27 Cdo 819/2021-59
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci
navrhovatele D. S., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Lukášem
Slaninou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Plzeňská 3350/18, PSČ 150 00, za
účasti 1/ REDASH, a. s., se sídlem v Praze 4, Branická 1881/187, PSČ 140 00,
identifikační číslo osoby 44012080, zastoupené Mgr. Michalem Doležalem,
advokátem, se sídlem v Plzni, Purkyňova 547/43, PSČ 301 00, a 2/ Okresního
státního zastupitelství v Liberci, se sídlem v Liberci, U Soudu 345/1, PSČ 460
01, o umoření listiny, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 35 U
1/2018, o dovolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem
– pobočky v Liberci ze dne 24. 1. 2020, č. j. 30 Co 293/2019-40, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
[1] Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 22. 5. 2019, č. j. 35 U
1/2018-24, zamítl návrh na umoření listiny – jednoho kusu hromadné listiny
nahrazující 20 kusů akcií ve formě na majitele o jmenovité hodnotě 500 Kč, s
číselným označením 235021–235040, jejichž emitentem je společnost REDASH, a.
s., identifikační číslo osoby 44012080, dále též jen „předmětná listina“ (výrok
I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[2] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví
označeným usnesením k odvolání navrhovatele potvrdil rozhodnutí soudu prvního
stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Navrhovatel podal dovolání proti oběma výrokům usnesení odvolacího
soudu.
[4] V rozsahu, v němž směřuje proti druhému výroku napadeného usnesení,
jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není dovolání objektivně přípustné [§
238 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též
jen „o. s. ř.“)]. Proto Nejvyšší soud v uvedeném rozsahu dovolání bez dalšího
odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). [5] Ve zbývajícím rozsahu pak Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c
odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení
vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. [6] Dovoláním otevřenou otázku výkladu § 305 odst. 1 zákona č. 292/2013
Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“), a s tím
související otázku právního zájmu navrhovatele na umoření předmětné listiny,
odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž
se (mimo jiné) podává, že:
1/ Právní zájem na umoření ztracené nebo zničené listiny má ten, kdo z důvodu
vlastnictví nebo z jiného právního titulu má právo (nárok) mít listinu u sebe
(ve své dispozici), jestliže se umoření ztracené nebo zničené listiny odrazí
(může projevit) v jeho právní sféře. 2/ Dovozuje-li navrhovatel svůj právní zájem na umoření listiny, která je
cenným papírem, z toho, že je jejím vlastníkem, může být jeho návrhu na umoření
listiny vyhověno, jen jestliže bude jeho vlastnické právo jednoznačně (bez
pochybností) prokázáno. Je-li tu spor o vlastnictví listiny, která je cenným
papírem, může být vyřešen pouze ve „sporném“ řízení podle části třetí
občanského soudního řádu. V řízení o umoření listin nelze prostřednictvím
dokazování řešit, komu svědčí vlastnické právo k listině (listinnému cennému
papíru), jejíž umoření je navrhováno, a kdo proto má právo (nárok) mít listinu
u sebe. Srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 21 Cdo
2748/2006, uveřejněné pod číslem 48/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3776/2010, ze dne 26. 9. 2012,
sp. zn. 21 Cdo 4379/2011, či ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 819/2014,
rozhodnutí jsou veřejnosti dostupná shodně jako další níže citovaná rozhodnutí
Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz. [7] Uvedené závěry - byť přijaté k výkladu právní úpravy řízení o
umoření listin dle § 185i a násl. o. s. ř., účinné do 31. 12. 2013 - se obdobně
prosadí i ve vztahu k řízení o umoření listin podle § 303 a násl. z. ř. s., ve
znění účinném od 1. 1. 2014 (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 993/2021). [8] V poměrech projednávané věci bylo sporné, kdo je vlastníkem
předmětné listiny, jejíhož umoření se navrhovatel domáhá (společnost popřela,
že navrhovatel je jejím vlastníkem, viz její podání ze dne 15. 1. 2019 označené
jako „Námitky proti návrhu na umoření akcií“, nacházející se na č. l. 17 spisu,
či podání ze dne 30. 10. 2019 na č. l. 34 spisu). Nelze tak beze všech
pochybností učinit závěr, že navrhovatel (skutečně) nabyl vlastnické právo k
předmětné listině, resp. že mu hromadná akcie byla Š. K. (akcionářkou, dále jen
„Š. K.“) skutečně předána. Z protokolu o předání hromadné akcie ze dne 7.
8. 2006 se podává pouze to, že navrhovatel převzal hromadnou akcii jako zástupce
paní Š. K. na základě plné moci, kterou mu udělila. Uvedený spor ovšem nelze
(prostřednictvím dokazování) řešit v řízení o umoření listin, ale – jak uvedeno
výše –jen ve „sporném“ řízení podle části třetí občanského soudního řádu. [9] Na výše uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani námitka dovolatele,
že soudy nižších stupňů posoudily otázku, zda mohla Š. K. na základě smlouvy ze
dne 23. 11. 2004 na navrhovatele akcie převést, když je v době uzavření smlouvy
dosud neměla v držení (neboť k převzetí došlo až 7. 8. 2006), v rozporu s
judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 29 Odo 1335/2005, či ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 29 Cdo
2601/2016, uveřejněný pod číslem 65/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§
243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 3. 2022
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu