27 Cdo 4927/2017-475
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce
MAPRO, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, PSČ 110 00, identifikační
číslo osoby 61503339, zastoupeného opatrovníkem JUDr. Martinem Smrkovským,
advokátem, se sídlem v Praze 3, Lucemburská 1599/13, PSČ 130 00, proti
žalovanému Bytovému družstvu Celetná, družstvo, se sídlem v Praze 3, U
Nákladového nádraží 3265/10, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 24753564,
zastoupenému Mgr. Martinem Panuškou, advokátem, se sídlem v Praze 2,
Vinohradská 938/37, PSČ 120 00, o zaplacení 8.568.070 Kč s příslušenstvím,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 18 C 527/2014, o dovolání
žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. února 2017, č. j.
25 Co 50/2017-447, takto:
Dovolání se odmítá.
Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 20. listopadu 2015, č. j. 18 C
527/2014-284, ve znění usnesení ze dne 19. prosince 2016, č. j. 18 C
527/2014-434, zastavil řízení podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) [výrok I.], a rozhodl o
nákladech řízení (výrok II.).
Městský soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným usnesením zrušil
usnesení soudu prvního stupně a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud
odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolání
nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a nejsou
splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v § 237 o. s. ř.
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává závěr, podle něhož v případě,
že právnická osoba nemůže před soudem vystupovat jako účastník řízení (proto,
že tu není osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou
oprávněnou za ni jednat), vyplývá z toho mimo jiné, že taková právnická osoba
nemůže za řízení činit procesní úkony (podle § 41 a násl. o. s. ř.), neboť je
sporné, kdo může za právnickou osobu tyto úkony provádět. Jestliže nemůže před
soudem sama vystupovat, slouží k ochraně zájmů a práv právnické osoby -
účastníka řízení institut opatrovníka, kterého jí soud při naplnění podmínek §
29 odst. 2 o. s. ř. musí ustanovit (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 8. srpna 2012, sp. zn. 21 Cdo 2190/2011; dále důvody usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 21. ledna 2010, sp. zn. 26 Cdo 299/2008, nebo usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 6. ledna 2015, sp. zn. 25 Cdo 2787/2014; 25 Cdo 3588/2014, jež
jsou veřejnosti dostupná - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu
přijatá po 1. lednu 2001 - na webových stránkách tohoto soudu; www.nsoud.cz).
V době rozhodování soudu prvního stupně již v řízení vyšlo najevo, že žalobce
nemůže (z důvodu spornosti toho, kdo je za žalobce oprávněn jednat) vystupovat
jako účastník řízení před soudem a že jsou u něj naplněny podmínky pro
ustanovení opatrovníka podle § 29 odst. 2 o. s. ř.
Zrušil-li odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně, který řízení zastavil
pro „zpětvzetí“ žaloby podané osobou, u níž je sporné, zda je oprávněna za
žalobce ve smyslu § 21 o. s. ř. jednat, odpovídá jeho postup ustálené
rozhodovací praxi dovolacího soudu, neboť žalobce - ve světle shora nastíněného
výkladu - takový úkon učinit nemohl.
Namítal-li dovolatel [s odkazem na stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 5.
ledna 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, uveřejněné pod číslem 1/2017 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 1/2017“) a na usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 26. března 2014, sp. zn. 33 Cdo 2743/2013], že pro posouzení úkonů žalobce
je rozhodující, že tyto byly učiněny prostřednictvím datové schránky žalobce,
přehlíží, že úkon činěný vůči soudu prostřednictvím datové schránky musí být
rovněž učiněn k tomu oprávněnou (nebo jí pověřenou) osobou (viz § 8 odst. 3 ve
spojení s § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a
autorizované konverzi dokumentů). Z obsahu spisu se přitom nepodává, že by
zpětvzetí žaloby učinila za žalobce osoba k tomu oprávněná ve smyslu označených
ustanovení.
Z podání označeného jako „zpětvzetí žaloby“ ze dne 23. listopadu 2015 se přitom
podává, že bylo za žalobce učiněno panem J. S., jehož jednatelské oprávnění je
právě předmětem sporu; poukaz dovolatele na závěry R 1/2017 a usnesení sp. zn.
33 Cdo 2743/2013 tak není přiléhavý.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí
Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již
dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002,
sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017)
se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. ledna 2018
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu