MSPH 60 INS 23553/2020 249 ICm 2389/2022 27 ICdo 67/2024-88
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Doležalem v právní věci žalobkyně AZAM - insolvence, v. o. s., se sídlem v Praze 1, Opletalova 1417/25, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 08777993, jako insolvenční správkyně dlužnice VRRB Burger s. r. o. "v likvidaci", se sídlem v Ostravě, Bílá 1971/1, PSČ 709 00, identifikační číslo osoby 05273684, zastoupené JUDr. Zbyňkem Jirouškem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Táborská 65/29, PSČ 140 00, proti žalovanému Ing. Davidu Pufferovi, se sídlem v Českých Budějovicích, Fráni Šrámka 1176/29, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 65044916, jako insolvenčnímu správci dlužnice VRRB Holding s. r. o., se sídlem v Praze 3, Husitská 187/60, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 05890063, zastoupenému Mgr. Denisou Markovou, advokátkou, se sídlem v Českých Budějovicích, J. Š. Baara 1625/11, PSČ 370 01, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 249 ICm 2389/2022 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice VRRB Holding s. r. o., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 60 INS 23553/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2023, č. j. 249 ICm 2389/2022, 101 VSPH 602/2023-50 (MSPH 60 INS 23553/2020), takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
(výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že určil, že pohledávka žalobkyně ve výši 5.179.845,97 Kč přihlášená v insolvenčním řízení dlužnice VRRB Holding s. r. o. vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 60 INS 23553/2020 je po právu (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
[4] Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
[5] Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
[6] Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013).
[7] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srovnej např. závěry stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS st. 45/16).
[8] Dovolatel v dovolání uvádí, že před podáním dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu „nenalezl žádného judikovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, které by bylo přiléhavé ke konkrétnímu řešenému sporu mezi dovolatelem a žalobkyní. Dovolatel proto namítá neprovedení důkazů a nevypořádání se s námitkami dovolatele, což má za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu a dále nesprávné posouzení právní otázky srozumitelnosti, určitosti a platnosti smluv“.
Dovolatel v dovolání obsáhle polemizuje s právním posouzením věci odvolacím soudem a namítá vady řízení, aniž by v souvislosti s těmito námitkami Nejvyššímu soudu předložil jakoukoli otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř.
[9] Nedostatek vymezení předpokladů přípustnosti dovolání již nelze odstranit, protože lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.