodat dluhopisy T. S. a dluhopisy a akcie T. H. (dále jen ,cenné papíry?), a
žalobkyně (kupující), že si tyto cenné papíry přeje koupit a obě strany mají
zájem na ukončení pracovního poměru prodávajícího a jeho členství v dozorčích
radách těchto společností“. 5) V rámcové smlouvě smluvní strany stanovily celkovou kupní cenu
převáděných cenných papírů na částku 58.000.000 Kč. 6) Smluvní strany dále dohodly, že kupující složí ke dni podpisu této
smlouvy část kupní ceny na svěřenecký účet u Komerční banky a. s. Kupní cena
bude vypořádána tak, že výplata částky 43.500.000 Kč bude poukázána na účet
prodávajícího bez prodlení po předložení předávacího protokolu k cenným
papírům. Částka 14.500.000 Kč bude poukázána na účet prodávajícího v den
následující po dni, „kdy od poukázání částky 43.500.000 Kč uplynou dva roky,
přičemž před výplatou této částky, pokud Komerční banka obdrží originál
stejnopisu žaloby, kterou se kupující bude domáhat po prodávajícím zaplacení
částky ve výši 14.500.000 Kč, výplatu příslušné částky neprovede a provede ji
pouze za dále specifikovaných podmínek podle článku 3 odstavec 3.3 smlouvy“. 7) Rámcová smlouva obsahovala (mimo jiné) ujednání tohoto znění:
Článek 4
4.1 Prodávající nesmí počínaje dnem uzavření této smlouvy po dobu dvou let:
i.
prokazatelně získávat, odvádět nebo přebírat od kupujícího (žalobkyně)
zakázky jakéhokoliv současného zákazníka kupujícího (kupující předá
prodávajícímu písemný seznam svých současných zákazníků nejpozději při podpisu
této smlouvy) nebo budoucího zákazníka kupujícího (budoucím zákazníkem se
rozumí zákazník, kterému v době uzavření této smlouvy kupující nedodá služby a
poskytne mu první dodávku nebo s ním uzavře smlouvu o dodávce v době dvou let
od uzavření této smlouvy, přičemž kupující se zavazuje prodávajícímu ke dni
podpisu smluvního vztahu s budoucím zákazníkem písemně sdělit: (i) jméno a
příjmení/obchodní firmu takového zákazníka, dále (ii) datum narození/IČO
takového zákazníka a jeho (iii) bydliště/sídlo); nebo
ii. prokazatelně odvádět od kupujícího dodávky zboží nebo služeb poskytované
kupujícímu jakoukoliv osobou; nebo
iii. prokazatelně ovlivňovat v neprospěch kupujícího obchodní podmínky, za
jakých kupující jedná s jakoukoliv osobou, která byla nebo je jeho zákazníkem,
zprostředkovatelem, distributorem nebo dodavatelem; nebo
iv. prokazatelně zaměstnávat (ať již sám nebo prostřednictvím jakékoli
právnické osoby), snažit se získat nebo odvést od kupujícího jakoukoli osobu
zaměstnanou nebo jinak pracující pro kupujícího (ať již v době uzavření této
smlouvy nebo kdykoli v době dvou let po jejím uzavření, bez ohledu na dobu
trvání tohoto vztahu) na jakékoli pozici, včetně nezávislého dodavatele
vykonávajícího pro kupujícího podobnou úlohu jako jeho zaměstnanci; nebo
v. prokazatelně používat jakýkoli obchodní název používaný výlučně kupujícím,
nebo jakýkoli jiný název zaměnitelný s takovým obchodním názvem kupujícího;
nebo
vi. prokazatelně se prezentovat jako spojená s či jako osoba mající zájem s
kupujícím.
4.2 prodávající dále nesmí počínaje dnem uzavření této smlouvy po dobu dvou
let:
i. provádět vlastní podnikatelskou činnost (na základě živnostenského oprávnění
– jako osoba samostatně výdělečně činná); nebo
ii. být zaměstnán; nebo
iii. být členem v jakýchkoli orgánech jakékoli právnické osoby; nebo
iv. být prokuristou nebo jiným zástupcem; nebo
v. mít majetkovou účast v jakékoliv obchodní korporaci (české i zahraniční);
nebo
vi. být účastníkem tiché společnosti nebo mít jakoukoli jinou účast na zisku,
to vše ve vztahu k jakémukoli jinému konkurenčnímu podnikateli, jehož předmět
podnikání je stejný nebo obdobný hlavní činnosti kupujícího nebo společnosti
(T. H.) a jakkoliv se dotýká oblasti IT, a který působí na trhu v České
republice nebo Slovenské republice. …
4.5 V případě, že prodávající poruší jakýkoli svůj závazek podle odstavce 4.1
nebo 4.2 této smlouvy, je povinen kupujícímu uhradit smluvní pokutu ve výši
části kupní ceny splatné v souladu s odstavcem 3.2ii této smlouvy (tj. ve výši
14.500.000 Kč) … Případná smluvní pokuta bude mezi stranami vypořádána výhradně
postupem dle odst. 3.3 této smlouvy, tedy vznikne-li kupujícímu soudně přiznaný
nárok na její úhradu prodávajícím, tato smluvní pokuta bude uhrazena z částky
14.500.000 Kč, která je deponována na svěřeneckém účtu. 8) Celkové finanční nároky žalovaného v souvislosti s ukončením jeho
činnosti a majetkové účasti ve společnostech žalobkyně a T. H. byly vyčísleny
částkou 58.000.000 Kč. Tato částka představovala pokrytí veškerých nároků
žalovaného, tedy i finančních nároků za dodržení zákazu konkurence. [4] Na takto ustaveném základu odvolací soud, odkazuje na rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4192/2008, uzavřel, že
nelze posoudit vyváženost smlouvy o zákazu konkurence a míru omezení osoby
zavázané proti vyžadované míře potřebnosti ochrany žalobkyně jako osoby
oprávněné, protože není možné určit konkrétní výši finanční náhrady žalovaného
za plnění konkurenční doložky podle rámcové smlouvy. Nelze proto ani zjistit,
zda smlouva reflektuje ústavní princip zakotvený v článku 26 Listiny základních
práv a svobod (dále jen „Listina“), podle něhož má každý právo na svobodnou
volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou
hospodářskou činnost. Finanční náhrada za plnění povinností z konkurenční
doložky tak podle odvolacího soudu nebyla vůbec dojednána, konkurenční doložka
tudíž omezuje zavázanou stranu více, než vyžaduje ochrana žalobkyně, a je proto
neplatná podle § 2975 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále
jen „o. z.“). [5] I kdyby bylo možno dospět „na základě provedených důkazů a objasnění
společného úmyslu účastníků k takovému skutkovému závěru, že finanční plnění za
zákaz konkurence bylo sjednáno ve výši 14.500.000 Kč, pak ani takový závěr by
nemohl přivodit pro žalobkyni lepší postavení ve věci a nemohl by vést k závěru
o platně uzavřené konkurenční doložce, a to proto, že je zde další důvod, který
soud prvního stupně pominul a který činí ve smyslu § 2975 odst. 1 o. z. konkurenční doložku zakázanou, k níž se nepřihlíží“.
[6] Ujednání popisující okruh činností, jichž je žalovaný povinen se
zdržet, je podle odvolacího soudu „vymezením takového obecného charakteru,
který okruh činnosti činí širokým a neurčitým a vymyká se i smyslu zákonného
ustanovení, pro které může být konkurenční doložka sjednána, a již nesleduje
pouze ochranu žalobkyně …“. V konkurenční doložce zakázaná činnost je „vymezena
až šikanózním způsobem, že takové ujednání nelze respektovat a nelze mu
poskytnout právní ochranu“. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2006, sp. zn. 32 Odo 659/2005, a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo
4192/2008, odvolací soud uzavřel, že „nelze připustit sjednání takové
konkurenční doložky, jejíž vymezení zákazu činnosti by bylo takovým
nepřiměřeným zásahem do práva svobodného podnikání, která by umožňovala
rozšiřující výklad pro svoji neurčitost, čímž by se dostala do rozporu s
článkem 26 odst. 1 Listiny a očekávanou ochranu práv dotčených osob, včetně
jejich legitimního očekávání by nemohla poskytovat“.
[7] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež má za
přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen
„o. s. ř.“), k řešení otázky výkladu konkurenční doložky sjednané v rámcové
smlouvě podle § 2975 o. z. Podle přesvědčení dovolatelky odvolací soud tuto
otázku posoudil v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu,
z níž se podává výklad a náležitosti konkurenční doložky sjednané podle § 2975
o. z. a přednost výkladu nezakládajícího neplatnost smlouvy před výkladem,
který k neplatnosti vede.
[8] Dovolatelka má za to, že ujednání o konkurenční doložce v článku 4
rámcové smlouvy v souladu s § 2975 o. z. vymezuje zcela určitě činnost, kterou
nesmí žalovaný vykonávat, její územní i časovou platnost i okruh osob, vůči
kterým nesmí žalovaný tuto činnost vykonávat. Odkazujíc na rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1318/2017, považuje dočasné omezení
práva žalovaného na svobodnou volbu povolání, jakož i práva podnikat a
provozovat jinou hospodářskou činnost (garantované článkem 26 odst. 1 Listiny),
za ospravedlnitelné.
[9] Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že založil své rozhodnutí na
nesprávném právním posouzení a na judikatuře vycházející z právní úpravy účinné
do 31. 12. 2013, která však dle důvodové zprávy k ustanovení § 2975 o. z.
pojímala konkurenční doložky příliš restriktivně.
[10] Podle dovolatelky je namístě nevykládat konkurenční doložku
striktně formalisticky, když i záměr zákonodárce byl upravit konkurenční
doložku méně přísně, a spíše hledat důvody pro platnost právního jednání než
pro jeho neplatnost. To ostatně stanoví také § 574 o. z., který určuje, že na
právní jednání je třeba hledět spíše jako na platné než neplatné.
[11] Jde-li o odvolacím soudem tvrzenou neurčitost ujednání o okruhu
činností, jichž se zákaz týká, odvolací soud nejenže se podle dovolatelky
neřídil požadavkem § 574 o. z., ale úmysl jednajících osob v tomto směru vůbec
nezkoumal.
[12] Dovolatelka považuje za nesprávný závěr odvolacího soudu o
nevyváženosti a nepřiměřenosti sjednané konkurenční doložky. Zákon podle ní
nevyžaduje ujednání o konkrétní výši protiplnění za dodržení zákazu konkurence.
Dovolatelka poukazuje na smluvní svobodu stran, na nutnost posuzovat
přiměřenost konkurenční doložky v rámci celé transakce a na „možnost
kompenzovat zákaz konkurence žalovanému jinak, např. způsobem sjednaným v
článku 4 rámcové dohody ve výši 14.500.000 Kč“. Ostatně odvolací soud sám vyšel
ze zjištění, že částka 14.500.000 Kč měla být zaplacena žalovanému pouze tehdy,
jestliže žalovaný zákaz konkurence neporuší.
[13] Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu,
jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně
k dalšímu řízení.
[14] Žalovaný ve vyjádření k dovolání žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší
soud dovolání jako nedůvodné zamítl, popřípadě aby je odmítl.
[15] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení otázek výkladu
právního jednání a konkurenční doložky, při jejichž řešení se odvolací soud
odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu. [16] Podle § 556 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle
úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o
něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle
význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev
vůle určen (odstavec 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené
mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k
tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání
přikládají (odstavec 2). [17] Podle § 557 o. z. připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží
se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první. [18] Podle § 558 o. z. v právním styku s podnikatelem se výrazu
připouštějícímu různý výklad přisoudí význam, jaký má v takovém styku
pravidelně. Není-li však druhá strana podnikatelem, musí ten, kdo se toho
dovolává, prokázat, že druhé straně musel být takový význam znám (odstavec 1). V právním styku podnikatelů se přihlíží k obchodním zvyklostem zachovávaným
obecně, anebo v daném odvětví, ledaže to vyloučí ujednání stran nebo zákon. Není-li jiné ujednání, platí, že obchodní zvyklost má přednost před ustanovením
zákona, jež nemá donucující účinky, jinak se může podnikatel zvyklosti dovolat,
prokáže-li, že druhá strana určitou zvyklost musela znát a s postupem podle ní
byla srozuměna (odstavec 2). [19] Podle § 2975 o. z. neurčí-li se v ujednání zakazujícím jinému
soutěžní činnost území, okruh činnosti nebo okruh osob, kterých se zákaz týká,
ke konkurenční doložce se nepřihlíží (odstavec 1). Zakazuje se konkurenční
doložka ujednaná na neurčitou dobu nebo na dobu delší než pět let; poruší-li se
zákaz, platí, že konkurenční doložka byla ujednána na pět let (odstavec 2). Zakazuje se konkurenční doložka omezující zavázanou stranu více, než vyžaduje
potřebná ochrana oprávněné strany; poruší-li se zákaz, může soud na návrh
dotčené strany konkurenční doložku omezit, zrušit, nebo prohlásit za neplatnou
(odstavec 3). [20] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:
1) Neklade-li zákon ani na konkurenční doložku upravenou v § 2518 o. z. požadavek, aby obsahovala současně vymezení činnosti, území a okruhu osob,
jichž se zákaz týká, nelze akceptovat výklad, podle kterého by tyto náležitosti
byly nezbytné pro konkurenční doložku v režimu § 2975 o. z., a to pod sankcí,
že k ujednání tyto náležitosti neobsahující nebude ex officio přihlíženo. 2) Obecně platí, že konkurenční doložka bývá uzavírána tehdy, kdy osoba,
jíž se omezuje právo vykonávat činnost soutěžní povahy (zavázaná strana),
získala či získá (zpravidla) díky vztahu s oprávněnou stranou určité know-how,
jehož využití v soutěži bezprostředně po ukončení tohoto vztahu by mohlo
oprávněnou stranu poškodit. Typicky tomu tak bývá (či může být) v případě
obchodních zástupců či členů volených orgánů obchodních korporací.
Další
obvyklou situací, kdy dochází k uzavírání konkurenčních doložek, je převod
závodu či významné majetkové účasti v obchodní korporaci, kdy převodce získal
určité know-how právě díky vlastnictví převáděného závodu či převáděné
majetkové účasti v obchodní korporaci (např. v souvislosti s výkonem funkce
člena voleného orgánu této obchodní korporace). 3) Proto lze považovat dočasné omezení práva zavázané strany na
svobodnou volbu povolání, jakož i práva podnikat a provozovat jinou
hospodářskou činnost (garantovaného článkem 26 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod) za ospravedlnitelné. Nicméně aby takový zásah do ústavně
garantovaného práva vyhovoval požadavku přiměřenosti (tedy aby do uvedeného
práva zavázané strany nebylo zasahováno více, než je pro dosažení sledovaného
cíle nezbytné), klade zákonodárce na obsah konkurenční doložky určitá omezení. Je tomu tak jak v případě konkurenční doložky uzavřené s obchodním zástupcem (v
§ 2518 o. z.), tak i v případě obecné úpravy konkurenční doložky v § 2975 o. z. 4) K dosažení tohoto účelu právní úpravy konkurenční doložky slouží (v
obecném režimu) jednak pravidlo o časovém omezení (§ 2975 odst. 2 o. z.), a
jednak pravidlo umožňující zavázané straně dosáhnout omezení, zrušení či
prohlášení konkurenční doložky za neplatnou, bude-li ji omezovat více, než
vyžaduje potřebná ochrana oprávněné strany (§ 2975 odst. 3 o. z.). 5) Ustanovení § 2975 odst. 1 o. z. – přes své nepřesné vyjádření –
nevymezuje obligatorní náležitosti konkurenční doložky přísněji než je tomu v
případě § 2518 o. z., ale pouze zdůrazňuje obecný požadavek (viz § 553 odst. 1
o. z.) na určitost ujednání o konkurenční doložce. Aby konkurenční doložka byla
určitým právním jednáním, musí z ní plynout, jaké činnosti a v jakém rozsahu
nesmí zavázaná strana vykonávat. Rozsahem zákazu je přitom třeba rozumět buď
určité území (na němž zavázaná strana nesmí po sjednanou dobu vyvíjet činnost
soutěžní povahy), anebo určitý okruh osob (vůči nimž nesmí tuto činnost
vyvíjet; zpravidla půjde o zákazníky či potencionální zákazníky oprávněné
strany). 6) To, zda konkrétní konkurenční doložka v tomto směru vyhovuje
požadavku určitosti právních jednání, je třeba posuzovat podle pravidel pro
výklad právních jednání. 7) Výkladu podléhá zásadně každé právní jednání, bez ohledu na to, zda
se navenek jeví jako jednoznačné (jasné). Je tomu tak již proto, že sám závěr o
jednoznačnosti (jasnosti) určitého právního jednání je výsledkem jeho výkladu. 8) Základní (prvotní) pravidlo výkladu adresovaných právních jednání
formuluje ustanovení § 556 odst. 1 věty první o. z. Soud nejprve zkoumá
(zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění
všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl)
jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy
se stal perfektním). Ochrana dobré víry adresáta právního jednání pak vyžaduje
(a § 556 odst. 1 věta první o. z. tak normuje výslovně), aby soud právní
jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel
být adresátovi znám.
Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží
toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Jinými
slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl)
jednajícího (která byla anebo musela být známa adresátovi), již je třeba
upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých
slov). 9) Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího,
postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. (nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by
mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen). Ustanovení § 556 odst. 2 o. z. pak uvádí demonstrativní výčet okolností, k nimž
soud při výkladu právního jednání přihlíží. Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 29 Cdo
5943/2016, uveřejněný pod číslem 103/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 27 Cdo
1318/2017 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo
61/2017, uveřejněný pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. [21] Ujednání o konkurenční doložce zpravidla obsahuje konkrétní výši
finančního plnění, jímž má být povinnému z konkurenční doložky kompenzováno
její dodržování. Sjednanou výší finančního plnění je (současně s dalšími
kritérii) obvykle poměřována přiměřenost dočasného omezení práva zavázané
strany vykonávat určitou činnost. Zákon nicméně takové ujednání nevyžaduje a
jeho absenci nijak nesankcionuje. [22] Proporcionalita a vzájemná vyváženost práv a povinností mezi
oprávněným a povinným (zavázaným) z konkurenční doložky totiž může plynout
nejen z výslovného znění konkurenční doložky, ale i z jiných ujednání smluvních
stran, včetně předchozí úpravy vzájemných práv a povinností. Proporcionalita
nemusí být dosažena pouze sjednáním konkrétního finančního protiplnění
zavázanému z konkurenční doložky. Omezení zavázaného z konkurenční doložky
mohou být kompenzována také jinak. [23] Dochází-li k uzavírání konkurenční doložky v souvislosti s převodem
závodu či významné majetkové účasti v obchodní korporaci nebo se zánikem funkce
člena voleného orgánu obchodní korporace, je při posouzení přiměřenosti
konkurenční doložky nutné vycházet z celkové úpravy vzájemných práv a
povinností stran, z již poskytnutých plnění a z dalších významných okolností,
na jejichž základě lze vyhodnotit poměr mezi omezeními zavázané strany a
potřebou ochrany strany oprávněné. [24] Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že odvolací soud
pochybil, posoudil-li dočasné omezení žalovaného vykonávat sjednanou činnost
jako nepřiměřené pouze z důvodu absence výslovného ujednání o výši finančního
plnění za splnění konkurenční doložky, aniž se důkladně zabýval širšími
souvislostmi vzájemného vztahu obou stran, zejména pak porovnáním plnění, k
nimž se obě strany v souvislosti s prodejem cenných papírů a s ukončením
činnosti žalovaného pro žalobkyni a společnost T. H. zavázaly.
[25] Odvolacímu soudu je rovněž nutné vytknout, že posoudil ujednání o
okruhu činností, jejichž výkonu se žalovaný zavázal zdržet, jako neurčité, aniž
je podrobil výkladu za použití pravidel uvedených v § 556 a násl. o. z. [26] Je-li dovolání přípustné, přihlíží Nejvyšší soud i k jiným vadám
řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3
o. s. ř.). Taková vada je dána i tehdy, rozhodoval-li v prvním stupni věcně
nepříslušný soud. [27] Spor ze smlouvy uzavřené mezi členem dozorčí rady akciové
společnosti a touto akciovou společností, jejímž předmětem je úprava vzájemného
vztahu v souvislosti s ukončením výkonu funkce, je sporem mezi obchodní
společností a členem jejího orgánu týkajícím se výkonu funkce člena orgánu, k
jehož projednání a rozhodnutí jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské
soudy [§ 9 odst. 2 písm. f) o. s. ř.]. Rovněž spor týkající se práv a
povinností ze smlouvy o prodeji akcií a dluhopisů je sporem, k jehož projednání
a rozhodnutí jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy [§ 9 odst. 2
písm. j) o. s. ř.]. [28] Rozhodl-li ve věci (jako soud prvního stupně) okresní soud, je
řízení zatíženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. [29] Nejvyšší soud proto napadený rozsudek, jakož i rozsudek soudu
prvního stupně, zrušil a věc postoupil Krajskému soudu v Praze jako soudu věcně
příslušnému k řízení v prvním stupni (§ 243e odst. 2 o. s. ř.). [30] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný
(§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., § 226 odst. 1 o. s. ř.). [31] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně
řízení dovolacího (§243g odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.