MSPH 60 INS 23553/2020
249 ICm 2389/2022
27 ICdo 67/2024-88
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Doležalem v
právní věci žalobkyně AZAM - insolvence, v. o. s., se sídlem v Praze 1,
Opletalova 1417/25, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 08777993, jako
insolvenční správkyně dlužnice VRRB Burger s. r. o. "v likvidaci", se sídlem v
Ostravě, Bílá 1971/1, PSČ 709 00, identifikační číslo osoby 05273684,
zastoupené JUDr. Zbyňkem Jirouškem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Táborská
65/29, PSČ 140 00, proti žalovanému Ing. Davidu Pufferovi, se sídlem v Českých
Budějovicích, Fráni Šrámka 1176/29, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby
65044916, jako insolvenčnímu správci dlužnice VRRB Holding s. r. o., se sídlem
v Praze 3, Husitská 187/60, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 05890063,
zastoupenému Mgr. Denisou Markovou, advokátkou, se sídlem v Českých
Budějovicích, J. Š. Baara 1625/11, PSČ 370 01, o určení pravosti pohledávky,
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 249 ICm 2389/2022 jako incidenční
spor v insolvenční věci dlužnice VRRB Holding s. r. o., vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 60 INS 23553/2020, o dovolání žalovaného proti
rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2023, č. j. 249 ICm 2389/2022,
101 VSPH 602/2023-50 (MSPH 60 INS 23553/2020), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
(výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným
rozsudkem změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že určil, že pohledávka
žalobkyně ve výši 5.179.845,97 Kč přihlášená v insolvenčním řízení dlužnice
VRRB Holding s. r. o. vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 60 INS
23553/2020 je po právu (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před
soudy obou stupňů (druhý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež
Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963
Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje
vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti
dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu
nelze pokračovat. [4] Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání
přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení
končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo
procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li
být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. [5] Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém
rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh). [6] Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že
požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní
náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit,
které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání
dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. či jeho části (srovnej
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013,
ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22
Cdo 1891/2013). [7] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou
přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení
podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti
(spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout
pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srovnej např. závěry stanoviska
pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS st. 45/16). [8] Dovolatel v dovolání uvádí, že před podáním dovolání proti
rozhodnutí odvolacího soudu „nenalezl žádného judikovaného rozhodnutí
Nejvyššího soudu, které by bylo přiléhavé ke konkrétnímu řešenému sporu mezi
dovolatelem a žalobkyní. Dovolatel proto namítá neprovedení důkazů a
nevypořádání se s námitkami dovolatele, což má za následek nepřezkoumatelnost
rozhodnutí odvolacího soudu a dále nesprávné posouzení právní otázky
srozumitelnosti, určitosti a platnosti smluv“.
Dovolatel v dovolání obsáhle
polemizuje s právním posouzením věci odvolacím soudem a namítá vady řízení,
aniž by v souvislosti s těmito námitkami Nejvyššímu soudu předložil jakoukoli
otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí
závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. [9] Nedostatek vymezení předpokladů přípustnosti dovolání již nelze
odstranit, protože lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit
(§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež
brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené
náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání. [10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§
243f odst. 3 in fine o. s. ř.). Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.