27 Cdo 44/2021-116 USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci žalobce B. V., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, PSČ 128 10, identifikační číslo osoby 00025429, o zaplacení částky 1.580.000 Kč s příslušenstvím, a o žalobách na obnovu řízení a pro zmatečnost podaných žalobcem proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 4. 2017, č. j. 42 C 293/2014-47, usnesení téhož soudu ze dne 28. 8. 2018, č. j. 42 C 293/2014-67, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2018, č. j. 55 Co 388/2018-80, 55 Co 389/2018, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 293/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2020, č. j. 55 Co 298/2020-111, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
[1] Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 12. 2. 2020, č. j. 42 C 293/2014-91, odmítl žaloby na obnovu řízení a pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 4. 2017, č. j. 42 C 293/2014-47, usnesení téhož soudu ze dne 28. 8. 2018, č. j. 42 C 293/2014-67, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2018, č. j. 55 Co 388/2018-80, 55 Co 389/2018 (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 11. 2020, č. j. 55 Co 298/2020-111, k odvolání žalobce uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, ve kterém požádal o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
[4] O žádostech žalobce o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (z řad advokátů) podle § 30 a § 138 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bylo přitom obecnými soudy v souvislosti s jednotlivými podáními žalobce již mnohokrát rozhodováno, včetně nyní posuzované věci (srov. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 8. 2017, č. j. 42 C 293/2014-54, jímž uvedený soud žádost žalobce zamítl a jež k odvolání žalobce potvrdil Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 10. 2017, č. j. 55 Co 390/2017-59; obdobně usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 3. 2019, č. j. 42 C 293/2014-83, jímž uvedený soud zamítl žádost podanou v tomto případě pro dovolací řízení). Žalobce v souvislosti s nyní projednávaným dovoláním nijak nedoložil své majetkové poměry, respektive jejich změnu, jež by ustanovení zástupce ve smyslu § 30 a § 138 o. s. ř. odůvodňovala.
[5] K dovolatelem podané žádosti o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť ji považuje za zjevné zneužití procesního práva dle § 2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2755/2020). Uvedené plyne jednak z obsahu samotné žádosti, jíž se dovolatel domáhá ustanovení zástupce pro dovolací řízení a v níž neuvádí žádné konkrétní okolnosti, které by jeho žádost odůvodňovaly, stejně jako z obsahu spisu (opakované, mechanicky podávané žádosti, vždy bez odůvodnění), přičemž Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že obdobně dovolatel postupuje též v mnoha dalších řízeních. Jednání dovolatele lze považovat za obstrukční a nikoli za vedené snahou účinně bránit svá práva, do nichž bylo dle jeho názoru neoprávněně zasaženo.
[6] Při podání nyní posuzovaného dovolání tudíž nebyl dovolatel zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání (srov. § 241 o. s. ř.), nesplňuje tak podmínku povinného zastoupení pro dovolací řízení.
[7] Obvodní soud pro Prahu 2 dovolatele k doplnění podmínky povinného zastoupení podle § 241 odst. 1 o. s. ř. již opětovně nevyzýval. K ohrožení procesních práv dovolatele však tímto postupem dojít nemohlo, neboť byl o následcích nesplnění podmínky povinného zastoupení poučen soudem prvního stupně i v posuzované věci již dříve, a nadto je Nejvyššímu soudu z úřední činnosti známo, že se dovolatel v minulosti na Nejvyšší soud s dovoláním obracel mnohokrát a byl tak soudy ke splnění podmínky povinného zastoupení vyzýván opakovaně, opět včetně poučení o následcích nevyhovění těmto výzvám (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016, či ze dne 29. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4528/2018).
[8] Jak se přitom podává z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým; srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016,či ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016.
[9] Jelikož dovolatel nesplnil podmínku dle § 241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 241b odst. 2, § 243f odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 5. 2021
JUDr. Petr Šuk předseda senátu