27 Cdo 856/2019-95
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci
žalobkyně Reality MOUŘENÍN, spol. s r. o., se sídlem v Brně, Francouzská
375/41, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 25999877, zastoupené Mgr. Karlem
Borkovcem, advokátem, se sídlem v Brně, Masarykova 427/31, PSČ 602 00, proti
žalovanému F. P., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Kateřinou
Buďveselovou MBA, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Svobodova 138/5, PSČ 128 00,
o zaplacení 3.674.500 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci
Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 54 Cm 60/2017-56, o dovolání
žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 9. 2018, č. j. 2 Cmo
19/2018-77, takto:
Dovolání se odmítá.
[1] Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze
dne 20. 11. 2017, č. j. 54 Cm 60/2017-56, přerušil řízení v projednávané věci
do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn.
2116 C 37/2016.
[2] K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným
usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení v projednávané
věci nepřerušuje.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které
Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání
nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není
přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[4] Závěr odvolacího soudu, podle něhož nejsou naplněny předpoklady pro
aplikaci § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., neboť v projednávané věci není
postaveno na jisto, zda žalobou uplatněná škoda skutečně vznikla, je v souladu
s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[5] Z té se podává, že smyslem § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je
zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku
vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné
nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně
sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle
okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze
učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou
se nutně původní řízení prodlouží. Dovolací soud může úvahu odvolacího soudu o
(ne)přerušení řízení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti.
[6] K tomu viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp.
zn. 27 Cdo 1655/2017, a judikaturu v něm citovanou; dále např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 27 Cdo 5914/2017 (a judikaturu v
něm citovanou), či ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3775/2017.
[7] Nejvyšší soud úvahu odvolacího soudu o nepřerušení řízení v
projednávané věci zjevně nepřiměřenou neshledal.
[8] Přípustným dovolání nečiní ani dovolatelkou předestřená otázka
týkající se promlčení nároku uplatněného v projednávané věci, neboť na jejím
řešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Dovolatelka pomíjí, že
podle § 237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost,
že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí
závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí
určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn.
29 NSČR 53/2013).
[9] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když
rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení
nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.
července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 9. 2019
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu