USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy
JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní
věci žalobce Ing. Viléma Baráka, se sídlem v Brně, Kotlářská 51a, PSČ 602 00,
jako správce konkursní podstaty úpadkyně SHARK Brno, s. r. o., se sídlem v
Brně, Panská 361/13, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 48529591,
zastoupeného JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem, se sídlem v Brně, Pražákova
1008/69, PSČ 639 00, proti žalovanému J. T., narozenému XY, bytem XY,
zastoupenému Mgr. Bc. Ivem Nejezchlebem, advokátem, se sídlem v Brně, Joštova
138/4, PSČ 602 00, o zaplacení 325.600 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského
soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 86/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 4. 2018, č. j. 5 Cmo 23/2018-648, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
[1] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 9. 2017, č. j. 19 Cm
86/2010-594, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 325.600 Kč s
příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I.) a rozhodl o nákladech
řízení (výrok II.) a o odměně zástupce ustanoveného žalovanému (výrok III.).
[2] Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem zastavil řízení
o odvolání žalovaného proti výroku III. rozsudku soudu prvního stupně (první
výrok), k odvolání žalovaného „potvrdil ve správném znění“ rozsudek soudu
prvního stupně ve výrocích I. a II. (ve skutečnosti výrok I. změnil co do
příslušenství) [druhý výrok] a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí
výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež
Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že
dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a
není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. [4] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté při výkladu institutu
odpovědnosti za škodu způsobenou porušením povinnosti jednatele jednat při
výkonu funkce s péčí řádného hospodáře podle § 194 odst. 5 zákona č. 513/1991
Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), se podává:
1) Je-li v řízení vedeném proti jednateli společnosti s ručením omezeným
(jako žalovanému) posuzováno, zda jednatel způsobil společnosti škodu porušením
povinnosti vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře, nese jednatel
důkazní břemeno (toliko) o tom, že (v konkrétním případě) jednal s péčí řádného
hospodáře. Ve vztahu k ostatním předpokladům odpovědnosti jednatele za škodu
způsobenou společnosti – tedy ohledně vzniku škody, jakož i příčinné
souvislosti mezi škodou a protiprávním jednáním – nese důkazní břemeno (jakož i
břemeno tvrzení) žalobce a nikoliv žalovaný člen orgánu (srov. např. rozsudky
Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3542/2011, ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 440/2013, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 6035/2016). 2) Jestliže žalující společnost s ručením omezeným tvrdí a prokáže, že
žalovaný jakožto jednatel společnosti vybral z jejího účtu či z pokladny
postupně peněžní prostředky, aniž by bylo zřejmé, jak (na co) byly tyto
prostředky využity, je žalovaný jednatel podle § 135 odst. 2 ve spojení s § 194
odst. 5 obch. zák. povinen tvrdit a prokázat, že tyto peněžní prostředky byly
využity ve prospěch společnosti. Dokazování toho, že žalovaný peněžní
prostředky využil pro společnost, není důkazem vzniku škody. Jde o otázku
jednání s péčí řádného hospodáře, ohledně které nese důkazní břemeno žalovaný
(viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 6035/2016, a
judikaturu v něm citovanou). 3) Uvedené závěry se uplatní obdobně i v případě, že žalobu podala
insolvenční správkyně poškozené společnosti s ručením omezeným (viz rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 4163/2017, jehož závěry se
plně prosadí i v situaci, kdy za poškozenou společnost jedná správce její
konkursní podstaty). [5] Z rozhodnutí soudů obou stupňů se podává, že v projednávané věci
nebylo sporné, že peněžní prostředky, se kterými dovolatel disponoval, z
majetku úpadkyně ušly jeho jednáním (dovolatel je vybral z účtu úpadkyně). Uzavřel-li odvolací soud, že dovolatel neprokázal, že jednal s péčí řádného
hospodáře, neboť nedoložil, že vybranou částku použil ve prospěch úpadkyně
(respektive bylo prokázáno, že část peněžních prostředků dovolatel poskytl
personálně propojené obchodní společnosti bez právního důvodu), je jeho
rozhodnutí v souladu s výše citovanou ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího
soudu (i s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn.
29 Cdo
5279/2016, na něž dovolatel poukazuje). [6] Předkládá-li dovolatel Nejvyššímu soudu otázku, zda je jednatel
společnosti s ručením omezeným povinen jednat s péčí řádného hospodáře i po
prohlášení konkursu na majetek společnosti (respektive zda za jeho jednání v
takovém případě odpovídá správce konkursní podstaty), maje tuto otázku za
Nejvyšším soudem dosud neřešenou, přehlíží, že na jejím posouzení napadené
rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 237 o. s. ř. nezávisí (odvolací soud se
jí nezabýval). Přípustnost dovolání proto jejím prostřednictvím založit nelze. [7] O otázku Nejvyšším soudem dosud neřešenou nadto nejde. Z ustálené
judikatury Nejvyššího soudu se podává, že jednateli společnosti s ručením
omezeným v důsledku konkursu prohlášeného na majetek této společnosti nezaniká
jeho funkce. I po dobu probíhajícího konkursu je tudíž povinen ji vykonávat s
péčí řádného hospodáře (byť v důsledku účinků prohlášení konkursu na majetek
společnosti dochází ke změně náplně funkce), a za porušení této povinnosti jej
stíhá odpovědnost podle § 194 odst. 5 obch. zák. Skutečnost, že v důsledku
prohlášení konkursu na majetek společnosti přechází oprávnění nakládat s jejím
majetkem na správce konkursní podstaty [§ 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání], totiž neznamená, že statutární orgán
(jeho člen) nemůže společnosti způsobit škodu neoprávněným nakládáním s tímto
majetkem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 29 Cdo
1657/2009). Skutečnost, zda byl probíhající konkurs a osoba správce konkursní
podstaty zapsány v obchodním rejstříku, či nikoli, nemá na odpovědnost
dovolatele žádný vliv. [8] A konečně, namítá-li dovolatel s poukazem na judikaturu Ústavního
soudu údajné vady řízení (opomenutí odvolacích námitek), přehlíží, že uvedená
námitka není způsobilým dovolacím důvodem (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.),
přičemž v souvislosti s ní Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného
či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí a jež by
splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř.
[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§
243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 1. 2019
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu