27 Cdo 491/2024-169
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelky O.O.Z. Zlín, a. s., se sídlem v Praze 4, Nuselská 262/34, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 26222949, zastoupené Mgr. Bc. Peterem Mrázikem, advokátem, se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, PSČ 639 00, za účasti Brno new station development a. s., se sídlem v Brně, Benešova 703/21, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 27723607, zastoupené Mgr. Lubomírem Kinclem, advokátem, se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, PSČ 602 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 43/2021, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 10. 2023, č. j. 8 Cmo 202/2023-137, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 7. 2023, č. j. 50 Cm 43/2021-126, přerušil řízení do pravomocného skončení dovolacího řízení vedeného u Nejvyššího soudu o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 3. 2023, č. j. 8 Cmo 280/2022-188, jímž bylo rozhodnuto o odvolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2022, č. j. 50 Cm 240/2020-146.
2. K odvolání Brno new station development a. s. (dále jen „společnost“) Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že řízení se nepřerušuje.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
4. Odvolací soud uzavřel, že v projednávané věci není dán důvod pro přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., neboť případné vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti o zvýšení základního kapitálu nemá podle § 492 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích, dále jen „z. o. k.“), vliv na dosavadní výkon akcionářských práv (včetně účasti a hlasování na valné hromadě).
5. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že: 1) Důvody k přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, která se vztahuje k danému skutkovému stavu a kterou si soud může vyřešit sám podle § 135 odst. 2 o. s. ř. 2) Smyslem ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží. 3) Ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení podle uvedeného ustanovení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (zejména pokud by soud o přerušení řízení rozhodoval na základě skutečností, které jsou zjevně irelevantní). Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněný pod číslem 107/2014 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3568/2013, ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014, ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1868/2014, ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5393/2015, nebo ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3775/2017, a v něm citovanou judikaturu.
6. Odvolací soud se shora uvedenými hledisky zabýval, když dospěl k závěru, že otázka řešená v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu společnosti nemůže mít význam pro rozhodnutí v projednávané věci a přerušení řízení tak není důvodné. Jeho úvahu, jež se opírá o výslovné znění § 492 odst. 2 z. o. k., přitom nelze považovat za zjevně nepřiměřenou.
7. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sb. rozh. obč.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 5. 2024
JUDr. Filip Cileček předseda senátu