Nejvyšší soud Usnesení občanské

27 Cdo 5914/2017

ze dne 2018-02-21
ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.5914.2017.1

27 Cdo 5914/2017-222

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa

Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci

žalobkyně IKMManagement, s. r. o., se sídlem v Praze 2, Mánesova 813/4, PSČ 120

00, identifikační číslo osoby 28413032, proti žalované Castello Moravany s. r.

o., se sídlem v Praze 1, Bílkova 19/855, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby

44851944, zastoupené JUDr. Janem Šafrou, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1,

Revoluční 1082/8, PSČ 110 00, o zaplacení 273.192,54 Kč s příslušenstvím,

vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 81/2015, o dovolání

žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2017, č. j. 91

Co 276/2017-193, takto:

Dovolání se odmítá.

Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 31. května 2017, č. j. 19 C

81/2015-166, přerušil řízení v projednávané věci do pravomocného skončení

řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 Cm 159/2015.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil

usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení v projednávané věci nepřerušuje.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud

odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu

(dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti

žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §

237 o. s. ř.

Závěr odvolacího soudu, podle něhož v projednávané věci pro přerušení řízení

podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. není důvod, neboť v řízení vedeném u

Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 Cm 159/2015 nebude řešena otázka, kdo je

jednatelem žalobkyně (tj. osobou oprávněnou jednat za žalobkyni v projednávané

věci), nýbrž jen jedna z dílčích předběžných otázek rozhodných pro její

posouzení (a sice kdo je jediným společníkem žalobkyně), přičemž tuto

předběžnou otázku si může soud prvního stupně posoudit sám, je v souladu s

ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

Z té se podává, že smyslem § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je zajistit

hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku

vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné

nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně

sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle

okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze

učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou

se nutně původní řízení prodlouží. Dovolací soud může úvahu odvolacího soudu o

(ne)přerušení řízení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti.

K tomu viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2017, sp. zn. 27

Cdo 1655/2017, a judikaturu v něm citovanou, na niž poukazuje i dovolatel, a

dále dovolatelem citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2013,

sen. zn. 29 ICdo 40/2013, ze dne 6. března 2014, sp. zn. 28 Cdo 3568/2013, ze

dne 10. března 2014, sp. zn. 32 Cdo 1552/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne

17. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněný pod číslem 107/2014

Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.

října 2015, sp. zn. 26 Cdo 3401/2015 (ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze

dne 9. února 2016, sp. zn. I. ÚS 34/16), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.

března 2017, sp. zn. 29 Cdo 4691/2016.

Od citované rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se odvolací soud - oproti mínění

dovolatelky - neodchýlil.

Nejvyšší soud dodává, že v situaci, kdy je sporné, kdo je osobou oprávněnou za

účastníka řízení - právnickou osobu - jednat, je zpravidla vhodné postupovat

podle § 29 odst. 2 o. s. ř. (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ze

dne 23. ledna 2018, sp. zn. 27 Cdo 4927/2017).

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí

Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již

dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002,

sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních

rozhodnutí a stanovisek).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017)

se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se

mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,

zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších

předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. února 2018

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu