27 Cdo 3908/2017-145
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v
právní věci žalobkyně D. K., proti žalovanému Finančnímu úřadu pro
Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště v Havířově, se sídlem v Havířově,
Myslbekova 1470/2, PSČ 736 01, pro 313.333 Kč, prodejem nemovitostí, o žalobě
pro zmatečnost podané žalobkyní proti usnesením Okresního soudu v Karviné –
pobočky v Havířově ze dne 13. září 2012, č. j. 39 E 1227/98-896, a Krajského
soudu v Ostravě ze dne 29. března 2013, č. j. 10 Co 951/2012-934, vedené u
Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově, pod sp. zn. 106 Nc 5104/2016, o
dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.
listopadu 2016, č. j. 57 Co 551/2016-73, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově usnesením ze dne 9. září 2016, č.
j. 106 Nc 5104/2016-60, nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků pro
řízení o žalobě pro zmatečnost (výrok I.) a zamítl žádost žalobkyně o
ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok II.).
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne ze dne 28. listopadu 2016, č. j. 57 Co
551/2016-73, rozhodnutí soudu prvního stupně k odvolání žalobkyně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž požádala o
osvobození od soudního poplatku za dovolací řízení v plném rozsahu a o
ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Jelikož dovolatelka nebyla při podání dovolání zastoupena advokátem, ani
nedoložila, že má sama odpovídající právnické vzdělání (§ 241 o. s. ř. zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále též jen „o. s. ř.“), Okresní
soud v Karviné – pobočka v Havířově ji usnesením ze dne 9. května 2017, č. j. 106 Nc 5104/2016-106, doručeným žalobkyni dne 16. května 2017, vyzval k
odstranění nedostatku povinného zastoupení a poučil ji, že nebude-li nedostatek
povinného zastoupení odstraněn, bude dovolací řízení zastaveno. Žalobkyně (podáními ze dne 29. května 2017, 12. června 2017 a 16. srpna 2017)
pouze opětovně požádala (mimo jiné) o ustanovení zástupce z řad advokátů. Podle § 241 o. s. ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel
zastoupen advokátem nebo notářem (odstavec první věta první). Odstavec první
citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má
právnické vzdělání (odstavec druhý písm. a/). Dovolání fyzické osoby musí být
sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a/, advokátem nebo
notářem (odstavec čtvrtý). Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se
dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není
možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud
vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, soud
řízení zastaví. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi
zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a
nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva;
přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má
i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však
nevracejí. Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem
osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost
zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může
tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec
první). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení
zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví
mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů
(odstavec druhý). K žádosti dovolatelky o osvobození od soudního poplatku pro dovolací řízení
Nejvyšší soud uvádí, že dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o
ustanovení zástupce, jenž má vyšetřit, zda mu uvedené osvobození náleží či
nikoliv (podle § 138 o. s.
ř.), nemůže být podmiňován platbou soudního poplatku
z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty
práva, jehož přiznání se účastník domáhá (srov. obdobně usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, uveřejněné pod číslem
73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 28. listopadu 2014, sp. zn. 25 Cdo 4537/2014). Vzhledem k tomu, že
dovolatelka není povinna uhradit soudní poplatek z podaného dovolání, je
nadbytečné, aby Nejvyšší soud rozhodoval o této žádosti. Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce pro řízení o
dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší
soud jako soud dovolací, neboť (opětovné) posuzování této otázky soudem prvního
stupně by vedlo k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro
dovolací řízení (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního
kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015,
uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro ustanovení
zástupce z řad advokátů ve smyslu § 138 a § 30 o. s. ř. pro dovolací řízení,
neboť dovolatelka své právo uplatňuje zřejmě bezúspěšně. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka, z toho, co
je soudu známo z obsahu spisu, z jiné úřední činnosti nebo z toho, co je obecně
známo, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O
zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku
pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není
(subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s
přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný
prostředek nemůže být úspěšný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února
2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované pod číslem 67/2014 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2015, sp. zn. 33 Cdo 5438/2014, ze dne 20. října 2015, sp. zn. 22 Cdo
286/2015, nebo ze dne 20. září 2016, sp. zn. 25 Cdo 2674/2016). Závěr odvolacího soudu, podle něhož žaloba pro zmatečnost, podaná [z důvodů
uvedených v § 229 odst. 1 písm. b) a g) o. s. ř.] proti usnesení Okresního
soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 13. září 2012, č. j. 39 E
1227/1998-896, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. března 2013, č. j. 10 Co 951/2012-934, je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva podat žalobu
pro zmatečnost již proto, že ve věcech výkonu rozhodnutí lze podle § 254 odst. 2 o. s. ř. podat žalobu pro zmatečnost toliko z důvodu uvedeného v § 229 odst. 4 o. s. ř., odpovídá zcela jasnému a žádné pochybnosti nepřipouštějícímu znění
posledně označených ustanovení. Závěr odvolacího soudu, podle něhož nelze dovolatelce ustanovit zástupce z řad
advokátů, neboť nejsou naplněny předpoklady stanovené v § 138 o. s.
ř., pak
odpovídá shora citované judikatuře Nejvyššího soudu. V situaci, kdy je dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s
judikaturou Nejvyššího soudu, není důvodné, aby pro dovolací řízení byl
dovolatelce ustanoven zástupce; je zřejmé, že by se jednalo o zbytečné
vynakládání prostředků státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování
zřejmě bezúspěšného práva zajištěno povinné zastoupení dovolatelky. V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit
dovolatelce advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu a
kdy dovolatelka neodstranila nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud
řízení o dovolání zastavil (§ 241b odst. 2, § 104 odst. 2 a § 243f odst. 2 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí
Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již
dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002,
sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 20. prosince 2017
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu