USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce R. J., zastoupeného JUDr. Oldřichem Nejdlem, advokátem se sídlem v Praze 1, Valentinská 56/11, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, za vedlejšího účastenství na straně žalované 1) S. R. H., a 2) S. F. H., obou zastoupených JUDr. Martinem Kölblem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 643/39, o žalobě na obnovu řízení – o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 165/2020, o dovolání vedlejších účastníků na straně žalované, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2024, č. j. 16 Co 35/2024-1044, takto:
I. Dovolání vedlejších účastníků se odmítá. II. Návrh vedlejších účastníků na odklad vykonatelnosti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 5. 2023, č. j. 16 C 165/2020-990, se zamítá. III. Vedlejší účastníci jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388,- Kč k rukám jeho zástupce, JUDr. Oldřicha Nejdla, advokáta se sídlem v Praze 1, Valentinská 56/11.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
1. Dovolání S. R. H. a S. F. H. (jež podali žalobu o obnovu řízení a ohlásili vstup jako vedlejší účastníci do pravomocně skončeného řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 165/2020 na straně žalované) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2024, č. j. 16 Co 35/2024-1044, jímž označený soud výrokem I. potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 11. 2023, č. j. 16 C 165/2020-1032 (o zamítnutí žaloby S. R. H. a S. F. H. na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu S. R. H. a S. F. H. na odklad vykonatelnosti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 5. 2023, č. j. 16 C 165/2020-990, a o nákladech řízení), a výrokem II. rozhodl o nákladech odvolacího řízení Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první a § 218 písm. b) o. s. ř., protože vedlejší účastníci nejsou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku oprávněni (subjektivně legitimováni).
2. Podle ustanovení § 93 odst. 3 o. s. ř. v řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností.
3. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu uvedené pravidlo nedopadá na oprávnění vedlejšího účastníka podávat opravné prostředky. Oprávnění vedlejšího účastníka podat odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně proto upravuje ustanovení § 203 odst. 1 o. s. ř. a oprávnění vedlejšího účastníka podat žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost upravuje ustanovení § 231 odst. 1. o. s. ř. Protože zákon nestanoví, že vedlejší účastník je oprávněn podat i dovolání, vedlejší účastník není podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2001 oprávněn k podání dovolání ve věci samé (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, uveřejněné pod číslem 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež je rovněž - stejně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu - přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz, a dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. 26 Cdo 3927/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2020, sp. zn. 24 Cdo 3215/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 29 ICdo 115/2020).
4. Protože dovolatelé napadají usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu (neuvádí, že by dovolání směřovalo jen proti části výroku I. o věci samé), zbývá doplnit, že byť dřívější judikatura dovodila, že vedlejší účastník je oprávněn podat dovolání pouze proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o jeho právu či povinnosti k náhradě nákladů řízení (opětovně srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 32 Odo 1664/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1896/2010; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 426/2017), podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., ve znění účinném od 30. 9. 2017, není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení (o nákladech odvolacího řízení); k této části rozhodnutí odvolacího soudu nadto dovolatelé ani žádnou dovolací argumentaci neuplatnili.
5. Bylo-li dovolání odmítnuto, neboť dovolatelé nejsou osobami, jež by byli k podání tohoto mimořádného opravného prostředku subjektivně legitimováni, nebylo možné vyhovět ani jejich návrhu na odklad vykonatelnosti, jenž navíc směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, tedy nikoliv proti rozhodnutí odvolacího soudu, jehož vykonatelnost, popřípadě právní moc, může v intencích ustanovení § 243 písm. a), popřípadě b), o. s. ř. v dovolacím řízení odložit.
6. Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li vedlejší účastníci na straně žalované ve stanovené lhůtě povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 21. 5. 2024
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D. předseda senátu