28 Cdo 1382/2024-125
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, U stanice 11/4, proti žalovanému: J. Š., zastoupený Mgr. Ing. Jindřichem Hrochem, advokátem se sídlem v Praze 4, Bohuslava ze Švamberka 1284/12, o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 069 250 Kč, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 3 C 445/2020, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. února 2024, č. j. 22 Co 15/2024-99, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
1. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 1. 2. 2024, č. j. 22 Co 15/2024-99, potvrdil usnesení Okresního soudu Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 17. 10. 2023, č. j. 3 C 445/2020-83, ve znění usnesení ze dne 30. 11. 2023, č. j. 3 C 445/2020-91, jímž soud prvního stupně zamítl návrh žalobkyně na prominutí zmeškání jednoroční lhůty k podání návrhu na pokračování v řízení přerušeném podle § 110 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „o. s. ř.“).
2. Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně. Předestřela otázky náležitostí usnesení o přerušení řízení podle § 110 o. s. ř., kolize návrhů na přerušení řízení podle 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a § 110 o. s. ř. a vymezení omluvitelného důvodu prominutí zmeškání procesní lhůty. Měla za to, že uvedené otázky nebyly dovolacím soudem dosud vyřešeny, případně byly řešeny v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Poukazovala přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1007/2016, ze dne 31. 8. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4812/2008, ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 30/2015, uveřejněné pod číslem 63/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 30. 5. 2019, sen. zn. 29 ICdo 119/2017, ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2745/2019, ze dne 20. 11. 2009, sp. zn. 3590/2009 a ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 33 Odo 640/2003.
3. Podle § 237 o. s. ř., jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
4. Soud při rozhodování o žádosti o prominutí zmeškání lhůty zkoumá (jen) to, zda účastník (nebo jeho zástupce) zmeškal lhůtu z omluvitelného důvodu a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší, a zda návrh na prominutí lhůty podal (nejpozději) do patnácti dnů po odpadnutí překážky (a spojil s ním i zmeškaný úkon); srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 29 Cdo 4539/2018, ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 30/2015, uveřejněné pod číslem 63/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 29 Cdo 4539/2018 a usnesení Ústavního ze dne 5. 12. 2001, sp. zn. I. ÚS 396/01, a ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3118/18.
5. Odvolací soud se výše citované judikatuře (na níž není důvodu čehokoliv měnit) zjevně nezpronevěřil, dovodil-li, že dovolatelka procesní lhůtu jednoho roku k podání návrhu na pokračování v řízení přerušeném podle § 110 o. s. ř. (§ 111 odst. 4 o. s. ř.) nezmeškala z omluvitelného důvodu (§ 58 odst. 1 o. s. ř.), jestliže z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně ze dne 30. 5. 2022, č. j. 3 C 445/2020-57, o přerušení řízení jednoznačně vyplývalo, že řízení je přerušeno dle § 110 o. s. ř. a účastníci byli v písemném vyhotovení usnesení (jež jim bylo doručeno) poučeni o tom, že nebude-li návrh na pokračování v řízení podán do jednoho roku od právní moci usnesení, bude řízení zastaveno. Za dané procesní situace tedy omluvitelný důvod pro zmeškání uvedené procesní lhůty zjevně nepředstavuje sama o sobě okolnost, že právní důvod přerušení řízení nebyl vyjádřen též ve výroku usnesení. Krom formulace usnesení o přerušení řízení pak dovolatelka žádný jiný důvod zmeškání lhůty neuvádí.
6. Řešení dalších dovolatelkou předestřených otázek (náležitostí usnesení o přerušení řízení dle § 110 o. s. ř. a posouzení kolize návrhů na přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a § 110 o. s. ř.) bylo by pak již ryze akademické, bez přímého vlivu na posouzení otázky aplikace institutu prominutí zmeškání lhůty dle § 58 o. s. ř., na němž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Dovolací soud se jimi tudíž více nezabýval.
7. Z řečeného vyplývá, že zákonné předpoklady přípustnosti podaného dovolání v projednávané věci naplněny nejsou (§ 237 o. s. ř.).
8. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
9. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
10. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 7. 2024
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu