27 Cdo 4260/2017-343
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobců
a) B. B., narozeného XY, bytem XY, b) J. K., narozené XY, bytem XY, c) M. D.,
narozeného XY, d) J. Š., narozeného XY, bytem XY, e) M. D., narozené XY, bytem
XY, a f) A. H., narozeného XY, bytem XY, všech zastoupených Mgr. Kateřinou
Švajcrovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Holečkova 332/5, PSČ 150 00, proti
žalované České obci sokolské, se sídlem v Praze 1, Újezd 450/40, PSČ 118 00,
identifikační číslo osoby 00409537, zastoupené JUDr. Janem Šťovíčkem, Ph. D.,
advokátem, se sídlem v Praze 5, Pod Císařkou 3242/5, PSČ 150 00, o vyslovení
neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod
sp. zn. 19 C 159/2013, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 22. 3. 2017, č. j. 28 Co 22/2017-309, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2017, č. j. 28 Co 22/2017-309,
se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[1] Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 17. 12. 2013 se
žalobce J. B. domáhá vyslovení neplatnosti rozhodnutí Výboru České obce
sokolské (dále též jen „výbor“) o změně stanov, přijatého dne 29. 11. 2013,
maje napadené rozhodnutí za odporující dobrým mravům, zákonu č. 83/1990 Sb., o
sdružování občanů, jakož i základním právům a svobodám jednotlivců.
[2] V průběhu řízení přistoupili do řízení ostatní žalobci.
[3] Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 1. 6. 2016, č. j. 19 C
159/2013-265, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení státu a
žalované (výroky II. a III.), neshledávaje napadené usnesení výboru žalované
neplatným.
[4] Městský soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem k odvolání
žalobců rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o
nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[5] Odvolací soud vyšel z toho, že rozhodnutím sjezdu žalované ze dne
26. 6. 2016 byly články stanov, změněné napadeným rozhodnutím výboru žalované,
změněny tak, že „nynější znění stanov neobsahuje ustanovení, proti nimž žalobci
brojili“.
[6] Na tomto základu pak uzavřel, že „v důsledku soudního rozhodnutí,
kterým by podle žalobního návrhu mělo být zasaženo do obsahu stanov přijatých
výborem České obce sokolské dne 30. 11. 2013, by již žádné důsledky nenastaly,
ochrana práv žalobců by nebyla posílena a účel ustanovení § 15 odst. 1 zákona o
sdružování občanů by nemohl být naplněn“.
[7] Odvolací soud neshledal „intenzivní společenský zájem na projednání
věci“ a nepřisvědčil ani argumentaci žalobců, podle kterých je rozhodnutí věci
potřebné pro ostatní členy a spolky žalované. Žalobci nevedou řízení, v němž by
bylo třeba jako předběžnou otázku posuzovat platnost napadeného rozhodnutí
výboru žalované, a tudíž ani sami nemají zájem na projednání věci. V této
souvislosti odvolací soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6.
2015, sp. zn. 28 Cdo 5060/2014.
[8] Odvolací soud – vysvětluje, že zamítá-li soud žalobu pro nedostatek
naléhavého právního zájmu, je vyloučeno, aby žalobu současně přezkoumal po
stránce věcné – se již „nezabýval odvolacími námitkami proti věcnému posouzení
projednávané věci soudem prvního stupně“.
[9] Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož
přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“). Namítají, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení
níže uvedených otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud
odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. jež dosud nebyly
Nejvyšším soudem vyřešeny.
[10] Dovolatelé předně odvolacímu soudu vytýkají, že věc posoudil podle
§ 15 zákona o sdružování občanů, ačkoliv podle § 3047 zákona č. 89/2012 Sb.,
občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), měl postupovat podle tohoto zákona
(především podle § 258 a násl. o. z.), což se podává i z rozsudku Nejvyššího
soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4916/2015 (jenž byl uveřejněn pod
číslem 59/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále též jen „R
59/2018“).
[11] Zamítl-li odvolací soud žalobu „pro nedostatek naléhavého právního
zájmu“ dovolatelů podle § 80 o. s. ř., odchýlil se (podle názoru dovolatelů) od
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2306/2008.
[12] Taktéž nesprávný je i (ničím nepodložený) názor odvolacího soudu o
nedostatku „intenzivního společenského zájmu na projednání věci“, jakož i
absenci významu projednání věci pro samotné dovolatele. Dovolatelé jsou členy
Tělocvičné jednoty Sokol XY, resp. Tělocvičné jednoty Sokol XY. Přitom mezi
posledně označenou tělocvičnou jednotou a žalovanou jsou vedeny spory, pro
jejichž rozhodnutí je významná otázka platnosti změn stanov, učiněných
napadeným rozhodnutím výboru žalované (tedy stanov ve znění účinném od 1. 1.
2014 do 26. 6. 2016).
[13] Dále dovolatelé snášejí argumenty, proč (z jakých důvodů) je podle
jejich názoru napadené rozhodnutí výboru žalované neplatné, a navrhují, aby
Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení.
[14] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení v dovolání
otevřených otázek výkladu § 15 zákona o sdružování občanů a § 3047 o. z., při
jejichž posouzení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
Nejvyššího soudu.
[15] Podle § 3047 o. z. bylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona zahájeno řízení o neplatnosti rozhodnutí orgánu občanského sdružení,
soud o návrhu rozhodne podle tohoto zákona.
[16] Podle § 15 zákona o sdružování občanů považuje-li člen sdružení
rozhodnutí některého z jeho orgánů, proti němuž již nelze podle stanov podat
opravný prostředek, za nezákonné nebo odporující stanovám, může do 30 dnů ode
dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 6 měsíců od rozhodnutí požádat
okresní soud o určení, zda je takové rozhodnutí v souladu se zákonem a
stanovami (odst. 1). Soud v řízení postupuje podle občanského soudního řádu
(odst. 2).
[17] Domáhá-li se člen sdružení (spolku) určení neplatnosti rozhodnutí
orgánu sdružení (spolku) pro jeho rozpor se zákonem či stanovami postupem podle
§ 15 zákona o sdružování občanů, nemusí prokazovat naléhavý právní zájem na
takovém určení ve smyslu § 80 o. s. ř. a jeho žalobu (návrh na zahájení řízení)
nelze zamítnout pro nedostatek naléhavého právního zájmu; ustanovení § 15
zákona o sdružování občanů právo podat žalobu (návrh na zahájení řízení)
nepodmiňuje naléhavým právním zájmem člena (srov. obdobně usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 1. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 11/2002, uveřejněné pod číslem 55/2003
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne
24. 1. 2006, sp. zn. 21 Cdo 20/2005, a ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo
383/2010, uveřejněné pod čísly 53/2006 a 58/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
[18] Odvolací soud tudíž pochybil, zamítl-li žalobu dovolatelů pro
nedostatek naléhavého právního zájmu podle § 80 o. s. ř.
[19] Důvodná je i výtka dovolatelů, že odvolací soud pominul ustanovení
§ 3047 o. z. a o návrhu na zahájení řízení nerozhodl podle občanského zákoníku.
Jakkoliv totiž § 3047 o. z. neumožňuje pravou zpětnou účinnost právní úpravy
obsažené v občanském zákoníku (což znamená, že vznik právních vztahů jakož i
práva a povinnosti z nich vzešlé v době do 31. 12. 2013 se i nadále řídí
dosavadní právní úpravou), v projednávané věci je na místě postupovat zejména
podle § 258 a násl. o. z. (srov. R 59/2018).
[20] Z R 59/2018 se taktéž podává, že i v řízení o vyslovení neplatnosti
rozhodnutí orgánu spolku (dříve sdružení), zahájeném před 1. 1. 2014, se
uplatní pravidlo obsažené v § 260 o. z., podle něhož soud nevysloví neplatnost
rozhodnutí orgánu spolku, došlo-li k porušení zákona nebo stanov, aniž to mělo
závažné právní následky, a je-li v zájmu spolku hodném právní ochrany
neplatnost rozhodnutí nevyslovit (odstavec první), popř. bylo-li by tím
podstatně zasaženo do práva třetí osoby nabytého v dobré víře (odstavec druhý).
Je tomu tak proto, že obsahově obdobné pravidlo se prosazovalo už při výkladu §
15 zákona o sdružování občanů.
[21] Obecně nelze vyloučit, že rozhodnutí orgánu spolku nebude mít
závažné právní následky ve smyslu § 260 o. z. tehdy, dojde-li následně (po
zahájení řízení podle § 15 zákona o sdružování občanů, resp. podle § 258 o. z.)
k jeho změně či zrušení dalším rozhodnutím orgánu spolku (k jeho revokaci)
[např. proto, že spolek takto zareaguje na výtky obsažené v návrhu na zahájení
soudního řízení].
[22] Jakkoliv odvolací soud při formulaci svého závěru nevycházel z
uvedených ustanovení, de facto (posuzováno podle obsahu) dovodil, že právě tato
situace nastala v projednávané věci v důsledku rozhodnutí o změně stanov,
přijatého sjezdem žalované dne 26. 6. 2016.
[23] Nicméně uvedený závěr lze považovat (přinejmenším) za předčasný.
[24] Jak se totiž podává z ustálené judikatury Nejvyššího soudu,
platnost rozhodnutí orgánu občanského sdružení (spolku) nelze posuzovat v jiném
řízení než v řízení upraveném ustanovením § 15 zákona o sdružování občanů,
resp. § 258 a násl. o. z.; nelze ji tudíž napadat žalobou podle § 80 o. s. ř. a
nemůže být ani posuzována jako předběžná otázka v jiném soudním řízení
(neurčuje-li zákon jinak). Opačný závěr by právní úpravu, začleněnou do § 15
zákona o sdružování občanů, resp. § 258 a násl. o. z., činil nadbytečnou a
vnášel by – v rozporu s principem právní jistoty – do poměrů spolku, jeho členů
a koneckonců i třetích osob právní nejistotu (srov. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 1. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5060/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
1. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2869/2016, či v poměrech jiných právnických osob
obdobně důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo
383/2010, uveřejněného pod číslem 58/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo
1495/2017).
[25] Případným úvahám o aplikaci ustanovení § 260 odst. 1 o. z.
(odůvodněným následnou změnou napadeného rozhodnutí orgánu spolku samotným
spolkem) tudíž musí předcházet (mimo jiné) zjištění, zda otázka platnosti
napadeného rozhodnutí orgánu spolku nemá (nemůže mít) význam pro posouzení
vzniku, změny či zániku, jakož i obsahu právních vztahů, a to bez ohledu na to,
zda jsou jejich subjekty žalobci (navrhovatelé) v řízení podle § 258 a násl. o.
z. (dříve § 15 zákona o sdružování občanů).
[26] V projednávané věci dovolatelé namítají, že otázka platnosti jimi
napadeného rozhodnutí orgánu výboru žalované má význam v několika soudních
sporech vedených Tělocvičnou jednotou XY a žalovanou. Odvolací soud však
uvedenou námitku považoval za nedůvodnou, zdůrazňuje, že dovolatelé sami
nezahájili žádné soudní řízení, v němž by otázka platnosti rozhodnutí výboru
žalované byla významná.
[27] Jak však Nejvyšší soud vysvětlil výše, má-li otázka platnosti
napadeného rozhodnutí orgánu spolku význam pro posouzení vzniku, změny či
zániku, jakož i obsahu právních vztahů, nelze zpravidla uzavřít, že v důsledku
následné změny napadeného rozhodnutí samotným spolkem (jeho orgánem) nemá
napadené rozhodnutí (jen proto, že bylo následně změněno či zrušeno) závažné
právní následky. Řečené přitom platí bez ohledu na to, zda jsou subjekty těchto
právních vztahů sami navrhovatelé (žalobci).
[28] V projednávané věci jsou navíc někteří z dovolatelů členy
Tělocvičné jednoty XY, jež vede soudní spory se žalovanou, a otázka platnosti
napadeného rozhodnutí výboru žalované je tudíž významná i pro ně samotné (srov.
obdobně důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. 28 Cdo
1075/2011).
[29] Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud je
podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu
řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
[30] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g
odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 o. s. ř.).
[31] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně
řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
[32] V dalším řízení odvolací soud (mimo jiné) posoudí, zda žalobci b)
až f) přistoupili do řízení v prekluzivní lhůtě určené ustanovením § 15 odst. 1
zákona o sdružování občanů; ne-li, vyvodí z toho příslušné důsledky (srov.
např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 29 Cdo
1664/2016).
[33] Zbývá dodat, že s ohledem na datum zahájení řízení v projednávané
věci (17. 12. 2013) je třeba věcnou příslušnost posoudit podle § 9 o. s. ř., ve
znění účinném do 31. 12. 2013. To platí i pro „povahu“ řízení jakožto řízení
sporného. Neuplatní se zde proto závěry (ohledně věcné příslušnosti a „povahy“
řízení) formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29
Cdo 3307/2016.
[34] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31.
12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 4. 2019
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu